Nasrat do rypáků, smraďoši, a jiné vladařské příběhy

    „Leda vám naseru do rypáků, vy smraďoši,“ odpověděl Zikmund Lucemburský poselstvu, které po něm žádalo uznání husitství. Stálo ho to český trůn. Toho se Miloš Zeman po své slovní eskapádě bát nemusí. Sesazení prezidenta je úkol, který vyžaduje daleko víc cílevědomosti a chladného rozumu, než kolika disponuje široká obec odpůrců prvního přímo voleného prezidenta.

    Pravda, se Zikmundem to bylo trochu složitější. Středověk nebyl tak citlivý na slovíčka. Zikmundův otec Karel IV. prohlásil o uherské královně matce, že je kurva, dědeček Jan Lucemburský vyvolal v Praze pohoršení, když v kostele nahlas ženám chválil zadnice. Zikmund o český trůn skoro na dvacet let přišel mimo jiné spíš proto, že „smraďochy“ nechal dílem naházet do studny a zasypat kamením, dílem smýkat ulicemi Vratislavi a pak upálit. Zeman se bát nemusí. První přímo volitelný prezident je jen těžko odvolatelný, a už vůbec ne kvůli pár sprostým slovům.

    Lajky, podpisy, petice

    Základní zákon země v článku 65, druhém odstavci, říká následující: „Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku.“

    O nějaké Zemanově velezradě nemá smysl vůbec mluvit. Hrubé porušení ústavního pořádku se jeví průchodněji. Teď samozřejmě nemluvíme o prezidentově rozhlasovém monologu, ale třeba o pokusech zvrátit poměry ve vítězné straně voleb do Poslanecké sněmovny. Neznáme ale například ani podrobnosti o zahájení činnosti čínských bank v Česku, o kterém Zeman vyjednával. Úsilí, které Zeman věnuje odvedení pozornosti jinam (bunda na Hradě, k*nda v Lánech, dámy prominou), si Hrad asi vůbec není jistý mírou pozdvižení, které by mohly vyvolat daleko podstatnější informace. Pochybné zůstává především ekonomicko-politické zázemí lidí v nejbližším okolí prezidenta. Návštěvy zavražděného ústeckého politika Romana Housky v sídle Strany práv občanů v Loretánské ulici nebo zakázky reklamní agentury Mediarex sídlící tamtéž a podnikající na Ukrajině by bezesporu stály za daleko větší pozornost, než jaké se jim dostává.

    Můžeme považovat za fakt, že pokud prezident České republiky v přímém přenosu chrlí vulgarity, patrně k tomu má lepší důvod, než jen pro vlastní obveselení vyvolat pozdvižení v „pražské kavárně.“ A pražská kavárna mu tuto zastírací hru baští, jako kdyby držela dlouhou hladovku. Jakékoliv sprosté slovo, které vyřkne, Zemana z Hradu nevyžene. Zůstane prezidentem, i kdyby svým kamarádům státní vyznamenání připínal třeba na trenýrky s kapsičkou. To všechno může být nevkusné a nevhodné, může to být nedůstojné, ale stále ještě nejde ani o velezradu, ani o hrubé porušení ústavního pořádku. Nic na tom nezmění tisíce lajků pod facebookovými výzvami ani podpisy pod internetovými peticemi. Pokud by někdo měl zájem odstranit Miloše Zemana z Hradu, musel by se buď začít důkladně věnovat už zlehka nastíněnému pochyby vyvolávajícímu prezidentovu okolí, nebo se vydat úplně jinou cestou.

    Hnízdilova cesta

    Ve svém šestašedesátém odstavci česká ústava zmiňuje situaci, která nastane, jestliže prezident ze závažných důvodů nemůže vykonávat svůj úřad. Za tyto důvody můžeme považovat například důvody zdravotní. Před několika lety se v domácích médiích strhla poněkud operetní přestřelka, jejímiž hlavními aktéry byl antisemitský publicista a neúspěšný politik Adam Bartoš a lékař Jan Hnízdil. Ten chtěl spolu s několika kolegy nechat odborně zjistit, zda je tehdejší prezident Václav Klaus způsobilý vykonávat nejvyšší ústavní funkci.

