Lidé se k mediaci často dostávají až ve chvíli, kdy je spor vyhrocený, za advokáty utratili desetitisíce či statisíce a od soudu už očekávají rozhodnutí. Navíc často vůbec nevědí, co je při mediaci čeká. Zkušená mediátorka Jitka Řezaninová z Asociace mediátorů ČR proto souhlasí, že současný systém potřebuje změnu. Upozorňuje ale i na nedostatečnou motivaci advokátů směřovat klienty k dohodě nebo na nejasná pravidla prvního setkání s mediátorem.
Obě odbornice mimo jiné upozorňují, že lidé se o ní často dozvědí až u soudu. Odpovídá to vaší zkušenosti?
Ano. Nabízet mediaci až při prvním stání u soudu je hodně problematické. Klienti očekávají rozhodnutí soudce a najednou mají jít někam, kde nevědí, co je čeká, jsou hodně naštvaní a ještě za to mají platit. Vždyť už si platili advokáty, a to často hodně. V tomto stavu s nimi obvykle mediátor nic neudělá.
Někdy mi klienti líčí, že už rozvod každého z nich stál více než sto tisíc korun a oni pořád nevědí, co mají dělat a jsou nespokojení. A také říkají, že by bývali udělali lépe, kdyby ty peníze nechali třeba dětem na zaplacení lepších škol.
Autorky proto navrhují, aby lidé povinně absolvovali první setkání s mediátorem ještě před zahájením soudního řízení. Pomohlo by to?
Určitě považuji za důležité, aby se lidé o mediaci dozvěděli dříve. Mediace je vážně měkký nástroj, jak lidi dovést k dohodě. Jenže u nás mám z chování státu pocit, že byla vnímána spíše jako nástroj, jak může stát ušetřit třeba na soudních výdajích. Nebyla žádná výrazná propagace ani projekty, které by mediaci lidem vysvětlovaly. Proto je dodnes vlastně poměrně neznámá, i když se to postupně mění.
Vzpomínám si na jednu klientku, která si po tříhodinovém sezení oddychla a řekla, že to bylo jenom povídání. Měla prý strach, co s nimi budeme dělat, protože si zapomněla vzít karimatku.
Právě obsah prvního setkání chtějí autorky nově přesněji upravit zákonem. Je jeho dnešní podoba problém?
První setkání se zapsaným mediátorem je v zákoně uvedeno jako tříhodinové. Problém je, že nikde není přesně popsáno, jak má vypadat.
Celé tři hodiny má mediátor popisovat, co je mediace, a strany vzdělávat? To by asi klienti utekli. Většinou se to děje tak, že mediátor řekne několik vět o mediaci, potom předloží klientům smlouvu o mediaci – někdy ji pošle předem e-mailem – a zeptá se, zda chtějí v mediaci pokračovat. Klienti jsou přitom pod tlakem, vystrašení, někdy zuřiví a vzteklí. V takové situaci se k nim informace dostávají obtížně.
Vidíte v současné podobě prvního setkání také riziko z hlediska ceny následné mediace? U běžné civilní či rodinné mediace se dá orientačně mluvit o zhruba 1 500 až 3 000 Kč za hodinu za celé mediační jednání, někdy i více. Sezení přitom obvykle trvá více hodin.
Ano. Ve smlouvě je například uvedena cena další mediace, ale otázka je, kdo se tím v danou chvíli skutečně prokouše a rozmyslí si to. Asociace mediátorů ČR už řešila i zcela přemrštěnou cenu za mediaci. Protože ale byla podepsaná smlouva, nedalo se s tím příliš dělat.
Někteří mediátoři naopak první setkání pojímají jako určitý „dar“. Tři hodiny normálně mediují za stanovenou nízkou odměnu a spoléhají na to, že další sezení už bude pokračovat podle smlouvy o mediaci s jejich běžnou cenou.
Mohlo by vás zajímat
Hájková a Žampach Potočková upozorňují také na roli advokátů. Navrhují, aby měli zákonnou povinnost klienty o mediaci informovat. Pomohlo by to?
