Vězeň z brněnské věznice požádal soud o podmíněné propuštění. Tvrdil, že se ve výkonu trestu snaží změnit svůj život, zajistil si zaměstnání i bydlení a chce se vrátit k rodině. Soudy mu ale nevyhověly. Důvod? Ve vězení získal jen dvě kázeňské pochvaly. Ústavní soud nyní jejich rozhodnutí zrušil a vzkázal, že polepšení odsouzeného nelze posuzovat jen podle počtu pochval ve věznici.
Stěžovatel si odpykává trest ve Vazební věznici Brno. Po vykonání části trestu požádal o podmíněné propuštění. Při veřejném zasedání argumentoval tím, že se snaží změnit svůj život. Uvedl například, že má zajištěnou práci v dostupnosti veřejné dopravy a řeší i svou rodinnou situaci.
Podle jeho obhajoby se soudy těmito okolnostmi téměř nezabývaly. Místo toho vycházely především z jeho trestní minulosti a z počtu kázeňských odměn, které během výkonu trestu získal. Městský soud v Brně jeho žádost zamítl s tím, že odsouzený byl ve věznici pouze dvakrát kázeňsky odměněn, což podle soudu nestačí k tomu, aby bylo možné jeho chování označit za nadstandardní.
Krajský soud v Brně následně rozhodnutí potvrdil. Uzavřel, že odsouzený neprokázal polepšení, a proto nesplnil druhou zákonnou podmínku podmíněného propuštění. Z tohoto důvodu se už nezabýval otázkou, zda by na svobodě vedl řádný život.
Ústavní soud: Soudy postupovaly mechanicky
Třetí senát Ústavního soudu vedený soudkyní zpravodajkou Veronikou Křesťanovou však dospěl k závěru, že obecné soudy postupovaly příliš zjednodušeně. „Dominantním (a v případě krajského soudu dokonce výhradním) faktorem, který vzaly v této souvislosti v úvahu, byl počet stěžovatelem získaných kázeňských odměn,“ uvedl Ústavní soud.
Takový přístup podle něj neodpovídá zákonu ani judikatuře. Polepšení odsouzeného musí soudy posuzovat podle celé řady okolností – například podle jeho chování ve věznici, snahy nahradit škodu nebo kroků směřujících k návratu do běžného života. „Není vhodné vycházet pouze z počtu nasbíraných kázeňských odměn či trestů,“ konstatoval Ústavní soud.
Minulost nelze hodnotit mechanicky
Ústavní soud zároveň upozornil, že soudy při posuzování další podmínky – tedy zda odsouzený povede na svobodě řádný život – nesmí vycházet jen z jeho trestní minulosti. Podle nálezu musí soud zohlednit i aktuální informace o odsouzeném, například jeho osobní situaci, pracovní možnosti nebo prostředí, do kterého by se po propuštění vrátil.
V projednávané věci podle Ústavního soudu soudy tyto okolnosti přehlédly, přestože na ně odsouzený při jednání upozorňoval.
Mohlo by vás zajímat
Soudy musí věc posoudit znovu
Ústavní soud proto zrušil rozhodnutí Městského soudu v Brně i Krajského soudu v Brně. Podle něj porušily právo odsouzeného na soudní ochranu i zákaz dvojího přičítání.
Případ se nyní vrací zpět k obecným soudům, které budou muset znovu posoudit, zda vězeň splňuje podmínky pro podmíněné propuštění. Ústavní soud přitom zdůraznil, že nepředjímá, zda má být odsouzený skutečně propuštěn, ale požaduje, aby soudy jeho situaci posoudily komplexněji a pečlivěji.
