Podjatost a exces Nejvyššího soudu

    Usnesení Nejvyššího soudu z 14. 8. 2018, 3 Tdo 990/2018, kterým byl vyloučen z rozhodnutí o dovolání soudce Nejvyššího soudu, excesivně vybočilo z dlouhodobé judikatury. Soudce Petr Šabata byl vyloučen s následujícím odůvodněním: „Předseda senátu JUDr. Petr Šabata, kterému byla tato trestní věc přidělena, jezdí od roku 2015 společně s manželkou na tenisový turnaj v Paříži, kdy vždy jeden večer se účastní v nedaleké restauraci s dalšími tenisovými nadšenci vystoupení předních českých umělců Pavla Šporcla, Felixe Slováčka, Petra Jandy a Petra Rychlého. Mezi návštěvníky jsou čeští tenisté působící na turnaji. V roce 2017 byl opět na vystoupení zmíněných umělců. Všechny návštěvníky neznal, ale následně mu bylo sděleno, že v restauraci byl přítomen majitel FC Slovácko Zdeněk Zemek. Ačkoliv tohoto neznal a ani dřív a ani později se s ním nesetkal, nemohl vyloučit, že se s uvedenou osobou v předmětné restauraci potkal.“.

    Zákonný soudce byl z projednávané věci vyloučen, protože se možná v pařížské hospodě setkal na větší společenské akci s otcem odsouzených, což je právě majitel FC Slovácko. Přitom akce proběhla 2017, tedy rok před tím, než vůbec dovolání napadlo na Nejvyšší soud 8. 8. 2018. Dokonce to bylo dříve, než vůbec o věci rozhodl odvolací Vrchní soud v Olomouci rozsudkem z 17. 1. 2018. Přitom takovéto setkání by muselo být náhodné, protože ani otec obžalovaných, ani soudce nevěděli, že za rok bude podáno nějaké dovolání, když nebyl ještě znám rozsudek odvolacího soudu. Vůbec není tvrzeno, že si tito lidé vzájemně bavili. Korunu všemu nasazuje, že otec obžalovaných na pařížském turnaji roku 2017 nebyl.

    Pokud by soudy postupovali tímto způsobem, v zásadě by mohl být vyloučen jakýkoliv soudce, neboť těžko může vyloučit, že se někdy mohl v nějaké hospodě setkat s rodinným příslušníkem jakéhokoliv obžalovaného. Jde o cestu do pekel, kdy se soudce bude moci zbavit případu, který nechce soudit tím, že řekne, že se s rodičem obžalovaného před rokem možná setkal v hospodě, v divadle atd. Zákonný soudce v sobě obsahuje právo účastníka na takového soudce, ale i povinnost soudce napadlou věc rozhodnout. Pro vyloučení musí být legitimní, podstatné a zákonné důvody.

    Vady právní úpravy

    Přestože trestní řád upravuje vyloučení soudce jako dvouinstanční řízení, u Nejvyššího soudu jde o rozhodování jednoinstanční. Účastníci nemohou podat stížnost s námitky. Ústavní soud v nálezu z 19. 3. 2018, I.ÚS 4185/16, prohlásil: „Úprava trestního řádu týkající se rozhodování o podjatosti senátu Nejvyššího soudu vykazuje jisté deficity. Stav, kdy o podjatosti rozhoduje dotčený orgán, jinak řečeno v řízení o vyloučení z důvodů podjatosti „procesní strana“, je akceptovatelný pouze za situace, kdy je doplněn o garanci nezávislého a nestranného soudního přezkumu. Bez této možnosti taková konstrukce zakládá rozpor se základním procesním principem, podle něhož nikdo nemůže být soudcem ve vlastní věci… Tato situace přitom v případě rozhodování o podjatosti senátu Nejvyššího soudu nastává pouze v trestním řízení, neboť pro účely civilního řízení občanský soudní řád obsahuje jasné kompetenční pravidlo, že o vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhoduje jiný senát téhož soudu…“.

    Podivná rychlost rozhodnutí

    Věc napadla na Nejvyšší soud 8. 8. 2018 a již 14. 8. 2018 bylo vydáno napadené rozhodnutí. Tedy za pouhých 6 kalendářních dní, z toho byly 4 pracovní. Rychlost soudního rozhodování je pozitivum. Ovšem kdyby tak rozhodoval Nejvyšší soud vždy. Jinak může být i podezřelá a vyvolává pochybnosti o motivech.

    Porovnáme-li, že soudce Krajského soudu v Brně Aleš Novotný, který danou věc v první instanci soudil, nespatřuje svoji podjatost ani v případě, kdy soudí obžalovaného, který je stíhán v jiném trestním řízení za skutek, který měl soudce poškodit, nebo že místopředseda Krajského soudu v Brně Aleš Flídr se podílí na petici soudců proti obžalovanému, který je tímto soudem souzen, a tito soudci se nevylučují, je zřejmý rozpor mezi jejich jednáním a vyloučením soudce Nejvyššího soudu. Obhájci mohou podávat návrhy na vyloučení soudce s tím, že se možná otec obžalovaných mohl se soudcem někde potkat. Uvidíme, zda Nejvyšší soud bude dodržovat nově nastavenou laťku, nebo bude platit stará známá libovůle, kdy se někomu vyhoví a někomu ne.

    Zdeněk Koudelka

    Sdílejte
    Předchozí článekŠkoda v trestním právu a zvyšování cen
    Další článekPohledem exekutora: Insolvenční novela
    Zdeněk Koudelka
    Doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, PhD. je doktor práva v oboru ústavní právo a politologie, advokát. V letech 1998 – 2006 byl poslancem za ČSSD, od roku 2006 do roku 2011 pak náměstkem nejvyšší státní zástupkyně pro legislativu a mezinárodní vztahy. V roce 2009 byl jmenován docentem a v letech 2011 až 2013 působil jako náměstek ředitele Justiční akademie v Kroměříži. Je členem redakčních rad prestižních právnických publikací a autorem odborné právnické literatury. Přednáší na katedře ústavního práva a politologie právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. Od roku 2014 je advokát.