Odposlechy je třeba brát s rezervou

    Policejní odposlech, ať již telefonní či prostorové, které se čas od času objevují v médiích, jsou obecně brány jako nezpochybnitelný důkaz a potvrzení oficiálně prezentované vyšetřovací verze případu. Jenže tak tomu ve skutečnosti často není. Nejenom že policie či média často s odposlechy manipulují. V úvahu se neberou ani nadsázky, či konkrétní okolnosti, za nichž byly pořízeny. To pochopitelně z nich činí pouze orientační indicie, které bez dalších důkazů nemají prakticky žádnou cenu. Pokřivené zrcadlo, které nastavují, se týká i tak významných kauz, jako je tzv. Nagygate, či Davida Ratha.

    Na první pohled se zdálo, že odposlechy z případu údajného zneužití VOZ, které unikly do médií, jsou neotřesitelné, a jasně prokazují vinu všech aktérů. Soud to ale viděl jinak. Obdobně mohou dopadnout i odposlechy, které provázejí doprovodný materiál z usnesení o vyloučení této věci z celého trestního řízení z 6. května letošního roku, týkající se údajné sabotáže. Tedy v případě, že se vůbec k soudu dostanou.

    Mediálně nejchytlavější je pochopitelně postava tehdejší tajemnice premiéra, a jeho dnešní manželka Jana Nečasová. Právě ona byla olomouckými státními zástupci vybrána jako osoba, která propojuje všechny větve celé kauzy. Jedním z hlavních témat je v odposleších vztah a údajná spolupráce mezi ní a Ivem Rittigem. Z odposlechů například vyplývá, že v listopadu 2012 si chtěl Rittig nechat od Nagyové potvrdit, že „je důležité, že platí dané slovo a nemění se parťáci“. Na to mu Nečasová odpověděla, že „neopouští staré známé pro nové.“ Jenomže policii nějak z odposlechů vypadla první část SMS, v níž si Rittig stěžuje, že se s ním již dlouho odmítá osobně setkat. Zavádějící je rovněž tvrzení o „intenzivních kontaktech“. Od září do listopadu 2012 si oba vyměnili podle policie čtyřicet sedm SMS, což prý svědčí o intenzivních stycích. Otázkou je, zda lze cca šest zpráv a šest odpovědí za měsíc považovat za intenzivní komunikaci. Policie už však neuvádí, kolik SMS si měli vyměnit mezi listopadem 2012 a dnem zatčení 13. června 2013. Bylo jich totiž necelých deset. Navíc onen „intenzivní“ styk probíhal před a během kongresu ODS, což staví celou komunikaci do úplně jiného světla.

    Obdobné manipulace se objevují i v pasážích o údajných darech, které měla Nečasová dostávat. Policie dokonce veřejnost ohromila sdělením, že vlastnila šperky a kabelky v hodnotě desíti miliónů korun. Nejde jen o to, že toto číslo si policie vymyslela, a že neodpovídá realitě. Ve skutečnosti šlo v případě šperků většinou o zápůjčky z klenotnictví, protože se Nečasová i se svýma dvěma dcerami chystala na Karlovarský filmový festival, a k zápůjčkám měla doma příslušné doklady. I kabelky nepatřily jenom jí, ale rovněž jejím dvěma dcerám.

    Podle médiím pouštěných fabulací měl Rittig nosit Nečasové drahé dárky, které policie zabavila při loňských prohlídkách u ní doma, či v kanceláři na Úřadu vlády. Za prvé neexistuje jediný důkaz, že by cokoli pocházelo od Rittiga, protože od něj také žádné dárky nikdy nedostala. Celé toto tvrzení stojí a padá jenom na tvrzeních z třetí ruky – konkrétně z odposlechů Romana Janouška. Lež je i o údajně zabavených věcech, protože v bytě Nečasové nezabavila policie nic, na Úřadu vlády pak zabavila věci v sejfu, z nichž většinu už vrátila. Nic z toho nepatřilo Nečasové, věci tam uložené, jako například hodinky či manžetové knoflíčky, patřily premiérovi. To vše jsou naprosto jednoduše zjistitelné informace, a policie a státní zastupitelství je zcela úmyslně zamlčely.

    Čtyři zlaté žíly

    V odposleších se rovněž vyskytují pasáže, z nichž má vyplývat, jak koncem března 2012 jednal Rittig se svým obchodním partnerem a zároveň právním poradcem Tomášem Jindrou a advokátem Davidem Michalem, a probírali prý spolu, jak získat vliv v některých státem vlastněných firmách. Hovořili třeba o tom, že „si neumějí poradit se čtyřmi zlatými žílami“, mezi kterými zmínili ministerstvo zemědělství a Pozemkový fond ČR. A tehdy rovněž zmínili i ženu, která spolupracuje s předsedou vlády, a jež se prý podílí na obsazování míst ve státní správě, přičemž podle závěrů žalobce jde o Janu Nagyovou. Jde o pasáž, kde se mají rovněž projednávat peníze pro tehdejší šéfku premiérova sekretariátu. Jenže podle účastníků těchto schůzek dotyční věděli, že jsou odposloucháváni, a proto

    záměrně vytvářeli dojem, jaký mají vliv, a čekali, kde se to nakonec objeví. Konverzace se nesla v duchu večírku u několika lahví vína, přičemž smích a nadsázku samozřejmě přepisy neukazuji. Zní to jako nejapná výmluva? Policie a státní zastupitelství měly do dnešního dne více jak dva roky čas a prostředky, aby řečené prokázaly. Jenže žádné důkazy nemají. A proto pouštějí do éteru kdejaké nesmysly vytržené z kontextu.

