Jak lze násilně odebrat matce dítě, aniž jsou pro to zákonné důvody

Jak lze násilně odebrat matce dítě, aniž jsou pro to zákonné důvody
Omezení domácích škol napadla u soudu rodina dívky, která právě tento typ alternativního vzdělávání využívá. Foto: EPA

Soudce Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou nechává dle informací Společnosti pro právní stát už přes rok v platnosti předběžné opatření, na základě něhož byla bez závažného důvodu od své matky, vysokoškolské pedagožky (Ing, Ph.D.), násilím odvedena pětiletá dcera, o kterou sama od narození řádně pečovala.

Půlroku ji nesměla vidět vůbec nejen ona, ale ani její matka, po půl roce jí byl umožněn asistovaný kontakt pouze na hodinu jednou za dva týdny. Po dalších posudcích, které si soudce sám zadal, a které nikterak nezpochybňují kompetenci matky se o dítě starat, nevyhověl její žádosti, aby bylo předběžné opatření zrušeno. Navzdory závěrům revizních znaleckých posudků nechal v platnosti i na minimum omezený asistovaný kontakt matky s dcerou, a to v rozsahu jediné hodiny jednou za dva týdny. Toto rozhodnutí nemá nic společného se soudcovskou nezávislostí, ale mnohem spíše naplňuje skutkovou podstatu trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby (příslušné trestní oznámení již právníci Společnosti pro právní stát připravují).

Dosavadním průběhem řízení a rozhodování soudu je mimo jiné porušována Úmluvu o právech dítěte, která výslovně a jasně stanoví, že „dítě má právo poznat své rodiče a být jimi vychováváno“ i Listina základních práv a svobod, která deklaruje, že „péče o děti a jejich výchova je právem rodičů“. Podle právních předpisů České republiky smí být práva rodičů omezena a nezletilé děti od rodičů odloučeny proti jejich vůli pouze rozhodnutím soudu na základě zákona. V tomto konkrétním případě však takové zákonné důvody pro odloučení matky od dítěte a bezdůvodné bránění normálním kontaktům mezi nimi neexistují. Rozhodování soudce lze jen obtížně vysvětlit jinak než naprostou nekompetentností a v horším případě nepřípustným nadržováním jednomu z účastníků sporu. Je na Okresním soudě ve Žďáru nad Sázavou tolik práce, že soudce může ponechat více než rok v platnosti předběžné opatření, které změnilo život pětiletému dítěti i jeho matce, aniž by pro to měl zákonné důvody? Svou nezávislost by si neměl plést se svévolným a autokratickým zasahováním do osudů lidí.

Pojďme si nyní tento neuvěřitelný případ co nejjednodušeji chronologicky popsat na konkrétních faktech. Představme si ženu, která přibližně ve svých 36 letech otěhotní. Otec dítěte ji přemlouvá, aby šla na potrat, což ona kategoricky odmítne. Pár dnů po porodu se pak otec dítěte písemně zřekne.  Sama pak vychovává svou dcerku od narození. Asi ve třech letech dcerky se o ni začne otec zajímat, ale jejich kontakty se od počátku nejeví jako úplně standardní. Děvčátko si po návštěvách u otce stěžuje, že ji tatínek strká prsty do pochvy a do zadečku, divně ji pusinkuje, apod. Vyděšená matka na doporučení pediatra kontaktuje příslušné odborníky. Psycholožka PhDr. Marie Vigantiová, která je současně i soudní znalkyní, a gynekoložka MUDr. Barbora Žáková podávají po vyšetření holčičky na otce trestní oznámení. To je bez řádného prošetření odloženo, a to jak PČR Jihlava v roce 2016, tak PČR Hradec Králové v roce 2017.

