Znalec Smejkal chce odškodné za nezákonné stíhání: Moje pověst byla masivně poškozena

Soudní znalec Vladimír Smejkal Foto: archiv

Soudní znalec a univerzitní profesor Vladimír Smejkal bude po státu žádat odškodné za nazákonné trestní stíhání a také za to, že ho ministr spravedlnosti Robert Pelikán (ANO) zprostil znalecké funkce. Soud ho pravomocně osvobodil v souvislosti se zakázkou na dodání systému, který měl zabránit zneužívání sociálních dávek. „Moje odborná i lidská pověst byla masivně poškozena, což se projevovalo v mém každodenním osobním i profesním životě a mělo nemalý dopad i na zdravotní stránku,“ řekl Smejkal České justici.

Kolik bude Smejkal po resortu požadovat zatím vyčísluje společně se svým advokátem. Částka ale s velkou pravděpodobností půjde do milionů korun. „Byl jsem značně poškozen jak materiálně, tak v rovině nemateriální újmy. Nikdo se mi samozřejmě neomluvil a – na rozdíl od obvinění a obžaloby – zpráva o zproštění obžaloby se až na jedinou výjimku nikde neobjevila,“ uvádí dlouholetý respektovaný znalec.

Obviněn byl Vladimír Smejkal v roce 2013 společně s exnáměstkem ministerstva práce a sociálních věcí Vladimírem Šiškou kvůli zakázce na dodání systému, který měl zabránit zneužívání sociálních dávek.
Po vleklém soudním sporu pražský vrchní soud na konci února zamítl odvolání státního zástupce proti loňskému osvobozujícímu rozsudku. Žalobce trval na tom, že muži chtěli miliardovou zakázku nezákonně přidělit firmě IBM.

Právo výkonu znalecké činnosti bylo Smejkalovi pozastaveno na počátku roku 2014 z důvodu, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin. Šlo o přitom o osobní krok ministra Pelikána ihned po jeho nástupu do funkce. Jeho předchůdkyně Helena Válková mu tehdy ústně sdělila, že podle ní takový krok není správný a odmítá ho. „S pozastavením znalecké činnosti profesora Smejkala jsem nesouhlasila a nepovažovala jsem to za správné,“ uvedla pro Českou justici exministryně.
Zproštění funkce znalce nutné nebylo, zákon ho pouze umožňuje. V zákoně o znalcích v § 20 odst. 1 stojí, že „Ministerstvo spravedlnosti nebo předseda krajského soudu může rozhodnout o pozastavení práva vykonávat činnost znalce (tlumočníka), pokud a) bylo proti znalci (tlumočníkovi) zahájeno trestní stíhání pro úmyslný trestný čin; toto pozastavení končí dnem nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se toto trestní stíhání končí.“

Smejkal byl poté v červnu 2014 také vyhozen i z Legislativní rady vlády. Ministerstvo spravedlnosti ale odmítá, že by tento krok měl souvislost s jeho trestním stíháním. „Změny ve složení Legislativní rady vlády, které vláda schválila svým usnesením ze dne 4. června 2014 č. 421 a které se mj. dotkly i prof. Ing. Vladimíra Smejkala, CSc. LL.M., byly provedeny „v zájmu zajištění rovnoměrného zastoupení jednotlivých oborů práva při posuzování legislativních návrhů“, což se ostatně uvádí i v předkládací zprávě materiálu, na jehož základě vláda předmětné usnesení přijala. Odvolání prof. Smejkala z Legislativní rady vlády tehdy v žádném případě nesouviselo s žádnou kauzou, jež by se týkala jeho osoby,“ uvedl v reakci Jakub Říman z tiskového odboru.

Podle znalce jde o výmluvu. „Pokud se hovoří o „rovnoměrném zastoupení jednotlivých oborů práva“ v LRV, pak mým vyhazovem skončilo zastoupení oboru kybernetického práva a kybernetické kriminality a všech souvisejících otázek (problematika elektronické komunikace, ochrana osobních údajů, zákon o kybernetické bezpečnosti apod.),“ reagoval Smejkal. Jeho návrat však vedení resortu neplánuje. Ihned po zprošťujícím rozsudku mu však ministerstvo navrátilo znalecké razítko.

 


Vyjádření Vladimíra Smejkala k jeho nezákonnému trestnímu stíhání:

Ministerstvo práce a sociálních věcí se dlouhodobě od počátku 21. století zabývalo problematikou zefektivnění lékařské posudkové služby. V souvislosti s tím se také řešilo podezření, že na sociálních dávkách, vylákaných na základě nepravdivých údajů unikají ročně státu stovky milionů. Byla zpracována řada projektů a studií, až konečně v roce 2011 se ve spolupráci se společností IBM objevil návrh možného modelu řešení, které by primárně stát nestálo doslova ani korunu, neboť bylo postaveno na principu, že poskytovatel služby odhalování podvodů bude inkasovat až procenta z prokázané úspory, tj. až ze skutečně vymožených neoprávněně vyplacených částek. Tedy prakticky model známý z energetiky jako tzv. splácení z úspor. Současně se vše jevilo tak, že jiná společnost takovouto službu nabídnout nedokáže, protože nemá k dispozici modely potřebné pro odhalování podvodného chování.