    V hledáčku státních zástupců je jako jedno ze zásadních sdělení, jak měla Nečasová s Rittigem koučovat státní správu, a dosazovat do ní své lidi. Například v květnu 2012 napsal Rittig premiérově tajemnici, že „pošta hoří“, a naznačoval, že by bylo potřeba vyměnit jejího tehdejšího ředitele. Požádal zároveň o termín s tím, že „by to mohli super ukoučovat“. Krátce nato už přišel i se jménem možného nástupce, ve kterého má prý důvěru, a Nečasová proto Rittiga požádala o jeho životopis. V červnu 2012 pak spolu měli v telefonech řešit dosazování vytipovaných osob i do Pozemkového fondu ČR, kde Rittig rovnou zmínil, kdo by mohl být ve vedoucích funkcích a kdo je „pro ně velmi důležitý a taky je o. k.“ Stačilo se ale mrknout na internet, a hned by bylo jasné, že se žádné změny na vedoucích postech v obou úřadech za Nečasovy vlády nestaly. Navíc i dnes je zcela běžné, že lidé kolem politiky doporučují politikům kandidáty na různá místa, a ti to někdy akceptují, někdy ne.

    Kdo uklízel na státním zastupitelství?

    Jedna z nejvýbušnějších informací, které mají dokládat podezření ze sabotáže, spočívá v tom, že bývalý náměstek ministra vnitra Michal Moroz s Rittigem měli řešit, jak bude náměstek na VSZ v Praze Libor Grygárek tři dny „uklízet“. „V této souvislosti např. Ivo Rittig sdělil dne 17. února 2012 Morozovi, že to v pondělí převezmou, takže tam budou moci uklízet tři dny, že se o tom bavil s Liborem a ten něco vymyslí,“ napsali olomoučtí žalobci do usnesení o vyjmutí tzv. vojenské části celé kauzy do samostatného řízení. Jenže ve skutečnosti se jednalo o intermezzo, kdy se Grygárkův nadřízený Vlastimil Rampula po rozsudku Městského soudu v Praze vracel do úřadu. Protože rozsudek padl v pátek, Grygárek, který bydlí nedaleko pankrácké budovy, kde sídlí VSZ, měl naopak zabránit v tom, aby tam „neuklízel“ dočasný šéf VSZ Stanislav Mečl. Morozovy a Rittigovy obavy byly na místě. Když na státní zastupitelství staronové vedení v pondělí přišlo, čekaly na ně pouze přetékající skartovačky.

    Další fintou je časový posun, kdy se nějaká událost, zachycená v odposleších přiřadí časově do úplně jiného období, než byla zaznamenána. To se týká například diskuse o penězích pro Grygárka, což má navodit, že měl dostávat úplatky, aby ovlivňoval některé kauzy. Ve skutečnosti k rozhovoru došlo v době, kdy už Grygárek dávno nebyl státním zástupcem.

    Někdy tyto „indicie“ postrádají dokonce jakoukoli logiku. „Já jsem do tebe načerpal jako by z velkejch peněz teďka jako by dvojku, kterou jsi dal Grygárkovi na hlídání našich věcí na faúčku,“ říká údajně v odposleších Michal Rittigovi na jaře 2012. Jenže proč by měl Michal do Rittiga „čerpat dvojku“, kterou on měl dát Grygárkovi? Jak do něj mohl čerpat něco, co dal někdo jiný? Navíc byl v té době Grygárek na dlouhodobé nemocenské, a na úřad neměl přístup.

    Debakl

    Debakl s údajným zneužitím VOZ i přes uniklé odposlechy budí zákonitě otázku, jakou relevanci mají z pohledu trestnosti i ostatní, týkající se dalších větví celé kauzy. Obecně totiž bývají brány jako jasné potvrzení něčeho, co se skutečně stalo. Jenže jde pouze o vytváření virtuální reality, která má sloužit ke zpracování veřejného mínění, případně k prosazení jiných, nezákonných záměrů. Více jak dva roky měla policie na to, aby sledovala finanční toky, zajistila listinné důkazy, vyslechla dotčené osoby, či provedla další případné úkony. Proč tedy na veřejnost unikly odposlechy, z nichž žádné zprocesnitelné poznatky nevyplývají? Neexistuje žádný pádný důvod (o zákonu nemluvě), proč usnesení o vyloučení věci ze dne 6. května obsahuje i snůšku odposlechnutých drbů a policejních dedukcí. Kromě jediného. Obvinit z úniku obhájce, a na základě toho si pod záminkou vyšetřování úniků a prověřování trestného činu sabotáže vynutit na soudcích masivní nasazení odposlechů, včetně právních zástupců, aby vyšetřování mohlo pokračovat další roky.

