Úlohu jako z testů autoškoly k určení, kdo první projede křižovatkou, musely řešit soudy. Úředníci z dopravního odboru středočeského krajského úřadu ji totiž nezodpověděli správně. Potrestali pokutou 2500 korun řidiče, který měl v tu chvíli přednost.

Případ sahá do ledna 2022, kdy se v Dobříši srazila dvě vozidla. Obě vjížděla do křižovatky proti sobě po vedlejší silnici. Zatímco potrestaný viník měl před sebou „stopku“ a hodlal odbočovat vpravo, v té samé chvíli z protilehlé vedlejší ulice Za Pivovarem do křižovatky vjíždělo BMW a odbočovalo vlevo na hlavní cestu směrem na Prahu.

Srážku vozidel dobříšský úřad vyhodnotil tak, že za nedání přednosti v jízdě potrestal řidiče odbočujícího vpravo. Středočeský krajský úřad pak rozhodnutí potvrdil. Oba správní orgány zastávaly výklad, že BMW bylo v okamžiku střetu na hlavní silnici, protože fyzicky už vjelo do jízdního pruhu ulice Pražská.

Přednost na křižovatkách se hodnotí podle příjezdu

Soudy však připomenuly pravidlo, že pro posouzení práva přednosti v jízdě není rozhodující, po jaké silnici z ní vozidlo vyjíždí, ale naopak po jaké do ní vjíždí. Řidič přijíždějící z vedlejší cesty se uživatelem hlavní silnice nestává uvnitř křižovatky, ale až za ní.

Křižovatka
Kdo by měl mít přednost? Ilustrační snímek. Foto: David Tramba

Povinnosti řidiče BMW odbočujícího vlevo dát přednost protijedoucím vozidlům zákon zbavuje až při úplném opuštění křižovatky. Týká se to přitom všech křižovatek, i těch usměrněných, kde existuje odkloněný jízdní pruh a dělící ostrůvek.

Právě tím argumentovali krajští úředníci. „V rámci jedné křižovatky však nemůže platit, že z hlediska přednosti v jízdě nastupuje zcela odlišný režim u dopravního pruhu pouze z toho důvodu, že se z průběžného pruhu vyčlenil,“ napsal do odůvodnění rozsudku 3 As 71/2024 Nejvyšší správní soud.

I na 40 let starý rozsudek lze odkazovat

Justice se opřela o 42 let starý rozsudek Nejvyššího soudu Slovenské socialistické republiky (8 Tz 57/84), který pravidlo pro přednost v jízdě poprvé vyložil. Krajský úřad to odmítl lakonickým konstatováním, že jde o trestní rozsudek jiného státu. Nejvyšší správní soud však připomenul, že jde o rozhodnutí soudu bývalé ČSSR, jejímž právním nástupcem Česká republika je, a odkázat na něj bylo zcela legitimní.

Krajský úřad, ač neuspěl v předchozím řízení, kdy mu správní soud jeho rozhodnutí zrušil, se domáhal přiznání nákladů řízení. A to s poukazem na ustanovení § 143 občanského soudního řádu, podle něhož žalovaný má právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci, jestliže svým chováním příčinu k podání žaloby nezavdal.

Mohlo by vás zajímat

Náhradu nákladů? Zapomeňte

Nejvyšší správní soud připomenul, že ve správním soudnictví platí, že správním orgánům se zpravidla náhrada nákladů řízení nepřiznává ani v případě, kdy proti žalobě uspějí. A už vůbec ne v případech, kdy spor prohrají.

Nadto brněnská instance poznamenala, že zvažovala odmítnutí kasační stížnosti pro nepřípustnost. „Působí nekonzistentně, v ní užitá argumentace je obtížně srozumitelná a lze ji jen obtížně uchopit,“ uvádí rozsudek. Nakonec ale k jeho věcnému projednání přistoupil s ohledem na složitost věci.