Pokud prezident Petr Pavel podá kvůli sporu o účast na summitu NATO v Ankaře kompetenční žalobu, Ústavní soud (ÚS) se jí bude zabývat přednostně. Kauzu projedná mimo obvyklé pořadí, uvedla mluvčí soudu Kamila Abbasi. Délku řízení ale odhadovat nechtěla. Vláda v pondělí oznámila, že s Pavlovou účastí na jednání lídrů Severoatlantické aliance za dva týdny nepočítá. Prezident dříve avizoval, že v takovém případě se obrátí na ústavní soudce. Vyjádření prezidenta zveřejní jeho kancelář v úterý v 10:00.

Zda by soud rozhodl ještě před summitem, který se koná 7. a 8. července, není jisté. Průměrná délka řízení v takzvaných plenárních věcech skončených v letech 2007 až 2025 činila necelých deset měsíců.

Ve sporech o rozsah kompetencí rozhoduje ÚS vždy v plénu, které tvoří všech 15 soudců a soudkyň. „Bude-li návrh k ÚS podán, plénum dá kauze patřičnou prioritu a projedná návrh přednostně. Konkrétní lhůtou ÚS ze zákona vázán není, platí ale již uvedené, že by ÚS kauzu projednal mimo obvyklé pořadí,“ řekla Abbasi.

Doplnila, že kompetenční žalobu prezident zatím nepodal a bez znalosti jejího obsahu nelze odhadnout ani rozsah přezkoumávání, a tedy ani délku řízení.

Babiš: Kompetenční žaloba je zbytečná

Vláda v pondělí oznámila, že misi na summit NATO povede premiér Andrej Babiš (ANO), účastnit se budou i ministři obrany Jaromír Zůna (za SPD) a zahraničních věcí Petr Macinka (Motoristé).

Případnou kompetenční žalobu vidí Babiš jako zbytečnou. Argumenty vidí jasně. Prezident se podle něj vžil za bývalé vlády do role lídra v zahraniční politice. Současný kabinet má ale podle Babiše dostatečné kompetence a chce zahraniční politiku aktivně vést.

Starší spory prezidentů a premiérů

ÚS na základě ústavy rozhoduje ve sporech o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy. Týká se to sporů o „příslušnost vydat rozhodnutí nebo činit opatření nebo jiné zásahy,“ upřesňuje zákon o Ústavním soudu. Ten může nálezem vyjasnit, který orgán je příslušný vydat rozhodnutí v konkrétní věci. Případně může zrušit starší rozhodnutí, kterým si orgán nějakou kompetenci přivlastnil, případně ji popřel.

Spory o rozsah kompetencí jsou v agendě soudu poměrně vzácné. Například v roce 2001 se zabýval sporem mezi vládou premiéra Miloše Zemana (tehdy ČSSD) a prezidentem Václavem Havlem o to, zda prezident potřebuje spolupodpis premiéra při jmenování guvernéra a viceguvernérů České národní banky. Dospěl k závěru, že prezident může bankéře jmenovat samostatně, bez kontrasignace. Od podání návrhu k rozhodnutí tehdy uplynuly dva měsíce.

Mohlo by vás zajímat

Před necelými 20 lety ústavní soudce zaměstnávaly spory o vedení a personální doplňování Nejvyššího soudu. Rozhodli, že pokud chce ministr spravedlnosti přidělit k Nejvyššímu soudu nového soudce, potřebuje souhlas předsedkyně, tehdy Ivy Brožové.

Dalším nálezem stanovili, že prezident republiky, tehdy Václav Klaus, má kompetenci jmenovat místopředsedu Nejvyššího soudu, ovšem jen po předchozím souhlasu předsedkyně. Znamenalo to, že se místopředsedou nakonec nestal Jaroslav Bureš.