Případ úniku odposlechů lobbisty Romana Janouška a tehdejšího primátora Pavla Béma má i po téměř dvou desetiletích dozvuky u Nejvyššího soudu. V kauze byl obžalovaný bývalý zpravodajec BIS a policista Jan Petržílek, že odposlechy vynesl a poskytl je Vítu Bártovi z Věcí veřejných. Při domovní prohlídce mu vyšetřovatelé zabavili počítačový disk s utajovanými daty zpravodajské služby. Zásahem ministra spravedlnosti se mu teď vidina jeho vrácení rozplynula.
V trestním řízení se Petržílek dočkal zproštění obžaloby pro nedostatek důkazů. Soudy následně konstatovaly, že případ provázely neúměrné průtahy a porušení práva obviněných na projednání věci v přiměřené lhůtě. Ústavní soud tehdy kritizoval, že se nižší instance nedobraly rozuzlení případu ani po deseti letech.
Po osvobozujícím rozsudku se Petržílek následně domáhal vydání zabaveného disku. Městský soud rozhodnutím návrhu vyhověl, nechal však část osobního obsahu překopírovat na jiný nosič a jen tento náhradní disk žadateli vydal. Následně Petržílek zahájil exekuci proti státu.
Mimořádně stručné a nekvalitní, stěžoval si ministr
Letos v únoru se do případu vložil ministr spravedlnosti Jeroným Tejc (za ANO). Nejvyššímu soudu poslal stížnost pro porušení zákona v neprospěch bývalého zpravodajce. Městskému soudu v ní vytkl, že usnesení „zásadním způsobem nesplňuje elementární požadavky na kvalitu odůvodnění rozhodnutí, je mimořádně stručné, a odůvodnění kusé, přičemž hodnotící úvahy soudu v něm fakticky absentují.“
Postup soudu označil za protiústavní a způsobilý ohrozit bezpečnost státu a jeho občanů. Zdůraznil přitom, že usnesení fakticky nelze realizovat bez toho, že by zúčastněné osoby a státní orgány spáchaly přinejmenším přestupek. Ministr přitom současně uznal, že nevydání disku je zásahem do vlastnického práva ex-agenta, ale ten byl zmírněn vydáním náhradního nosiče.
Disk jste měli zničit, vzkázal soud
U Nejvyššího soudu stížnost padla na úrodnou půdu. V rozsudku sp. zn. 7 Tz 4/2026 soudci připomněli, že ačkoliv vlastní záznamové řízení bylo Petržílkovo, utajované informace na něm patří státu. BIS tedy disk vedla v režimu utajení důvěrné. Petržílek má přitom prověrku jen na nižší stupeň vyhrazené.
Soud nepřesvědčilo ani to, že dřív měl zpravodajec k utajovaným informacím přístup. Rozhodující je podle něj aktuální stav v době, kdy se mu zařízení mělo vrátit. Přitom zdůraznil, že speciální zákon o utajovaných informacích limituje automatické vracení věcí. Orgány činné v trestním řízení tak měly zvážit použití ustanovení § 81b trestního řádu, který je opravňuje předmět za splnění dalších podmínek zničit, nelze-li jej vrátit.
Nejvyšší soud také odmítl, že by vrácení disku bylo odůvodnitelné snahou o ochranu vlastnického práva jeho majitele. Připomněl, že vlastnictví zavazuje a nemůže být zneužito na újmu práv druhých nebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. A lze ho omezit v zájmu jiných významných společenských hodnot. „V posuzované věci představuje onu zásadní společenskou hodnotu zájem na bezpečnosti státu a z toho pramenící bezpečnosti jím chráněných osob,“ uvádí odůvodnění.
Akademický výrok s dopadem do exekuce
Protože pražský městský soud porušil zákon ve prospěch Petržílka, nejvyšší instance nemohla napadené rozhodnutí zrušit. Přesto takzvaný akademický výrok bude mít pro exzpravodajce praktický dopad. S ohledem na probíhající exekuční řízení vůči státu totiž poskytne exekučním soudům vodítko, jak mají věc právně posoudit. Petržílek tak může na vrácení elektroniky zapomenout.