Jeví se velmi podezřelé, že přestože probíhalo prověřování, které PČR zařadila do kategorie znásilnění, soudce JUDr. Miloš Helcl a pracovnice OSPOD Bc. Denisa Bencová ze Žďáru n. Sázavou nikdy nezabezpečili profesionálně asistovaný kontakt otce s nezletilou. JUDr. Helcl do rozsudku soudu z 8. 2. 2017 sice napsal, že „lze mít určité pochybnosti o standardnosti sexuálního chování otce“, přesto stejným rozhodnutím rozšířil s dcerou kontakt. Podobně i Bc. Bencová se nestandardně stavěla na stranu otce a prohlašovala, že si děti vymýšlejí, informace matky ji nezajímají, veškeří odborníci jsou matkou zmanipulovaní, a proto pro ni zůstává rozhodující vyjádření otce.

V lednu 2017 PhDr. Vignatiová znovu podala trestní oznámení na otce pro zneužívání dcery (doloženo zprávami z pohotovosti a mateřské školky). V dubnu 2017 Policie ČR přizvala soudního znalce PhDr. Karla Noska, jehož cílem bylo vyšetřit nezletilou a vidět ji v interakci s rodiči. Znalec Nosek se však choval zcela nestandardně, matce vyhrožoval, zastrašoval ji, ponižoval, zesměšňoval a křičel na ni. Matka dle svého prohlášení disponuje nahrávkami, ze kterých vyplývá, že PhDr. Nosek neprovedl vyšetření odborně a objektivně, a že už bylo předem s otcem a jeho právním zástupcem domluveno, jak vše dopadne (závěry tohoto posudku, že se ve skutečnosti vlastně nic dítěti „nestalo“, pak okamžitě využívá Bc. Bencová v útocích proti matce). Na stejné nahrávce se i nachází informace o tom, že policejní komisařka Mgr. Lopourová z Hradce Králové na popud otce zahájí trestní stíhání matky, což se také později stalo. Jiná nahrávka sděluje, že otec masturbuje v místnosti před nezletilou.

PČR Hradec Králové matce přidělila soudní znalkyni z Pardubic, Mgr. Lenku Čermákovou (nechvalně proslulou svým posudkem v kauze „Nečesaný“), která postrádá odbornost v oboru klinické psychologie nutné k danému vyšetření a ze stejného místa i znalkyni v oboru psychiatrie MUDr. Michaelu Málkovou. Obě soudní znalkyně došly k závěrům, že je matka po 5,5 letech výchovy své dceři nebezpečná. Psychiatrička MUDr. Málková matce jako „bonus“ nadto přiřkla chorobu, kterou nelze dohledat ani v odborné literatuře. Jednalo se o znalecké posudky z listopadu 2017, které jsou zcela v rozporu se znaleckými posudky zpracovanými v létě 2016 soudem stanovenými znalci PhDr. Pavlem Kociánem a MUDr. Janem Zbytovským, oba z Hradce Králové, ve kterých je konstatováno, že matka je naprosto v pořádku a má ke své dcerce hezký vztah. Kromě tohoto věcného rozporu v závěrech uvedených znaleckých posudků, se kterými se soud řádně nevypořádal, jsou zarážející i formální vady znaleckého posudku Mgr. Čermákové, který přestože neobsahoval znaleckou doložku, razítko ani podpis znalce, byl soudem akceptován a svými důsledky zcela paralyzoval normální vztahy matky s dítětem.

Sociální pracovnice Bc. Bencová mezitím připravovala několik týdnů za asistence otce odebrání nezletilé z péče matky, k čemuž pak skutečně došlo 5. 1. 2018, když plačící dítě násilím a v podstatě tajně odvedli z mateřské školky. Bc. Bencová předložila soudkyni Mgr. Jarmila Krejzková ze soudu ve Žďáru n. S. podklady k okamžitému odebrání nezletilé z péče matky, a soudkyně Krejzková do 24 hodin rozhodla, že dítě bude svěřeno do zatímní péče otce, a to přestože v soudním spise nebylo zadokumentované jediné výchovné či jiné pochybení matky. Kladné hodnocení její osobnosti a jejího vřelého vztahu s dcerkou byl naopak obsahem řady dokumentů, jako např.  lékařských zpráv, vyjádření z mateřské školky, výpovědí sousedů, aj. K těmto skutečnostem soud nikdy nepřihlédnul, ani se s nimi jinak nevypořádal.

