Pelikán nesouhlasí s rozdělováním insolvencí na KS v Ostravě. Soud není firma, řekl poslancům

Ministr spravedlnosti Robert pelikán Foto: MSp

K podle některých hlasů z justice kontroverznímu rozdělování insolvenčních případů mezi soudce na Krajském soudě v Ostravě se v Poslanecké sněmovně při interpelacích vyjádřil ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO). S kritizovaným postupem soudu sám nesouhlasí, zatím ale nehodlá podávat kárnou žalobu na předsedkyni soudu.

Pelikána v této věci interpelovala poslankyně Jana Fischerová z ODS. O rozdělování insolvenčních případů na KS v Ostravě již Česká justice informovala v souvislosti s tím, že soudkyně tohoto soudu Simona Pittermannová podala kvůli stylu rozdělování práce na soudu předsedkyní Ivou Hrdinovou ústavní stížnost.
Pittermannová navrhuje zrušit §160 odstavec 2 insolvenčního zákona, který říká: „Jestliže by projednání a rozhodnutí incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení mohlo vést k průtahům v insolvenčním řízení, přikáže předseda insolvenčního soudu takový spor jinému soudci insolvenčního soudu.“ Toto pravidlo je ale podle kritiků na Krajském soudu v Ostravě nadužíváno až zneužíváno.

Poslankyně Fischerová ve sněmovně o zmíněné ústavní stížnosti referovala. „Navrhovatel ve svém textu na několika místech upozorňuje, že na Krajském soudu v Ostravě dochází k rozdělování incidenčních sporů bez jasných pravidel. Dále také uvádí, že dochází de facto k zavedení dvou kategorií soudců, tedy soudních oddělení, kdy jedni vedou samotné insolvenční řízení a jiní jsou povoláni jen k řešení incidenčních sporů, a to často po poměrně dlouhé době od jejich nápadu na soud. Z popsaného stavu také vyvozuje obavu, že může docházet k tomu, že insolvenční soudci nechávají záměrně některé incidenční spory stranou svého zájmu, aby následně mohla být aplikována hypotéza § 160 odst. 2 insolvenčního zákona ohledně obav před zbytečnými průtahy a tím byly kauzy přiděleny do oddělení, která se zabývají pouze spory incidenčními,“ připomněla podstatu sporu interpelující poslankyně.

Jde o problém rozdělování práce

Pelikán ve své odpovědi hned na úvod řekl, že podle jeho názoru jde spíše o problém z pohledu soudců a rozdělení práce mezi ně, než o problém z hlediska manipulace a ovlivňování věcí. „Tak to na mě alespoň působí. Tím ten problém nechci bagatelizovat, ale na druhou stranu rozdíl významnosti problému to je,“ řekl ministr.

Pelikán dále uvedl že uznává, že pokud jde o přidělování insolvenčních věcí a incidenčních věcí, tak v Ostravě „skutečně fungují dosti originálním způsobem“. „To nepopírám a nezastírám, což je způsobeno zejména osobou místopředsedy (místopředseda KS v Ostravě Rostislav Krhut pozn. red.) a také předsedkyně toho soudu. Pan místopředseda je v tomto ohledu dosti kreativní a paní předsedkyně to nejen toleruje, ale myslím i podporuje,“ řekl ministr v odpovědi na interpelaci s tím, že ale s uvedenými metodami má sám problém.

Soud není firma

V kontextu případu v Ostravě pak Pelikán zmiňuje potřebu systémového nastavení na soudech. „Celkově se domnívám a jsem přesvědčen, že soudu nesvědčí prostor pro libovůli a jakákoliv netransparentnost. To je také hlavní tenor nyní postupně představované a s justicí diskutované tzv. Bílé knihy, tedy návrhu reformy justice, a již nyní se střetávám s námitkou, a je to skutečně věc koncepční, že právě transparentnost, pevná pravidla, to není to správné, že to není to důležité, že máme věci nechat na předsedech soudů, že oni nejlépe vědí, jak to udělat, a potřebují tu pružnost. A já na to říkám: soud není firma, soud musí mít pevná pravidla,“ řekl ministr.

Dále připomněl, že jeho vliv na rozdělování věcí je minimální a že čeká na to, jak dopadne podaná ústavní stížnost. Na podání kárné žaloby prý zatím v tomto případě nenašel odvahu. „Zatím v tomto směru nemám žádnou dodatečnou zprávu, protože tvrdím nadále, že samotné ustanovení pokud bude aplikováno střídmě, tj. skutečně v těch spíše výjimečných případech náhlého náporu nebo něco takového, tak není protiústavní,“ řekl na závěr Pelikán a dodal, že má ale pochybnosti o ústavnosti postupu, kde se toto ustanovení aplikuje systematicky, dokonce v té míře, že některé senáty, řada senátů nemá vůbec žádný vlastní nápad a slouží jenom k řešení těchto případů.

(epa)