„Je to sice prase, ale je to naše prase“

    Minulý týden se uskutečnily dva zásadní právní akty, týkající se armádních zakázek. Kromě společného tématu mají obě kauzy společné ještě jedno – a tím je postup státních zástupců, kteří jsou s nimi spojováni. Obžalobu bývalého ministra obrany Martina Bartáka a zbrojařského podnikatele Michala Smrže, která se týkala údajné korupce při pořizování nákladních vozů Tatra pro českou armádu, měl na starosti státní zástupce KSZ Ostrava Dušan Táborský.

    Případ od počátku provázely značné pochybnosti a nestandardní kroky. Na údajnou korupci si manažeři Tatry vzpomněli až po dvou letech, a to v rozhovoru s novinářem Jankem Kroupou, který také podal trestní oznámení. Oproti všem zvyklostem putoval případ do Ostravy s legendou, že Tatra Kopřivnice sídlí na severní Moravě. Zde případ začal dozorovat právě Táborský. Tři policisté mu odmítli na případu pracovat, než se mu konečně podařilo získat příslušníka, který se mu začal věnovat.

    Přinejmenším zvláštní bylo i jeho vystupování před soudem. V obžalobě například tvrdil, že exministr vyvíjel verbální tlak na ředitele sekce vyzbrojování ministerstva obrany, generála Jiřího Martínka, aby Tatře působil problémy. Ve výpovědích z přípravného řízení se ale o ničem takovém vůbec nepsalo. Naopak, před soudem generál tvrzení o verbálním nátlaku popřel. Zcela evidentně tedy Táborský u soudu lhal. Třešničkou na dortu pak bylo, že krátce před hlavním líčením částečně změnil obžalobu, aniž by se o tom vůbec obtěžoval informovat obhajobu.

    Kvůli vystupování Táborského před soudem na něj podal stížnost spolek Šalamoun. Jak přímá nadřízená, vedoucí krajská zástupkyně Zlatuše Andělové, tak vrchní státní zástupce v Olomouci Ivo Ištvan, a nakonec i nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman stížnost shodili ze stolu, respektive v módní terminologii ji „zametli pod koberec.“

    Ve stejný den oznámilo Vrchní státní zastupitelství v Praze ústy ředitele odboru závažné hospodářské a finanční kriminality Marka Bodláka, že definitivně odkládá případ údajné korupce, která měla doprovázet zvažovaný nákup švédských stihaček Gripen pro české vojenské letectvo. VSZ případ po čtyřech letech definitivně odložilo, protože nebyly zjištěny skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání konkrétní osoby. Kauzou se od roku 2002 natřikrát zabývali detektivové protikorupční policie, kteří pokaždé případ odložili. S posledním prověřováním údajné korupce začali v květnu 2010, a to na základě prověrky Nejvyššího státního zastupitelství. Po více než tříletém prověřování dospěli k závěru, že se nestal trestný čin. VSZ však usnesení policie o odložení případu zrušilo a vydalo výše zmíněné rozhodnutí.

    Vtip je v tom, že k tomuto závěru došlo VSZ v Praze již před čtyřmi roky, kdy mu ještě šéfoval Vlastimil Rampula. Poté, co se v témže roce rozhodlo o finanční kompenzaci firmy BAE systems ve Velké Británii výměnou za ukončení vyšetřování, bylo prakticky vymalováno. Přesto byla Rampulovi kauza přičtena k tíži, když ji jako jeden z důvodů zneužil nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman v žádosti o odvolání Rampuly z funkce, a následně i kárný senát Nejvyššího správního soudu. Za gripeny byl jako „vrchní zametač“ mediálně popotahován až do omrzení, zatímco rozhodnutí jeho nástupkyně téměř po dvou letech od okamžiku, kdy Bradáčová Rampulu vystřídala, nikdo nekomentuje, nikdo jí nenasazuje psí hlavu „vrchní zametačky“.

    Nic nemůže lépe osvětlit selektivní přístup k různým protagonistům státní žaloby než srovnání činnosti obou vedoucích státních zástupců. Srovnání osudů Rampuly, který nic neprovedl, s Táborským, který před soudem bezostyšně lhal, pak ukazuje na selektivnost ve výkonu kárné a personální pravomoci nejvyššího státního zástupce Zemana. Přesně podle hesla „je to sice prase, ale je to naše prase.“ To přesně zapadá do móresů skupiny, která vedení veřejné žaloby ovládá.

    Sdílejte
    Předchozí článekZpolicejnění a sovětizace státního zastupitelství
    Další článekZačne Ústavní soud konečně hájit právo dětí na oba rodiče?
    Dušan Šrámek
    Dušan Šrámek se narodil 5. května 1962 v Klatovech. Tam chodil do základní školy a na gymnázium. Před listopadem 1989 se podílel na rozmnožování a kolportování “nelegálních” tiskovin, např. dokumentu Charty 77, Lidových novin, časopisu Sport, Attack, Koruny české a dalších. Po roce ´89 působil jako nezávislý novinář v týdenících Fórum, Profit, denících Lidové noviny, Český deník, Telegraf, Metropolitan. Dnes přispívá do týdeníku Reflex a dalších tištěných i online periodik. Věnuje se politickým kauzám a ekonomicko-podnikatelské problematice.