    „Diskutovali jsme podání návrhu soudu na částečné zbavení právní způsobilosti. To je naprosto legitimní a legální postup. Soudu je adresován návrh a ten, pokud jej shledá důvodným, ustaví nezávislou komisi expertů, která provede vyšetření. Teprve potom se jedná o případné léčbě nebo hospitalizaci. (…) Pak jsme zvažovali zaslání dopisu přímo prezidentu Klausovi, nakonec jsme chtěli požádat o radu odborné lékařské společnosti,“ popsal tehdy plány Hnízdil.

    Tehdy z komisního vyšetřování zdravotního stavu prezidenta nic nebylo, mimo jiné proto, že Klaus vždycky až provokativně kypěl zdravím a energií. Jestliže by se ale „pražská kavárna“ chtěla pokusit zbavit stejným způsobem Miloše Zemana, dovoluji si navrhnout například expertní zkoumání toho jestli český prezident netrpí například závislostí na alkoholu. Z příznaků této závažné choroby vyberme následující:

    • Etická deteritorace
    • Změny v rodinném prostředí – odcizení
    • Velikášské chování jako kompenzace ztráty sebeúcty
    • Období abstinence vynucené tlakem okolí
    • Hospitalizace pro poruchy tělesného zdraví
    • Styky s morálně deprivovanými osobami

    Lze se domnívat, že by se našel adiktolog ochotný chování prezidenta diagnostikovat jako závislostní. Když odečteme využití institutu takzvaného rauschdeliktu, stále ještě by „pražská kavárna“ mohla počítat s tím, že by prezident docela dobře mohl skončit v ústavní léčbě. Nebyl by koneckonců prvním obyvatelem Pražského hradu, jehož vládu ukončil alkohol. O knížeti Vladivojovi víme, že mu stačil půlrok, aby se upil k smrti. Václav IV.  byl známý jako „žráč a ochlasta“, říšské vlády byl zbaven jako „neužitečný, líný opilec“ a jeho život skončil v epileptickém záchvatu způsobeném alkoholismem. O tradici by tedy nouze nebyla.

    Nabízí se také diagnóza Tourettova syndromu. Stejně jako v případě alkoholismu se není zač stydět. Je to prostě choroba a hanba je pouze ji neléčit. Třeba se u Miloše Zemana v Lánech jen náhle projevila koprolálie, nucení k vykřikování sprostých slov, kterým koneckonců trpěli třeba Mozart, Andersen nebo Ibsen.

    Operetní způsoby, jako zbavení se hlavy státu prostřednictvím prostitutky, jsou možné jen ve Francii – Felix Fauré zemřel při sexuální praktice, která příznačně nese jméno Francie ve svém označení. Navíc chorobná vilnost je to poslední, z čeho může i ten nejzaťatější kritik Miloše Zemana osočit.

    A je tu také třetí možnost. Soustředit se na ty události, které jsou podstatné a nenechat se svádět na slepou kolej. Dovedu si docela dobře představit, jak se Miloš Zeman uchechtává nad tím, jak se mu podařilo Česko změnit v bizarní variantu kresleného South Parku. Má pověstný klid na práci, aniž by se někdo pro samé sprosťárny vážně zabýval tím, co je skutečnou náplní výkonu nejvyššího ústavního úřadu podle Zemana. A to je chyba, která by se této zemi mohla zle a nepěkně vymstít. Je to chyba, která v české národní povaze přetrvává už dlouhá desetiletí. Halasná a bezúčelná kritika zástupných problémů skutečně nepřinese řešení jakéhokoliv problému. A stejně krátkozraké je ad hoc měnit prezidentské pravomoci, jak aktuálně navrhuje sociálně demokratický ministr (a neúspěšný prezidentský kandidát) Jiří Dienstbier.

    Nelíbí se vám jak Miloš Zeman vykonává úřad, do kterého byl zvolen? Realistická cesta ke změně je jediná. Věnovat zájem věcem veřejným i jindy než ve dnech, kdy prezident řekne „hovno“.

    Ondřej Fér

    Sdílejte
    Předchozí článekTransparency International se vydává cestou ABL
    Další článekSociální bydlení a motorová pila
    Eva Paseková
    Eva Paseková (Hofrichterová). Šéfredaktorka serveru Česká justice. Novinařině se specializací na politické události se věnuje od roku 2008. Psala například do Lidových novin nebo do časopisu Týden.