František Kriegel a trestní právo: opravdu si zaslouží titul čestný občan?

    V současném „boji o Kriegela“ padly snad již všechny možné argumenty pro a proti udělení čestného občanství. Zkusme se ale na problém podívat z právní stránky. Obstál by vůbec životopis Františka Kriegela ve vztahu k trestnímu právu demokratického státu?

    V pondělí dne 25. srpna bude zastupitelstvo Městské části Prahy 2 hlasovat o udělení čestného občanství Františku Kriegelovi. Jednání zastupitelstva předcházelo jednání rady, na níž byl návrh smeten ze stolu. Návrh podal radní za Stranu zelených Michal Uhl. Svérázným způsobem tím odstartoval předvolební kampaň v nadcházejících komunálních volbách. Uhl totiž musel velmi dobře vědět, že v převážně pravicové radě a tím i zastupitelstvu nemůže návrh projít. Nicméně jeho návrh přesně zapadá do jeho dřívějších vyjádření, která se snaží revidovat dobu komunistické totality, a za něž byl ostatně dnes převážně levicovým Senátem nominován do rady Ústavu pro studium totalitních režimů.

    K vyjádření ochoty či neochoty udělit Kriegelovi čestné občanství byly použity již snad všechny možné politické, historické či mravní argumenty. Jaké by bylo ale hodnocení z hlediska trestního práva a příslušných paragrafů současného trestního zákoníku demokratického státu?

    V době února 1948 byl František Kriegel předsedou pražské (tedy nejdůležitější) krajské organizace KSČ, kterou zákon definuje coby zločineckou organizaci. Jako její čelný funkcionář by byl zřejmě zcela legitimně stíhatelný podle § 309 Vlastizrada:  „(1) Občan České republiky, který ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchá trestný čin rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311), teroru (§ 312) nebo sabotáže (§ 314), bude potrestán odnětím svobody na patnáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku nebo výjimečným trestem.“  Že byl komunistický puč nemyslitelný bez politické, morální a eventuální vojenské pomoci SSSR je nabíledni.

    Podle § 310 spáchá trestný čin Rozvracení republiky: „(1) Kdo v úmyslu rozvrátit ústavní zřízení, územní celistvost nebo obranyschopnost České republiky anebo zničit její samostatnost se účastní násilných akcí proti České republice nebo jejím orgánům, bude potrestán odnětím svobody na osm až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.“ V tomto případě by připadalo v úvahu rozvracení ústavního zřízení. Kriegla by se týkalo následující ustanovení. „(2) Odnětím svobody na dvanáct až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny, d) způsobí-li takovým činem závažné ohrožení mezinárodního postavení České republiky.“

    V tomto případě platí souběžně jak podmínka organizovanosti tak ohrožení mezinárodního postavení, neboť tehdejší Československo se stalo i kvůli Kriegelově aktivitě de facto sovětskou kolonií. Zastánci jeho odkazu poukazují na jeho nesouhlas s okupací o dvacet let později. Na to ale pamatuje trestní zákoník rovněž – v ustanovení o účinné lítosti. Ta nicméně pachatele trestné činnosti nezbavuje právních důsledků jeho jednání.

    V právní kvalifikaci Kriegelova jednání by bylo navíc možno spatřovat i trestný čin sabotáže podle § 314: „(1) Kdo v úmyslu poškodit ústavní zřízení nebo obranyschopnost České republiky anebo poškodit mezinárodní organizaci zneužije svého zaměstnání, povolání, postavení nebo své funkce nebo se dopustí jiného jednání k tomu, aby a) mařil nebo ztěžoval plnění důležitého úkolu mezinárodní organizace, orgánu veřejné moci, ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru, hospodářské organizace nebo jiné instituce, nebo b) způsobil v činnosti takového orgánu anebo takové organizace nebo instituce poruchu nebo jinou závažnou škodu, bude potrestán odnětím svobody na tři léta až deset let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku.“

    I v tomto případě by v úvahu připadalo použití následných odstavců, které se týkají páchání tohoto trestného činu kvalifikovaným způsobem. „(2) Odnětím svobody na osm až dvanáct let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku bude pachatel potrestán a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny. (3) Odnětím svobody na deset až dvacet let, popřípadě vedle tohoto trestu též propadnutím majetku, nebo výjimečným trestem bude pachatel potrestán, c) ohrozí-li takovým činem závažně mezinárodní postavení České republiky nebo postavení mezinárodní organizace, jejíž je Česká republika členem.“ Opět – přesně takové jednání sedí na Kriegela, který se této trestné činnosti dopouštěl z titulu své funkce krajského tajemníka KSČ.

