A zase ten dvojí metr

    Prezidentka Soudcovské unie (SU) Daniela Zemanová považuje výběr nového předsedy Nejvyššího soudu (NS) za netransparentní. Veřejnost by podle ní měla znát jak způsob jeho výběru, kritéria, podle nichž se prezident republiky rozhoduje i jména uvažovaných kandidátů.

    Nelze než s paní prezidentkou souhlasit. Člověk by s gustem zvolal Hosana!, konečně! Kdyby…

    Problém je, že paní prezidentka se ozývá až nyní, tedy ve chvíli, kdy se spekuluje o kandidátech, kteří možná nepatří mezi favority některých osob či „partiček“.

    Asi je třeba připomenout, že výsledkem naprosto netransparentního procesu výběru předsedy NS byl v roce 2014 Pavel Šámal. Tehdy jsem ovšem nezaznamenal, že by se kdo z justice proti manévrům, které tomu předcházely, ozval. Co je povoleno bohovi, není povoleno volovi.

    Podobně provázelo mlčení, když na jednání Ústavně-právního výboru Senátu tehdejší předseda NS Pavel Šámal, ucházející se o podporu senátorů při nominaci na soudce Ústavního soudu, odmítl dotazy na jména, která předložil prezidentovi jako své možné nástupce. Šámal tehdy bez okolků řekl, že by nebylo dobré, aby se proces výběru předsedy NS odehrával veřejně, aby se o jménech veřejně diskutovalo. Paní prezidentka možná jeho výrok nezaznamenala, proto mlčela jako myška.

    Stejně tak provází ticho justičních špiček i způsob výběru soudních funkcionářů, aktuálně předsedů krajských soudů, jakkoliv to Česká justice dlouhodobě kritizuje. Neveřejný je dokonce údaj i o členech výběrové komise. O výběru vedoucích funkcionářů státního zastupitelství nemluvě, tam se pomalu nedozvíte ani to, zda byl někdo jmenován, anebo jen pověřen.

    Justici by transparentnost v personálních věcech rozhodně slušela. Co jí ovšem nesluší je princip dvojího metru. Pokud tedy dnes prezident vybírá předsedu NS tak, že můžeme leda obcházet s dalekohledem lánskou oboru a vyhlížet možné uchazeče, pak je to jen výsledek právě toho, že si to tak justice sama historicky zařídila.

    Petr Dimun