Tady se dostávám na tenký led. Rozvodoví právníci mají velkou moc a mediátor jim vlastně sahá na jejich peníze. Já mám převážně rodinné kauzy, sousedské nebo firemní mě téměř minuly, ale předpokládám, že některé mechanismy budou podobné. Pokud chceme získat advokáty pro větší využívání dohod, je podle mě nutné přemýšlet také o tom, jak je motivovat finančně.
Autorky článku právě ekonomickou motivaci považují za jednu z možných cest. Navrhují například nižší soudní poplatek lidem, kteří se před podáním žaloby pokusí o mediaci. Fungují podle vás finanční pobídky?
Ekonomická motivace funguje. O tom by ale bylo potřeba hodně diskutovat – jaký by měla dopad na klienty a jak motivovat advokáty, kteří přijdou s dohodou. To je oblast, kde by se podle mě dalo hodně udělat.
Článek upozorňuje, že těžiště informování o mediaci dnes fakticky leží na soudech. Je to podle vás správně?
Je to hezká představa, ale pokud soudce reálně neví, co mu může mediace přinést – například klidnější strany, které jsou buď zcela domluvené, nebo mají alespoň dílčí dohody – a neumí s tím pracovat, tak mediaci nebude nabízet. Pokud tu zkušenost má, mohou se mu naopak vrátit strany, které už nejsou ve všem ve válce. Pak může být i samotné soudní řízení rychlejší a účinnější.
První setkání s mediátorem soudy podle dostupných údajů nařizují jen ve zlomku civilních řízení. Co by se stalo, kdyby se mediace začala skutečně masově využívat?
Kdyby většina soudců začala posílat klienty na mediaci, tak se zapsaní mediátoři zblázní a nikdy to nestihnou. V Česku je zhruba 400 zapsaných mediátorů. To je potřeba při debatě o případném výrazném rozšíření systému také brát v úvahu.
Vy sama jste u mediace prakticky od jejích začátků v Česku. Jak se za tu dobu změnila?
Do Asociace mediátorů ČR jsem nastoupila v roce 2006. To byla doba, kdy jsme byli jediná organizace, která mediátory vzdělávala ve stohodinovém programu. Také jsme byli u toho, když vznikal zákon o mediaci, protože tehdy opravdu skoro nikdo nevěděl, co mediace vlastně je.
Máme úžasného právníka, který nám pomohl dát naše připomínky do paragrafů tak, aby jim bylo rozuměno. Dá se říct, že do zákona byly všechny naše připomínky zapracovány, včetně etického kodexu. Zákon není dokonalý, ale je velmi dobře použitelný.
Stačí podle vás současná příprava mediátorů?
Znám výcviky a semináře od jednoho dne až po dvanáct dnů, tedy sto vyučovacích hodin. Takhle školím už patnáct let a vím, že základ ve stohodinovém výcviku účastníci dostanou, ale je to pořád málo. Výcvik je opravdu výcvik, nikoliv nabiflování pouček.
Uvést do života zásady „neradím, neřeším, nesoudím“ je pro většinu účastníků ze začátku nepřekonatelné. Někteří to nepřekonají ani po sto hodinách výcviku, protože oni přece vědí, jak na to.
Je mediace řešením pro každý spor?
Není. Mediace nefunguje vždy a není pro každého. Hlavně v rozvodových kauzách zpravidla nestačí jedno setkání.
Mám také ověřeno, že pokud klienti chodí například na terapii, v mediaci se často rychleji posouvají. A mediace může probíhat i ve chvíli, kdy už běží soudní řízení.
Kdybyste tedy měla říct, co českému systému po čtrnácti letech nejvíce chybí?
Zájem na měkčím prostředí by měl mít stát, justice i samotní klienti. Lidé by měli vědět, co mediace znamená, ještě předtím, než se jejich konflikt dostane do nejvyhrocenější fáze. A pokud chceme získat advokáty, je podle mě nutné je nějak finančně motivovat.
