Zákon č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, sice přinesl tehdy tolik potřebnou modernizaci, ale v otázce odpovědnosti státu za průtahy zůstal bohužel na půli cesty. Současný právní řád v sobě nese systémovou chybu, která je otevřenou pozvánkou ke korupci a faktickým výsměchem spravedlnosti. Jde o institut promlčení vlivem prosté nečinnosti úřadu, myslí si právník Rudolf Mládek.

V praxi tento stav umožňuje nebezpečný politický alibismus i korupční jednání formou úmyslného promlčení. Stačí, aby úředník spis „založil do šuplíku“ a nechal jej tam rok ležet – v ten moment odpovědnost pachatele zaniká, stát přichází o pokutu a spravedlnost o svou autoritu. A úředník? Tomu se v současném nastavení nestane prakticky nic, zatímco meritorní pravda zůstává nevyjasněna.

Případ z praxe: Když se pravda úřadu nehodí

Nečinnost úřadů není vždy jen otázkou lenosti, často jde o záměrné alibi. Představme si reálnou situaci: Zastupitelka obvinila starostu z fyzického napadení při jednání zastupitelstva. Policie uvěřila dvěma spřáteleným svědkům a věc postoupila k vyřízení jako přestupek. V průběhu řízení se však ukázalo, že existuje video i audio záznam a mnoho jiných svědků potvrdilo, že k žádnému napadení ani bolestivému výkřiku nedošlo.

Úředník rázem stojí před dilematem: Pokud rozhodne, že se skutek nestal, popudí policii a bojí se dalšího vývoje. Pokud rozhodne, že se skutek stal, jedná v rozporu s důkazy a riskuje prohraný soud. Řešení? Nechá případ „vyhnít“. Přestupek se promlčí, nikdo není potrestán, ale starosta zůstává v očích veřejnosti navždy tím, komu to „jen prošlo“. Spravedlnost byla obětována klidu v kanceláři.

Tři navrhované pilíře reformy

Návrh řešení je postaven na principu jakéhosi „neúprosného automatu“, který přináší radikální změnu zákona směrem k automatizaci odpovědnosti. Je na čase si přiznat, že zákon po deseti letech účinnosti potřebuje to, co se moderně nazývá upgrade.

  1. Ekonomický tlak na správní orgány: Pokud úřad nerozhodne v základní lhůtě, Ministerstvo vnitra mu udělí citelnou pokutu (např. 100 000 Kč). Tato sankce postihující rozpočet obce, či kraje donutí vedení k reálnému dohledu nad vyřizováním spisů. Starosta nebo tajemník tak budou mít přímý zájem na tom, aby úředníci rozhodovali včas.
  2. Automatická eskalace a soudní jistota: Nečinnost nesmí vést k promlčení, ale k převzetí věci nadřízeným orgánem. Pokud je nečinná obec, spis přebírá kraj. Pokud selže i kraj, dostane finanční sankci (např. 500 000 Kč) a věc bude postoupena příslušnému soudu.
  3. Čistý čas řízení: Lhůta pro rozhodnutí se musí po dobu procesních obstrukcí účastníků zastavit (stavět). Úřad má být penalizován jen za svou vlastní pasivitu, nikoliv za aktivní snahu obviněného řízení protahovat.

Závěr

Spravedlnost nesmí končit v šuplíku. Pokud státní úřady neumějí včas rozhodnout, musí za to nést finanční následky a případ musí převzít vyšší, nezávislá instance. Jen tak zajistíme, že se z promlčení přestupku přestane stávat příliš snadno využitelný nástroj pro „zametání“ hospodářských, politických, ale i korupčních kauz z dohledu práva, poškozených občanů i státu.

Epilog

Někdo si položí otázku, jaké paragrafy by se měly změnit, aby došlo k nápravě tohoto nežádoucího stavu. Stačily by jen technické úpravy zákona. Platí, že malá změna v zákoně může znamenat velký přínos pro celou společnost. Tyto návrhy paragrafů jsou důkazem toho, že je to možné.

Legislativní návrh změn zákona č. 250/2016 Sb.

Úprava § 32 (Stavění promlčecí lhůty)

Doplnění nového odstavce:

Promlčecí lhůta neběží (staví se) po dobu, kdy jsou činěny procesní úkony směřující k prodlení řízení ze strany účastníků, zejména v případě opakovaných omluv z ústního jednání bez prokazatelných důvodů.

Nový § 32a (Sankce za nečinnost a přenos příslušnosti)

(1) Nevydá-li správní orgán prvního stupně rozhodnutí ve věci do 10 měsíců od zahájení řízení (v čistém čase bez stavení lhůty), věc se automaticky postupuje nadřízenému správnímu orgánu.

(2) Za nesplnění lhůty podle odstavce 1 uloží ústřední správní úřad (Ministerstvo vnitra) správnímu orgánu prvního stupně pokutu ve výši 100 000 Kč. Pokuta je příjmem státního rozpočtu.

(3) Nevydá-li nadřízený správní orgán rozhodnutí do 6 měsíců od převzetí spisu, postupuje věc k rozhodnutí příslušnému soudu. Nadřízenému správnímu orgánu se v takovém případě uloží pokuta ve výši 500 000 Kč.

Nový § 60a (Věcná a místní příslušnost soudů v mimořádných případech)

(1) K projednání přestupku, u něhož došlo k marnému uplynutí lhůt pro rozhodnutí správních orgánů podle § 32a, je věcně příslušný okresní soud, v hlavním městě Praze obvodní soud.

(2) Místní příslušnost soudu se řídí místem spáchání přestupku. Řízení před soudem je zahájeno doručením spisu nadřízeným správním orgánem, který o tomto postoupení bezodkladně vyrozumí obviněného i poškozeného.

Úprava § 95 (Náklady řízení)

Doplnění nového odstavce:

„V případech řízení před soudem podle § 60a hradí náklady soudního řízení a náklady účastníků řízení ten správní orgán, který svou nečinností postoupení věci soudu zapříčinil.“

Doplněný legislativní návrh

Aby mohl soud prvního stupně o přestupku vůbec rozhodovat, nestačí to změnit jen v přestupkovém zákoně. Je nutné novelizovat zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (SŘS).

Návrh doplnění do SŘS: Do § 4 odst. 1 SŘS (Pravomoc soudů ve správním soudnictví) se doplňuje nové písmeno e):

e) o přestupcích, které jim byly postoupeny pro nečinnost správních orgánů podle zvláštního právního předpisu.