    Rathova vazba

    Manipulace s odposlechy se týkají i případu bývalého poslanec a hejtmana Davida Ratha. Jedním z důvodů vazby byla i obava, že má v zahraničí ulity finanční prostředky, a že by se tak mohl vyhýbat trestnímu řízení útěkem do ciziny. A skutečnost?

    Na jedné z návštěv u Kateřiny Pancové a Petra Kotta se všichni tři baví o tom, kam je dnes vhodné investovat, co „nese“, a podobně. V jednu chvíli Rath mluví o tom, že ulít peníze do Švýcarska už dnes nemá smysl, že je to lepší v Lichtenštejnsku. Naprosto teoretická debata, z níž nevyplývá nic konkrétního. Z celého dvouhodinového tlachání bylo v rámci prostorového odposlechu pořízeno deset sekvencí. Jenže soudy, které rozhodovaly o vazbě, jich dostaly pouze devět. Na poslední sekvenci, kdy oba partneři doprovázejí Ratha domů, Kott komentuje Rathův stav slovy, že se diví, že byl vůbec schopen po tom, co vypil, odejít po svých. A právě tohle staví hejtmanovo blábolení do patřičného světla. Až po sedmnácti měsících konečně advokáti soudce přesvědčili, aby si všiml, že tato sekvence chybí. Vzápětí poté, co si ji vyžádal, okamžitě pustil Ratha na svobodu.

    Někdy ani nemusí policie v odposleších něco tvrdit. Stačí, když nechá soudy i veřejnost si zbytek domyslet podle následného děje. V zatýkací den, tedy 14. května 2012 se vracejí Pancová s Kottem domů, a hned po příchodu se baví o spálení jakýchsi přelepek. Nikde ani slovo, o které přelepky má jít, a od čeho jsou. Ale tyto přelepky se staly jakýmsi podpůrným důkazem a záminkou, že šlo o peníze z úplatků, z nichž si večer část odnáší Rath v tašce od vína, se kterou je vzápětí zatčen. Má to ale jednu vadu na kráse. Všechny Rathovy balíčky peněz totiž přelepku měly, což je jasně vidět i na videu pořízeném při zatýkání. A ještě jedna podivnost se k odposlechům z tohoto dne váže. Ze srovnání zvukové a časové stopy vyplývá, že na odposlechu chybí celé dvě hodiny záznamu z domovní prohlídky poté, co policie vtrhla do domu, kde Pancová bydlí, a kde byla spolu s Kottem vzápětí zatčena.

    Nesrovnalosti se týkají i odposlechů k údajně zmanipulovaným veřejným zakázkám. Jeden a týž odposlech slouží jako důkaz ke dvěma z nich, a čísla, která se v nich objevují, navíc vůbec nekorespondují s písemnými důkazy k těmto zakázkám, ani k žádným jiným, které jsou předmětem trestního stíhání. Vedle toho ještě policie fabuluje zúčastněné osoby, které se v odposleších objevují. Až u soudu například vyšlo najevo, že k rozhovoru přiřadila jméno jednoho zaměstnance stavební firmy, který ale popřel, že by se podobné schůzky vůbec zúčastnil.

    Manipulování s odposlechy a selektivní výběr toho, co se pouští do médií, dávají svým způsobem i odpověď na otázku „qui bono“, tedy komu tato subverze vlastně slouží. Vrchní státní zastupitelství v Olomouci na základě údajné SMS zprávy z úniků obvinilo advokáty. Jenže proč by měli advokáti pouštět do médií informace v takovém vyznění, které jejich klienty poškozuje? I nedávný únik prefabrikovaných odposlechů týkajících se městské státní zástupkyně Jany Herzogové dává tušit, že za vším stojí silové složky – ať již policie, či státní zastupitelství. I to je jeden ze zásadních důvodů, proč by se mělo k odposlechům přistupovat se značnou rezervou.

    Dušan Šrámek

    Sdílejte
    Předchozí článekLži Václava Moravce a daň pro Českou televizi
    Další článekPoněkud rozmarný skotský podzim
    Dušan Šrámek
    Dušan Šrámek se narodil 5. května 1962 v Klatovech. Tam chodil do základní školy a na gymnázium. Před listopadem 1989 se podílel na rozmnožování a kolportování “nelegálních” tiskovin, např. dokumentu Charty 77, Lidových novin, časopisu Sport, Attack, Koruny české a dalších. Po roce ´89 působil jako nezávislý novinář v týdenících Fórum, Profit, denících Lidové noviny, Český deník, Telegraf, Metropolitan. Dnes přispívá do týdeníku Reflex a dalších tištěných i online periodik. Věnuje se politickým kauzám a ekonomicko-podnikatelské problematice.