Koncem února 2018 matka předložila nové aktuální znalecké posudky ke své osobě zpracované renomovanými soudními znalci prim. Doc. MUDr. Iljou Žukovem, CSc. (vedoucí lékař Centra pro forenzní psychiatrii a psychologii) a Doc. PhDr. et PhDr. Radkem Ptáčkem, Ph.D., MBA. Tyto posudky jednoznačně potvrdily závěry posudků z roku 2016, totiž že je matka naprosto v pořádku a současně konstatovaly fatální věcné i metodologické chyby a nedostatky v posudcích obou „policejních znalkyň“ z listopadu 2017. Soudce JUDr. Helcl však tyto posudky vůbec nereflektoval, nijak k nim nepřihlédnul a podobně nepochopitelně se zachovala i sociální pracovnice.

Zjištěné vady a rozpory ve znaleckých posudcích, které Společnost pro právní stát posuzovala, vedly k podání trestního oznámení pro podezření ze spáchání trestného činu vypracování nepravdivého znaleckého posudku, neboť je vyloučené, aby se v odborných posudcích objevily tak diametrálně rozdílné závěry. Ti, kdo zpracovali nepravdivé posudky, musí být potrestáni.

Přestože matka poukazovala na nesrovnalosti v posudcích, na nestandardní chování Bc. Bencové, zakázal jí zpočátku soudce JUDr. Helcl jakýkoliv kontakt s nezletilou a stejně rozhodl i pokud jde o kontakt dítěte s babičkou a příbuznými z matčiny strany. Až po půl roce povolil milostivě matce asistovaný kontakt v rozsahu zdůvodnitelném snad jen u odsouzených zločinců, a to jednou za dva týdny v délce trvání jedné hodiny. Babičce přiřkl cynicky soudce kontakt ve stejný okamžik, údajně z ekonomických důvodů. Opomněl však sdělit, komu tím „šetří“ finance.

Holčička při kontaktech s matkou opakovaně prosí o vrácení domů (k mamince). Je doloženo, že se jí stýská, vykazuje příznaky manipulovaného dítěte, počůrává se, stěžuje si na hlad a zimu a zřejmě i proto dostává roční odklad nástupu do školy. A soudce zůstává k těmto skutečnostem naprosto lhostejný, a namísto, aby přihlédl k posudkům renomovaných znalců a k dalším skutečnostem (vyjádření školky, sousedů, kolegů z pracoviště matky) a udělal si tak ucelený a objektivní názor, vyžádá si další znalecké posudky na rodiče i nezletilou. Znalecký posudek prim. MUDr. Petra Nedomy z Kroměříže sděluje, že je matka naprosto v pořádku a netrpí žádnou duševní poruchou. Znalkyně Mgr. Nora Brátková z Třebíče sdílí se znalcem Nedomou obdobný závěr, přičemž navíc shledává u matky hyperprotektivitu a  hysteriózní rysy, což může být logickým důsledkem snadno pochopitelného stresu, ve kterém již matka více než rok bez svého vlastního zavinění v obavách o osud svého jediného dítěte žije.

Závěry posudků jasně sdělují, že matka je naprosto v pořádku. Přesto soudce JUDr. Helcl dne 18. 12. 2018 zamítá matce návrh na zrušení předběžného opatření a návrat dítěte domů. Dokonce ani nerozšiřuje kontakt matky s nezletilou. Na závěr uveďme z jeho rozsudku jeden ve své podstatě tragikomický výrok: „Soud neshledal ani důvody pro to, aby nově upravil kontakty matky s nezletilou“. Kontakty matky s dcerou, kterou vychovávala zdárně sama více než pět let, by měly být v případech jako je tento, kdy neexistuje zákonný důvod je omezovat, ničím neomezené. Soudce, který je zakáže či drasticky omezí, musí jednoznačně prokázat jasnou a nezpochybnitelnou nebezpečnost takových kontaktů, neboť jinak zneužívá svou pravomoc a snižuje tak i důvěru veřejnosti v objektivní, nestranné a odborné rozhodování justice v České republice.

Václav Budinský