Velcí insolvenční správci protestují proti nové insolvenční vyhlášce

Pelikán neuspěl s návrhem, aby část peněz byla použita na vybavenost policistů a státních zástupců Foto: MSp

Asociace insolvenčních správců (ASIS) se ohradila proti novelizované vyhlášce, kterou hodlá Ministerstvo spravedlnosti omezovat údajné nekalé praktiky v jejich praxi, v tzv. „insolvenčním byznysu“. Ministr Robert Pelikán v souvislosti s novou vyhláškou zpřísňující správcům podmínky pro výkon praxe řekl, že mu došla trpělivost s fiktivními provozovnami. Asociace ovšem tvrdí, že paušální omezení počtu provozoven, které Pelikán do vyhlášky prosadil, neřeší podstatu, a je navíc protiústavní.

Asociace problémy s fiktivními provozovnami nerozporuje, právně „čistým“ řešením by ale podle ní bylo fiktivní provozovny z moci úřední zrušit. Vyhláška, kterou ministerstvo vydalo v pátek 30. dubna a která bude platit od 1. srpna, stanovuje povinnost správce setrvat na pobočce po celou dobu úředních hodin alespoň jeden den v týdnu a v této době být k dispozici dlužníkům v insolvenčním řízení. „Tím se docílí, aby insolvenční správce činnost vykonával osobně a s odbornou péčí,“ vysvětluje ministr spravedlnosti Robert Pelikán (za ANO).

Za protiústavní naopak považuje vyhlášku Asociace insolvenčních správců (ASIS), která sdružuje především velké insolvenční správce. Podle jejího prezidenta Daniela Ševčíka by bylo právně čistým řešením zrušení oprávnění pro insolvenční správce, kteří vykonávají svou činnost ve fiktivních provozovnách.

Čtyři provozovny a dost

Revizní novela insolvenčního zákon a zákona o insolvenčních správcích, platná od loňského léta, umožnila insolvenčním správcům vykonávat svoji činnost také v provozovně. Vyhláška, která činnost a úřední hodiny definovala, však byla formulována nejasně a reálně umožnovala zřizování tzv. fiktivních provozoven.

„Přestože bylo původním cílem pomoci dlužníkům se efektivně oddlužit, uspořit náklady obou stran a také rovnoměrně rozložit počet insolvenčních správců v tom kterém obvodu podle požadavku trhu, stal se přesný opak,“ uvedl ministr.

Velcí správci začali podle něj zřizovat provozovny za účelem „stáhnout“ si pod sebe insolvenční řízení. Současně ale došlo ke snížení kvality výkonu činnosti insolvenčních správců. „Nebylo výjimkou, kdy se dlužník se správcem setkal až u soudu deset minut před svým jednáním a provozovna insolvenčního správce v herně či opuštěné chatě také příliš věrohodně nevypadá.“

Dosud bylo zřízeno přes 3 000 provozoven, přičemž na některé insolvenční správce připadá již více jak šedesát provozoven. Ministerstvo spravedlnosti při své dohledové činnosti nad insolvenčními správci zjistilo zásadní plošné porušování zákona a vyhlášky spočívající ve zřizování fiktivních provozoven s cílem maximalizovat nápad nových insolvenčních věcí, zejména těch, v nichž byl zjištěn úpadek a povoleno oddlužení, na úkor svědomitého výkonu jejich funkce s odbornou péčí. Dochází proto k extrémním rozdílům v počtu přidělovaných věcí jednotlivým insolvenčním správcům, kdy není neobvyklé, že insolvenčnímu správci s malým počtem provozoven není například až po dobu téměř dvou měsíců přidělen žádný případ.

Nově vydávaná vyhláška by měla tyto nekalé praktiky znemožnit. Nově tedy bude insolvenční správce nebo ohlášený společník, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, povinen svou nepřetržitou fyzickou přítomností v provozovně po celou dobu úředních hodin vykonávat činnosti bezprostředně související s insolvenčním řízením, ve kterém byl insolvenčním soudem určen. Zároveň úřední hodiny každé provozovny musí být stanoveny tak, aby insolvenční správce v každé provozovně zajišťoval tyto činnosti a aby úřední hodiny žádné provozovny nebyly stanoveny na pracovní den, kdy insolvenční správce nebo ohlášený společník, je-li insolvenčním správcem veřejná obchodní společnost, pravidelně zajišťuje činnost v sídle insolvenčního správce.
Velci insolvenční správci se brání

