Může si pacient nahrát vyšetření v ordinaci i bez souhlasu lékaře? Odpověď na tuto častou otázku, která v praxi budí emoce i právní spory, přináší nová metodika Ministerstva zdravotnictví. Dokument vytvořený ve spolupráci s Kanceláří ombudsmana a dětského ombudsmana potvrzuje, že nahrávání za účelem ochrany práv pacienta je legitimní a zdravotnická zařízení ho nesmějí plošně zakazovat. Metodika, která je aktuálně v připomínkovém řízení.
Právní postavení pacienta jako „slabší strany“ vztahu a jeho právo na ochranu vlastních práv tvoří základní pilíře nového návrhu metodiky s názvem „Pořizování nahrávek zdravotníků a jejich využití při šetření stížností a ve správním řízení“. Cílem je poskytnout vodítko nejen veřejnosti, ale především poskytovatelům zdravotních služeb a úřadům, které stížnosti pacientů projednávají.
Nahrávání jako ochrana práv
Klíčovým bodem metodiky je uznání legitimity nahrávek v situacích, kdy slouží k doložení průběhu komunikace nebo prokázání nedostatku respektu. Typicky jde o záznamy lékařských poučení, konzultací o zdravotním stavu nebo případů, kdy je pacientovi péče odmítnuta.
Právnička Běla Vaverková z Kanceláře ombudsmana, která se na tvorbě dokumentu podílela, k tomu uvádí: „Pacient je ve vztahu k lékaři obvykle tou slabší stranou. Pokud navíc nemá jinou možnost, jak prokázat ze strany zdravotníků nedostatek respektu nebo třeba nedůstojné zacházení, může si pořídit nahrávku. Souhlas k nahrávání nebude potřebovat v situaci, kdy nahrávku pořídí k ochraně svých práv. Když se rozhodne podat stížnost, může k ní nahrávku připojit.“
Metodika zároveň výslovně upozorňuje na nezákonnost plošných zákazů nahrávání ve vnitřních řádech nemocnic, s nimiž se ombudsman v praxi opakovaně setkává. Taková ustanovení jsou podle autorů dokumentu v rozporu s právem pacienta na ochranu jeho zájmů.
Desatero legitimního postupu
Pro pacienty a jejich blízké přináší metodika „procesní desatero“, které má zajistit, aby nahrávka byla použitelná jako relevantní důkaz a nezasahovala nepřiměřeně do práv třetích osob:
1. Postupujte s rozmyslem a zdrženlivě. Nahrávky pořizujte jen v přiměřených situacích, kdy informace nemůžete získat jinak.
2. Nahrávání by mělo sloužit zejména k ochraně práv pacienta.
3. Volte otevřené a předem oznámené nahrávání, je-li to vzhledem k okolnostem možné.
4. Vyhýbejte se nahrávání dalších pacientů a jiných nezúčastněných osob.
5. Uchovejte originální nahrávku, včetně data a technických údajů.
6. Nahrávku neupravujte.
7. Zaznamenejte si okolnosti pořízení nahrávky.
8. Nahrávku poskytněte pouze orgánům oprávněným ji posoudit (o koho jde právě ve vašem případě, zjistíte v letáku ombudsmana Zdravotnictví: Stížnosti ve zdravotnictví)
9. Nahrávku nezveřejňujte ani jinak nešiřte.
10. Cílem nahrávky nesmí být nátlak či kompromitace.
Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv a ochránce práv dětí
Utajené nahrávky jako krajní možnost
Dokument rozlišuje mezi otevřeným a skrytým nahráváním. Zatímco otevřený přístup je preferován, skrytý záznam je vnímán jako krajní možnost. Zároveň ten, kdo nahrávku pořizuje, musí mít na paměti práva zdravotníků, ale i dalších osob, kterých by se mohla dotknout.
Metodika reaguje i na dosavadní pochybení správních orgánů. Ombudsman v minulosti řešil případy, kdy magistráty či krajské úřady odmítaly k nahrávkám přihlížet, přestože obsahovaly klíčové důkazy o neposkytnutí péče nebo nevhodné komunikaci. Nová pravidla by měla tuto praxi sjednotit.
Mohlo by vás zajímat
Nyní v připomínkovém řízení
Připomínkové řízení k návrhu končí 10. července. Poté by měla metodika vstoupit v platnost a stát se závazným výkladovým rámcem pro správní orgány. Pro zdravotnická zařízení to znamená nutnost revidovat své vnitřní předpisy a připravit personál na to, že přítomnost nahrávacího zařízení v ordinaci již nebude moci být paušálně odmítána, pokud k ní má pacient legitimní důvod.
