Senátorka Hana Kordová Marvanová (nezávislá) sbírá mezi poslanci a senátory hlasy pro odložení rozvodové novely občanského zákoníku. Je podle ní uspěchaná, špatně připravená, a dokonce může vést k rozmachu inkasního byznysu s dluhy na výživném. Tvrdí, že ministerstvo zákon prosadilo narychlo bez diskuse s odborníky a hazarduje se zájmy dětí. Opravu novely podle ní podporují zákonodárci napříč politickým spektrem.
S kolegy v Senátu a v Poslanecké sněmovně ladíte postup odložení rozvodové novely. Jaká je aktuální situace?
Jsem domluvená s předsedou senátního výboru pro sociální politiku Lumírem Kantorem, že v říjnu odprezentuji důvody na jednání sociálního výboru. Názor, že je potřeba novelu opravit, jde napříč kluby – od KDU-ČSL, přes ODS, TOP 09, až po STAN a SEN 21. Každý z nás senátorů má ve svém obvodu lidi, kterých se ty schválené změny dotýkají a kteří se jich obávají. Tlak jde tedy zespoda. Novela je prostě nedomyšlená, neprodiskutovaná a je potřeba s tím něco udělat. Aktuálně řešíme buď návrh na odložení účinnosti nejméně o půl roku, nebo rovnou opravnou novelu. Její příprava by ale trvala déle. Navíc máme před volbami, a dokud nebude ustavena nová sněmovna, tak se nemůže o změně hlasovat.
Co vám na rozvodové novele nejvíce vadí?
Novela přichází příliš rychle bez dostatečného času na přípravu. Justice, Orgán sociálně-právní ochrany dětí nemají čas na školení a náběh novinek. U změn soukromého práva musí být delší legisvakance, tedy čas mezi přijetím zákona a jeho účinností. Když si vzpomeneme na nový občanský zákoník, tak ten parlament přijal v roce 2012 a v účinnost vstoupil až od roku 2014. Měl tedy legisvakanci dva roky. V případě aktuální novely je legisvakance půl roku a já si myslím, že by měla být alespoň rok, aby se novinky posunuly do praxe. V tomto případě je to naprosto nepřipravené. A vadí to i soudům, jak minulý týden na kulatém stolu v Senátu říkala soudkyně Tomšová z Karlových Varů.
Novela přináší různá úskalí, některá se mohou vyřešit postupně judikaturou. Ale celkově těch neznámých je příliš mnoho. Myslím si, že v soukromém právu, zejména když jde o zájem dětí, méně znamená více. Zákon by se měl měnit jenom tak, aby to bylo v pořádku a vyjasněné. Ministerstvo klidně mohlo v novele řešit jenom to, na čem je shoda, a to jsou nekonfliktní rozvody.
Kromě nedostatečného času na přípravu, v čem konkrétně vidíte slabá místa? Co by měli zákonodárci opravit?
Hrozí například rozmáhání byznysu s dluhy. Prostor pro něj otevírá nová možnost postoupit pohledávku na výživném. Toho se chopí inkasní agentury a bude tam primární motivace, aby právě inkasní agentura vydělala. Navíc tento nový nástroj ohrožuje vymáhání běžného výživného – na kroužky, na školu, na běžné potřeby dítěte. Tak, jak je novela zákona napsána, bude totiž možné prodat pouze dluh na splatném výživném. Když tedy inkasní agentura pošle rodiče do exekuce, může se stát, že kvůli tomu nebude moci hradit běžné výživné, které průběžně nabíhá. Exekuce má totiž přednost. V tomto ohledu si myslím, že je novela nedomyšlená.
Na druhou stranu, rodiče nic nenutí sahat po tomto nástroji vymáhání dluhů. Ostatní možnosti, jak se domoct výživného, dál zůstávají v platnosti. Nebo to chápete jinak?
Ano, on je nikdo nenutí. Ale dovedu si představit případy podobné takovým těm známým prodejcům hrnců. Udělají si prezentaci třeba v Mostě v nějaké hospodě. Rodičům tam tento nový nástroj představí, řeknou jim, jak je výhodný. A on koneckonců bude vypadat velmi výhodně, protože pečující rodiče budou moci velmi rychle získat i desítky tisíc korun, které jim druhý rodič dluží. To bude lákavé. Rodiče jim snadno podepíší plnou moc a inkasní agentura za ně všechno vyřídí. Tedy i podání k soudu, aby schválil odkup dluhu za nižší cenu, než je dlužná částka.
