Pohledem exekutora: Chcete stavět sněhuláka?

    Jeden exekutor – jeden dlužník. Koncentrace exekučního řízení. Superspojování. V minulosti krajská teritorialita. Tato terminologická označení, mezi kterými laická, ale v drtivé většině i odborná veřejnost, nerozlišuje, jsou obecně vnímána jako nastolení žádoucího stavu v oblasti exekucí.

    Podstatou má být, že soudní exekutoři budou exekuční činnost provádět v podmínkách krajské působnosti a veškerý exekuční nápad bude soudem rovnoměrně rozdělován mezi soudní exekutory působící v obvodu krajského soudu. Výsledkem bude rovnovážný stav splňující parametry evropského standardu, kdy bydliště povinného se nachází územně blízko úřadu soudního exekutora, který vede jeho řízení. Prostřednictvím tzv. principu krajského kolečka dojde k úplnému vytěsnění tržního prostředí v oblasti exekucí, čímž bude upevněna nezávislost a nestrannost soudního exekutora.

    Krajská teritorialita

    Úvodem lze formulovat základní obligatorní teze žádoucího systému exekucí, který je nazýván krajská teritorialita, jsou jimi: a) geografická dostupnost povinného k exekutorovi, b) spravedlivý a rovnoměrný příděl exekučního nápadu soudem na principu krajské místní příslušnosti. Význam uvedených parametrů potvrzuje skutečnost, že jsou obsahem Akčního plánu Strategie boje proti sociálnímu vyloučení na období 2016 až 2020. Dlouhodobě po tomto systému volá občanská společnost. Navíc i soudní exekutoři považují tento systém za žádoucí a prosazují jej.

    Systém sněhulák

    Legislativní snahou dneška je diametrálně odlišný princip. Jeho obsahový rámec byl připraven za působnosti ministra spravedlnosti JUDr. Roberta Pelikána, Ph.D. a podroben četným připomínkám ze strany Legislativní rady vlády. Dnes je označován terminologickými přívlastky: jeden exekutor – jeden dlužník, koncentrace exekučního řízení nebo tzv. superspojování či spojená exekuce. Vinou domněnky, že se jedná pouze o jazykový ekvivalent krajské teritoriality, dochází spolehlivě nejenom k matení široké laické veřejnosti a masmédií, ale také veřejnosti odborné a drtivé části současné politické reprezentace. Hlavní podstata a odlišnost tohoto návrhu od modelu krajské teritoriality je ve stručnosti následující. Za prvé, oprávněný, který podává exekuci na osobu, která exekuci doposud nemá (dále jen „první oprávněný“), bude mít možnost zvolit si jakéhokoliv exekutora. Za druhé, každý další exekuční návrh kteréhokoliv oprávněného (dále jen „další oprávněný“) proti témuž povinnému se bude muset podat u exekutora, kterého si zvolil první oprávněný. Například bude-li povinný mít trvalý pobyt v Chomutově, první oprávněný podá exekuční návrh exekutorovi v Hradci Králové, tak každý další oprávněný bude muset proti témuž povinnému podat exekuční návrh témuž exekutorovi do Hradce Králové. Výsledkem je umělé nabalování exekuční agendy, které lze metaforicky připodobnit ke stavění sněhuláka.

    Jaké hrozby skrývá tzv. systém sněhulák? Je to společensky nežádoucí systém, který v první řadě zcela pomíjí geografické hledisko, protože první oprávněný si může vybrat kteréhokoliv exekutora. Požadavek občanské společnosti na geografickou dostupnost exekutora je zcela upozaděn. Nová úprava založí protiústavní nerovné procesní postavení mezi oprávněnými. Dalšímu oprávněnému odnímá možnost vybrat si svého soudního exekutora, tu bude mít ex lege pouze první oprávněný. Dále systém otevírá širokou možnost korupčního jednání ve vztahu k prvním oprávněným, protože zakládá pravidlo, že nejrychlejší oprávněný si vybere a první exekutor dostává všechna další exekuční řízení. Vznikne zcela přirozený boj o exekuční tituly, které bude podávat první oprávněný.

    Systém sněhuláka bude paradoxně z hlediska nápadu exekucí likvidovat průměrné exekutorské úřady, které vedou v drtivé většině služebně mladší soudní exekutoři, kteří nemají podíl na excesech soudních exekutorů z dob minulých. Jsou to právě průměrné exekutorské úřady, jež představují budoucnost v exekuční oblasti. Svoji činnost vykonávají bez větších průtahů, komunikují s účastníky řízení, soudní exekutor se aktivně podílí na vedení úřadu, provádějí mobiliární exekuce. Jsou to štičky v rybníku, které oproti velkým exekučním továrnám přistupují ke každému řízení individuálně a operativně. I díky těmto prvkům jsou častokrát z hlediska zabezpečení procesu vymáhání a dodržování zákonných lhůt rychlejší a efektivnější. Podporovaný umělý růst tří až čtyř velkých exekutorských úřadů a s ním související přirozená likvidace všech ostatních úřadů jde proti hlavnímu smyslu a zamýšlenému účinku očekávaných od institutu soudního exekutora. Analogii pro oporu systému sněhuláka nelze nalézt ani v příbuzných soudních a správních řízeních, zejména v nalézacím řízení, v soudním výkonu rozhodnutí nebo v daňové a správní exekuci, a to v kontextu české i unijní právní úpravy.

    Nelze jinak než systém sněhuláka podrobit kritickému pohledu. Obsahuje pouhé fragmenty toho, co může uzdravit oblast exekucí, naopak ještě více otevře možnost korupčnímu jednání. Jeho tvůrci nemají promyšlené dopady. Jedná se o systém, který nepředstavuje zlepšení podmínek žádné z procesních stran, povinný svého exekutora blíže mít nebude a řadě oprávněných bude odňata možnost si svého exekutora vybrat. Lze uzavřít, že novela exekučního řádu, která by obsahovala základní rysy modelu sněhuláka, by nemohla být interpretována jinak než jako zcela nepřijatelná, potlačující požadavky občanské společnosti a profesní komory soudních exekutorů. Navíc by se jednalo o návrh, který by byl za hranicí ústavnosti.

    Martin Štika