    Ale nejenom to. Vedle této funkce byl František Kriegel i zástupcem velitele Lidových milicí – teroristické organizace, kterou si zřídila KSČ jako nátlakovou ozbrojenou skupinu složenou z politických kriminálníků, která v únorových dnech suplovala činnost legální policie a která se dopouštěla protizákonně organizovaného násilí na svých názorových odpůrcích. V tomto případě by připadalo v úvahu použití § 328 Přisvojení pravomoci úřadu: „Kdo neoprávněně vykonává úkony, které jsou vyhrazeny orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jinému orgánu veřejné moci  nebo kdo vykoná úkon, který může být vykonán jen z moci úřední orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.“

    Kriegel se rovněž účastnil, byť jako lékař – dobrovolník, služby v interbrigádě v době španělské občanské války. I na to trestní zákoník pamatuje, a to v § 321 Služba v cizích ozbrojených silách: „(1) Občan České republiky, který v rozporu s jiným právním předpisem koná službu ve vojsku nebo ozbrojených silách jiného státu, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.“ I v tomto případě platí na Kriegela vyšší odstavec. „(2) Odnětím svobody na tři léta až deset let bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.“ Ve Španělsku totiž vydržel až do jara 1939, působil v cizí armádě tedy i v době ohrožení státu  v době vyhlášené mobilizace v září 1938.

    Samozřejmě, že v roce 1989, kdy padl komunistický režim, by řada trestných činů již byla promlčena. Nicméně platí § 35 Trestního zákoníku Vyloučení z promlčení: „Uplynutím promlčecí doby nezaniká trestní odpovědnost b) za trestné činy rozvracení republiky (§ 310), teroristického útoku (§ 311) a teroru (§ 312), pokud byly spáchány za takových okolností, že zakládají válečný zločin nebo zločin proti lidskosti podle předpisů mezinárodního práva, c) za jiné trestné činy spáchané v době od 25. února 1948 do 29. prosince 1989, u nichž horní hranice trestní sazby odnětí svobody činí nejméně deset let, pokud z důvodů neslučitelných se základními zásadami právního řádu demokratického státu nedošlo k pravomocnému odsouzení nebo zproštění obžaloby, a které byly spáchány veřejnými činiteli anebo byly spáchány v souvislosti s pronásledováním jednotlivce nebo skupiny osob z důvodů politických, rasových či náboženských.

    I s ohledem na to, že by se muselo u každého případného trestného činu zkoumat konkrétní zavinění, lze konstatovat, že pokud by se František Kriegel dožil pádu komunistického režimu, mohl by být stíhán za jednání, jímž pomáhal tento režim budovat. Skutečně by měl být oceněn titulem „čestný občan“?

    Dušan Šrámek

    Sdílejte
    Předchozí článekDobrý úmysl zákon dobrým nečiní
    Další článekGenderové kvóty od korupce odděluje tenká zelená linie
    Dušan Šrámek
    Dušan Šrámek se narodil 5. května 1962 v Klatovech. Tam chodil do základní školy a na gymnázium. Před listopadem 1989 se podílel na rozmnožování a kolportování “nelegálních” tiskovin, např. dokumentu Charty 77, Lidových novin, časopisu Sport, Attack, Koruny české a dalších. Po roce ´89 působil jako nezávislý novinář v týdenících Fórum, Profit, denících Lidové noviny, Český deník, Telegraf, Metropolitan. Dnes přispívá do týdeníku Reflex a dalších tištěných i online periodik. Věnuje se politickým kauzám a ekonomicko-podnikatelské problematice.