A tady vidím další úskalí. Soud nemá nikde napsáno žádné vodítko, které by ho opravňovalo odkup za nižší cenu schválit. V novele není napsáno, že ho neschválí, pokud nebude za 100 procent dluhu. Pouze tam stojí, že když to není za 100 procent, tak odkup podléhá schválení soudem. Obávám se, že když ho soud neschválí, tak rodič, který měl o odprodej dluhu zájem, se bude cítit poškozený. Mohl mít třeba z 80tisícového dluhu 70 tisíc, jenže kvůli soudu, nedostane nic. Myslím si tedy, že toto řešení, které z vymáhání výživného udělá byznys, je špatné.
Existuje jiné řešení?
Ano, je mnoho možností, jak vymahatelnost posílit. Například, že dluh bude vymáhat soud.
Na semináři v Senátu, který jste organizovala, se řešila také otázka, co přesně znamená nově zaváděný pojem rovnocenná péče. V čem hrozí problém?
Dosud byla praxe taková, že rodič, který dostal dítě do péče, o něm mohl rozhodovat. Když druhý rodič nesouhlasil s kroky pečujícího rodiče, tak mohl podat žalobu k soudu, že nechce, aby dítě chodilo do kroužku, nebo nechce, aby chodilo do této mateřské školky. Po novele ale bude rodič potřebovat na všechny úkony souhlas druhého rodiče, protože se ruší výlučná péče a oba rodiče mají úplně stejná práva. Já bych se výlučné péče nevzdávala. Není například praktické mít rodiče odsouzeného do vězení a mít s ním dítě ve společné péči.
Novela ale neříká, že péči o dítě nemůže zajišťovat jen jeden rodič. Jen ruší pojem výlučná péče a nechává na soudech, aby upravily konkrétní režim.
Z toho ale hrozí spousta problémů. Například, když matka půjde s dítětem do nemocnice, k lékaři… Předpokládáte, že ho ošetří, když nebude mít dítě svěřené do výhradní péče?
Ano, ošetří. Tak už to přece funguje i nyní. U lékaře není třeba souhlas druhého rodiče se zákrokem, i když je dítě ve střídavé nebo společné péči.
Ne, lékař musí jednat s oběma rodiči. Známý je například spor, kdy nemocnice na Bulovce nechtěla ošetřit dítě bez toho, aby měla souhlas druhého rodiče.
Ten případ pochází ale z doby před novelou zákona o zdravotních službách. Ta v roce 2013 nutnost souhlasu obou rodičů se zákrokem na dítěti nebo nepovinným očkováním zrušila.
My teď v našem rozhovoru nastolujeme otázky, které bude nastolovat i praxe. A já si myslím, že je na místě konzervativní přístup. Než uděláme změny, tak by měly být tyto otázky pro tyto typové příklady zodpovězeny. Předpokládá se, že když se rodiče rozešli, je mezi nimi spor, jak to s dítětem bude a u soudu se rozhoduje o tom, jak to má být. A já vlastně mluvím jenom o tom, že není jasné, jak se bude rozhodovat. Než se změní zákon, tak se přece má toto prodiskutovat.
Poukazujete také na to, že novela dostatečně neřeší konfliktní rozvody. Můžete to vysvětlit?
V praxi dnes soudy dávají i domácím násilníkům děti do výlučné nebo do střídavé péče. Znám příklad, kdy matka utekla od násilníka, radila se s policií, s Orgánem sociálně-právní ochrany dětí, přesto soud nakonec svěřil dítě do péče otce. To je obvyklé v případech, kde není trestní rozsudek. Opatrovnické soudy to pak berou tak, že v manželství byly konflikty, ale nebudou soudit, kdo za ně může. Tyto případy novela neřeší.
Soud ale přece může zbavit rodiče rodičovských práv, pokud uzná, že není způsobilý k výchově dětí. Na tom novela nic nemění. To podle vás nestačí?
Nestačí. V praxi jsem to viděla naprosto výjimečně, třeba v případě drogově závislého rodiče.
Podle ministerstva spravedlnosti má novela hlavně podpořit smírné řešení rozvodů. Přináší podle vás alespoň v tomto nějaký posun?
V tomto případě ano. Odpadne například zkoumání příčiny rozvodu. Platilo také, že nejprve musí soudy vyřešit v jednom řízení péči o děti a až potom samotný rozvod. I to se po novele zjednoduší. Když budou rozvody domluvené, tak mohou proběhnout v jediném řízení. Ale budou-li konfliktní a bude probíhat spojené řízení, tak už to dobře není. Protože děti starší 15 let pak budou dostávat do rukou všechny rozvodové dokumenty, a to určitě není správné.
