100 dní ministryně Válkové: Spory uvnitř úřadu i navenek

Po svém odchodu z funkce Helena Válková řekla, že nešlo o její svobodné rozhodnutí Foto: archiv

Po stovce dní, které tento týden uplynou od nástupu Heleny Válkové do čela ministerstva spravedlnosti, lze s jistotou říct následující: ministerstvo stále existuje a pracují v něm úředníci, kteří se starají o chod resortu. Slibovaná legislativní smršť se ovšem nekonala – a hlavním důvodem je fakt, že se úřad ministryně Válkové prezentoval především spory, ať už dovnitř, nebo navenek.

Po Jiřím Pospíšilovi, který úřad vedl ku prospěchu své osobní politické image, a Pavlu Blažkovi, který nechal ministerstvo fakticky řídit svého náměstka Daniela Voláka, se Válkové nabízela šance dát znovu tváři úřadu vážnost. Hnutí ANO, které resort v rámci koaličních jednání obsadilo, vsadilo na tandem. Teoretička Válková udá směr a zajistí reprezentaci. První náměstkyně Hana Marvanová, politička s desetiletou sněmovní praxí, obstará praktické kroky.

Po 95 dnech je zjevné, že tento model selhal. Vedení ministerstva je v tiché válce s nejvyšším státním zastupitelstvím, se sněmovními výbory, s vlastními úředníky a na veřejnost prosakují informace o narůstajících sporech mezi Válkovou a Marvanovou. O mediálním dopadu kauzy Dohnal, která je nejvýraznějším „úspěchem“ éry Heleny Válkové, nemluvě.

V kauze odvolaného generálního ředitele Vězeňské služby Petra Dohnala zaplatila Válková daň za politickou nezkušenost. Vedena snahou „odvolákovat“ ministerstvo se pustila do boje, který jí přerostl přes hlavu a hrozí, že se stane strašákem typu odvolávání Renáty Vesecké, Vlastimila Rampuly nebo dvojvládí u policejních prezidentů. Ministerstvo není ve válce jen s Dohnalem, ale také s poslanci bezpečnostního výboru, včetně koaličních, kteří ho brzy přenesou na vládní úroveň. To vše kvůli marginálnímu personálnímu sporu, který by zkušený ministr dávno vyřešil. Faktem je, že ve sporu s Dohnalem jde i o střet mezi ČSSD a ANO. Dohnal je totiž poslanci ČSSD vnímán jako „jejich“ – jeho otec obnovoval spolu s Vladimírem Špidlou v Jindřichově Hradci ČSSD a zde je nutné hledat i exkluzivitu jeho vztahů s premiérem Sobotkou.

Spory uvnitř tandemu Válková-Marvanová ohrožují samotný chod ministerstva. Leccos naznačily už první týdny ve funkcích. Když měla Helena Válková svou první velkou tiskovou konferenci, dokázala na ni přivést celý svůj tým – ovšem kromě Marvanové, která měla „politickou chřipku“.

Atmosférou na ministerstvu už se opakovaně zabýval i šéf hnutí ANO Andrej Babiš. Poprvé vydal výstrahu kvůli poradkyni Miloslavě Pošvářové, kterou Marvanová na ministerstvo přivedla z ŘSD a jejíž styl komunikace představoval mírně řečeno reputační riziko.

Na bodu mrazu jsou i vztahy se soustavou státního zastupitelství, reprezentované především jeho hlavou, šéfem NSZ Pavlem Zemanem. To, co původně vypadalo jako boj o odvolání pražské městské státní zástupkyně Jany Hercegové, přerostlo ve vleklou zákopovou válku. Zeman se nechal slyšet, že ho strkanice s Marvanovou „začíná bavit“. Naposledy Marvanovou zaměstnal návrhem, aby bylo státní zastupitelství vyňato v Ústavě z moci výkonné, což je návrh, který mohl odtorpédovat přijetí celého zákona o státním zastupitelství. Ale ani Marvanová nezahálela, když do komise pro rekodifikaci trestního řádu přivedla Stanislava Mečla, člověka, který se ze Zemanova pomocníka v boji proti Vlastimilu Rampulovi stal jeho největším odpůrcem.

Uvnitř hnutí ANO je zřejmě naprosto běžné, že se první náměstkyně objedná přímo u šéfa Babiše, ovšem bez vědomí ministryně, a stěžuje si na poměry – jako to Marvanová udělala v případě výběrových komisí na předsedy krajských soudů v Brně a Ústí nad Labem. A že Babiš nejen, že s náměstkyní nevyběhne, ale s grácií sobě vlastní její připomínky hodí ministryni na hlavu. Co je možné v případě oddělení nákupu společnosti Agrofert, je ovšem v případě ministerstva nevhodné a destabilizující – dovnitř i navenek. Babiš si neuvědomuje, že to, co on vnímá jako třicáté sedmé podřízené patro jím řízené firmy, je ve skutečnosti ministryně vlády České republiky.

A pak je tu to, co Válková jako ministryně udělat měla, ale neudělala. Od první chvíle měla pro své reformní kroky získávat justiční opinion makery, objíždět šéfy vysokých soudů a prezentovat se jejich podporou. Tím, že práci na legislativě přenechala své náměstkyni, připravila se i o kormidlo. Ačkoli je prosazení soudcovské samosprávy jednou z priorit proklamovaných v programovém prohlášení vlády, Válková toho nevyužila a soudce na svou stranu nezískala. Zato jsme se dozvěděli, že si ve Valdicích popovídala s Kajínkem a že je to milý chlapík.

Hana Marvanová se v posledních týdnech i mezi poslanci netají ambicí v případě potřeby se „obětovat“ a převzít řízení ministerstva. Premiér Bohuslav Sobotka sice v neděli v ČT řekl, že na změny ve vládě ještě nenazrál čas, Válkovou však na opakovaný dotaz moderátora nijak výrazně nepodržel: odvolání Dohnala z čela Vězeňské služby ČR si bude podle premiéra ministryně „muset obhájit věcně i personálně“ ve sněmovně. Otázka tedy zní, zda by dokázal a chtěl rošádě zabránit, pokud by se pro ni Babiš rozhodl.

Robert Malecký