Šestnáct států Evropské unie umožňuje stejnopohlavním párům uzavírat manželství, celosvětově jde o 38 zemí. Česká republika mezi ně nebude patřit ani v příštím roce. Nový institut partnerství s většinou práv manželů si letos připomíná první výročí, zatímco podle průzkumů podporuje manželství pro všechny téměř dvě třetiny české veřejnosti a evropské soudy dál posilují ochranu rodinného statusu stejnopohlavních párů.
Nové partnerství, které mohou stejnopohlavní páry uzavírat od 1. ledna 2025, se v běžném životě výrazně liší od dřívějšího registrovaného partnerství. Zatímco starý institut poskytoval jen omezená práva, nová úprava přibližuje postavení partnerů téměř na úroveň manželů.
Na rozdíl od registrovaného partnerství nyní mezi partnery vzniká společné jmění, mají nárok na vdovský nebo vdovecký důchod, automaticky po sobě dědí a stát je považuje za rodinné příslušníky i pro účely jednání s úřady, nemocnicemi či v oblasti cizineckého práva. V praxi tak odpadá řada situací, kdy museli partneři dříve složitě prokazovat svůj vztah.
Omezení hlavně u dětí
Zásadní rozdíl oproti manželství ale přetrvává v oblasti rodičovských práv. Novela umožňuje osvojení dítěte pouze tehdy, je-li biologickým rodičem jeden z partnerů. Druhý partner nezískává automaticky postavení rodiče, jaké by měl manžel v heterosexuálním svazku. Právě vztah k dětem tak zůstává hlavní hranicí, kde se nové partnerství od manželství stále liší.
Laicky řečeno: zatímco u majetku, důchodů a postavení vůči státu se nové partnerství manželství velmi blíží, u dětí stát rovnoprávnost nepřipouští. A podle programového prohlášení vlády Andreje Babiše se změna v této oblasti nechystá.
Motoristé a SPD proti
Zatímco Andrej Babiš se k manželství stejnopohlavních párů v minulosti stavěl smířlivě a opakovaně uváděl, že osobně nemá problém s jejich rovnoprávností, hnutí Svoboda a přímá demokracie a Motoristé sobě manželství osob stejného pohlaví dlouhodobě odmítají a prosazují zachování tradiční definice manželství.
Možnost uzavírat oficiální svazek mezi homosexuálními páry se v Česku řešila více než 25 let. První ucelené návrhy se objevily už v 90. letech, opakovaně však narážely na odpor ve Sněmovně. Průlom přinesl až zákon o registrovaném partnerství z roku 2006, který parlament přijal navzdory vetu prezidenta Václav Klaus. Registrované partnerství ale od počátku poskytovalo pouze omezená práva a nebylo postaveno na roveň manželství, zejména pokud jde o majetkové otázky a vztah k dětem.
Mohlo by vás zajímat
Kompromis místo manželství
Po letech dalších neúspěšných pokusů se zákonodárci v roce 2024 shodli alespoň na kompromisní novele občanského zákoníku. Ta zavedla nový institut partnerství se širokým rozsahem práv, nikoli však manželství. Omezení zůstalo v oblasti rodičovských práv, kde je osvojení dítěte možné pouze tehdy, je-li biologickým rodičem jeden z partnerů. Prezident Petr Pavel novelu podepsal a účinnosti nabyla 1. ledna 2025.
Z hlediska evropského srovnání zůstává Česká republika v menšině. Manželství osob stejného pohlaví je možné v 16 členských státech EU, mezi nimi například v Německu, Francii, Španělsku, Nizozemsku, Belgii, Rakousku, Irsku či na Maltě. První evropskou zemí, která takovou úpravu přijala, bylo v roce 2001 Nizozemsko. Vedle toho existuje v některých státech institut registrovaného partnerství. Podle údajů organizace ILGA jej uznává 11 zemí světa. Adopce dětí je zpravidla umožněna tam, kde právní řád připouští manželství pro všechny; výjimky představují například Chorvatsko nebo Bolívie.
Přelomový rozsudek Soudního dvora EU
Česká právní úprava se tak dlouhodobě pohybuje mezi dvěma modely – rozšiřuje práva stejnopohlavních párů, ale vyhýbá se plné institucionální rovnoprávnosti. Tento rozdíl je o to výraznější, že postoje české společnosti jsou vstřícnější než výsledná legislativa. Podle průzkumu Centrum pro výzkum veřejného mínění souhlasí 64 procent Čechů a Češek s tím, aby gayové a lesby mohli uzavírat manželství. Přibližně dvě třetiny dotázaných by stejnopohlavním párům přiznaly i právo adoptovat děti z ústavní péče.
Do debaty na sklonku roku 2025 výrazně zasáhl Soudní dvůr Evropské unie. Ten rozhodl, že členské státy musejí uznávat manželství stejnopohlavních párů uzavřená v jiném státě EU, i když jejich vlastní právní řád takové sňatky neumožňuje. Případ se týkal dvou občanů Polsko, kteří uzavřeli manželství v Německu a po návratu žádali o jeho zápis do polské matriky. Úřady žádost odmítly s odkazem na ústavní definici manželství, unijní soud však konstatoval, že takový postup porušuje právo na respektování soukromého a rodinného života i svobodu pohybu v rámci EU.
Dopad na české matriky a soudy
Rozsudek má přímý dopad i na českou praxi. Dosud české matriční úřady zahraniční manželství stejnopohlavních párů často zapisovaly jako registrované partnerství „postavené na roveň manželství“. Podle civilisty Petr Bezouška však po rozhodnutí unijního soudu bude nutné takový sňatek uznat skutečně jako manželství se všemi právními důsledky. Ignorování rozsudku by Českou republiku vystavilo riziku řízení pro porušení unijního práva.
Zatímco některé státy, například Polsko nebo Slovensko, deklarují respekt k rozsudku pouze v přeshraničních situacích, česká politická reprezentace zůstává u modelu rozšířeného partnerství. Evropský právní rámec ale vytváří tlak, který může další vývoj významně ovlivnit, a to i bez změny samotné vnitrostátní definice manželství.
Za 18 let existence registrovaného partnerství do něj v Česku vstoupilo přibližně 5200 párů, nejčastěji v Praze, a zhruba čtvrtina těchto svazků se rozpadla. Nová právní úprava účinná od roku 2025 zlepšila právní jistotu stejnopohlavních párů, podle jejich zastánců však stále nepřináší plnou rovnoprávnost. První výročí účinnosti zákona tak debatu neuzavírá, ale potvrzuje, že Česká republika zůstává v evropském kontextu na půli cesty.