Tehdejší náměstek ministra chtěl mít jistotu, a tak mi bylo zadáno zpracování posudku na to, zda zmíněná společnost je opravdu jediná, která něco takového umí, včetně prokazatelných praktických zkušeností. Posudek jsem napsal s tím, že nikdo jiný shodnou službu v rámci zadaných podmínek poskytnout skutečně nemůže. Ministerstvo tedy rozhodlo o zadání zakázky formou jednacího řízení bez uveřejnění. Nepovažovalo to za nic pozoruhodného, a také to bylo bez nějakého utajování zveřejněno v tisku. Toho se chytla, jak je u nás dobrým zvykem, společnost, která nic takového nebyla schopna nabídnout, ale udání na ÚOHS napsat dokázala, resp. si na to najala sdružení, které je dlouhodobě podezíráno z neoprávněného poskytování právních služeb bez oprávnění, tzv. vinklaření.

ÚOHS rozhodl, že JŘBÚ v daném případě není na místě, přičemž do rozhodnutí nepoužil vůbec nic jiného nežli argumenty ze zmíněného udání. Zřejmě šel cestou nejjednodušší, byť odborně nevyargumentovanou. Ale lze chápat představu tehdy zcela převládající, že by se mělo pokračovat otevřeným zadávacím řízením. Na to už nedošlo. Náměstek byl obviněn, že chtěl pomoci k zisku zmíněné společnosti, která nabízela dodat službu, a já z toho, že jsem mu účelově vyrobil posudek, který by ho „kryl“. Nutno podotknout, že bez kriminalizace posudku a údajného spolčení náměstka se mnou by nemohl být pan náměstek stíhán. Odkazoval se na můj posudek (a ještě jeden, který byl zpracován před tím mým).

Policie ovšem postupovala podle zcela shodného scénáře, jako udavači a ÚOHS. Nechala zpracovat znalecký posudek, který tvrdil, že existují i jiní dodavatelé poptávané služby, a s tímto posudkem v ruce mne obvinila z toho, že můj posudek byl nejen chybný, ale chybný zcela úmyslně. Nový posudek zpracovala společnost APOGEO a v kontextu s dále provedenými důkazy si troufnu tvrdit, že přesně tento posudek byl ve skutečnosti kriminálním deliktem. Jen pro příklad. Už v seznamu literatury byl zjevný nesmysl, kdy zpracovatel tvrdil, že pro posudek z oboru kybernetiky jako podklad použil obchodní zákoník nebo metodiku pro oceňování poškození motorových vozidel.  U soudu to pak zpracovatel „vysvětlil“ tím, že to do posudků dává vždycky. Další hrubé chyby v posudku ale už vysvětlit nedokázal vůbec. Za celé řízení nebyl předložen žádný důkaz o tom, že jsme se panem náměstkem spikli, anebo že můj posudek je chybný. Naopak dva další znalci, z nichž jeden byl znalecký ústav Akademie věd ustanovený soudem, potvrdili, že posudek žádné zásadní vady neměl, a hlavně že jeho závěr je pravdivý.

Byl jsem obviněn ze spáchání řady závažných trestných činů a státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Praze nelenil o tomto neprodleně vydat tiskovou zprávu. Informace o tom, že jsem obviněn, byla široce šířena všemi možnými sdělovacími prostředky, což mne rozsáhle poškodilo.

Přesto od obvinění v listopadu 2013 to trvalo takřka 4,5 roku, než jsem byl pravomocně zproštěn obžaloby Vrchním soudem v Praze, který potvrdil rozhodnutí Městského soudu v Praze a zamítl odvolání státního zástupce.

Po celou dobu jsem byl skandalizován sdělovacími prostředky, vyhozen z Legislativní rady vlády, a především – na základě osobního rozhodnutí ministra spravedlnosti Pelikána – mi byla pozastavena činnost znalce, což byl můj takřka jediný zdroj příjmů jako plně profesionálního soudního znalce.

Moje odborná i lidská pověst byla masivně poškozena, což se projevovalo v mém každodenním osobním i profesním životě a mělo nemalý dopad i na zdravotní stránku. Byl jsem tedy značně poškozen jak materiálně, tak v rovině nemateriální újmy. Nikdo se mi samozřejmě neomluvil a – na rozdíl od obvinění a obžaloby – zpráva o zproštění obžaloby se až na jedinou výjimku nikde neobjevila.

Zbývá dodat, že MPSV už nikdy žádné zadávací řízení nevyhlásilo, ba dokonce podle získaných informací neučinilo žádné kroky k odstranění problémů s neoprávněně vypláceným dávkami. Jediným efektem celého trestního stíhání je, že pokud se ročně kradlo na dávkách cca 900 mil. Kč ročně, krade se dál. Ale to zjevně státní zástupce nezajímá.

Prof. Ing. Vladimír SMEJKAL, CSc. LL.M. je univerzitní profesor, soudní znalec a odborník v oblasti ekonomie, managementu, práva a řízení rizik, včetně práva a bezpečnosti informačních systémů. Přes 20 let působí jako soudní znalec v oborech ekonomika, kybernetika, kriminalistika – ochrana dat a autorské právo. 


Eva Paseková