Za protiústavní naopak považuje novelu vyhlášky Ministerstva spravedlnosti o úředních hodinách provozovny, o označování sídla a provozovny a o činnostech, které je insolvenční správce povinen zajišťovat v provozovně prezident ASIS Daniel Ševčík. „Především nepřiměřeně zasahuje do rovnosti správců, jejich hospodářských práv a ve svém důsledku nezvyšuje kvalitu práce správců, ale trestá je za vyšší pracovitost. Vyznívá jako projev státního alibismu v podobě pokusu o regulaci oblasti, kterou stát sám vytvořil a otevřel. Vyhláška se tak ocitá se rozporu s právním řádem České republiky i jejím ústavním pořádkem. Vychází z nesprávné predikce vztahu mezi kvalitou výkonu funkce insolvenčního správce a počtem jím zřízených provozoven.“

Zákaz překrývání se úředních hodin v provozovnách téhož insolvenčního správce je faktickým omezením počtu provozoven jednoho insolvenčního správce na čtyři, potažmo pět, spolu se sídlem insolvenčního správce. „Zákon však takové omezení počtu provozoven neukládá, přičemž § 5a odst. 8 zák. č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích zmocňuje ministerstvo ke stanovení podrobností o úředních hodinách provozovny. Takový zákaz překrývání není podrobností, ale především jde o uložení nové povinnosti, zákonem nepředvídané, nikoli o upřesnění normy. Tím se návrh dostává do rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť k uložení takové povinnosti podzákonným předpisem není ministerstvo zákonem zmocněno,“ je přesvědčen Ševčík. Jak dále konstatuje, ocitá se tím insolvenční správce v nerovném postavení vůči jiným osobám samostatně výdělečně činným i nepodnikatelům, jejichž počet provozoven zákon nijak neomezuje, neboť k tomu není žádný důvod. Jde tak podle něj o zásah a omezení svobody podnikání, opět bez ústavního či zákonného podkladu a tudíž rozpor s čl. 4 odst. 2, čl. 26 odst. 1 a čl. 41 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nemožnost určit úřední hodiny provozovny na pracovní den, kdy insolvenční správce pravidelně vykonává svou činnost v sídle, není praxí nijak odůvodněna ani vyžadována. „Insolvenční správce není úředník, který v přesně vymezený čas pravidelně setrvává ve svém sídle, ale procesní subjekt, který pro řádné plnění svých povinností musí toto sídlo pravidelně opouštět, zejména z důvodu zjišťování, zajišťování, zpeněžování majetku podstaty a nakládání s ním, jakož i účasti na jednáních soudu. Nadto značné procento insolvenčních správců jsou advokáti či daňový poradci, u nichž tato potřeba dále narůstá a je realizována ve věcech klientských a při řízeních před soudy i jinými orgány. Ani advokáti, ani daňoví poradci přitom nejsou v počtu provozoven nijak omezeni, podstatná je z pohledu jejich kárné odpovědnosti toliko kvalita jejich práce,“ upozorňuje dále prezident ASIS. Takový zákaz je tím pádem rovněž politováníhodným projevem absence praktické zkušenosti tvůrců návrhu s výkonem činnosti insolvenčního správce.

Důvodová zpráva je postavena na predikci, že mnohost provozoven a personální nepřítomnost správce na nich automaticky znamená snížení kvality jeho práce. Tato úvaha je nesprávná, neboť není podstatné, kdo jednotlivé kroky činí, ale jaký mají obsah i výsledek, přičemž insolvenční správce za ně nese odpovědnost, stejně jako za výběr svého personálu. Tyto výstupy nesouvisí s počtem poboček, ale s kvalitou zaměstnanců správce.

Jak dále Ševčík uvádí, je rovněž čestné otevřeně přiznat, že činnosti, které má insolvenční správce zajistit na pobočce, jsou bagatelní, nevyžadují zvýšenou kvalifikaci a zvládne je proškolený personál Nadto všechny informace, které mají být stranám podány, jsou kdykoli přístupny na internetu, s výjimkou příloh k přihláškám, což je řešeno nejčastěji datovým úložištěm správce a vzdáleným přístupem k němu z provozovny.

„Je-li dle důvodové zprávy k návrhu na místě odstranit problém spočívající ve fiktivních provozovnách, pak řešení není v regulaci jejich počtu či provozních hodin, ale ve zrušení takových provozoven, které se při ministerské kontrole či jinak ukážou jako fiktivní, což lze učinit např. zrušením zápisu v seznamu vedeném ministerstvem. Mezi počtem provozoven a kvalitou práce v nich vykonávané není vztah,“ naznačuje Ševčík odpovídající řešení.

Přiléhavým a konstatovanými vadami nezatíženým řešením problému fiktivních poboček by tak mohlo být oprávnění ministerstva při zjištění, že jde o provozovnu fiktivní, její zápis v seznamu zrušit se všemi tomu odpovídajícími důsledky, včetně ukončení přidělování insolvenční agendy soudem, v jehož obvodu byla zřízena, uzavírá prezident Asociace.

Ne všichni insolvenční správci ale proti vyhlášce protestují. Řada především menších insolvenčních správců z regionálních sdružení naopak omezení „insolvenčního byznysu“ vítá.

Dušan Šrámek