Čtvrtek, 28. října, 2021

Ondřej Fér: Petiční archy mají na komunální politiky zázračné účinky

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Radnic, které se postupně hlásí k nulové toleranci hazardu, přibývá poslední dobou až epidemickým tempem. Překvapivá zpráva přišla tento týden z Prahy 7, kde se vedení radnice omezení dlouho úspěšně bránilo a kde se v květnu konalo neúspěšné referendum – nepřišlo dost lidí. V pondělí zastupitelé schválili nulovou toleranci hazardu, schválit ji musí ještě v rámci vyhlášky o hazardu pražský magistrát. O skrytých rizicích tohoto kroku Česká justice mluvila s koordinátorem kampaně Sedmička bez hazardu Ondřejem Férem.

Jak silný je v tuto chvíli pocit vítězství?

Z osobního hlediska velmi silný. Poprvé v životě jsem byl do důsledků aktivním občanem. Důraz dávám na toho aktivního občana, za občanského aktivistu se nepovažuji. Prostě jsem se pokusil změnit něco, co mi znepříjemňovalo život, a jsem strašně rád, že se to nakonec podařilo. Ověřil jsem si, že možnost občana podílet se na správě věcí veřejných nemusí končit návštěvou volební místnosti a následným čtyřletým nadáváním na poměry. Překonal jsem občanskou lenost. Nevím, jestli to je něco, nač může být člověk zrovna hrdý, jistou spokojenost cítím určitě.

Pro mě osobně bylo pondělní poměrně jednoznačné hlasování dost překvapivé. Hlavně proto, že přišlo brzy po neúspěšném referendu, které se konalo v květnu s evropskými volbami.

Radost mi kalí fakt, že se nepovedlo přivést k referendu dost lidí na to, aby bylo pro zastupitelstvo závazné. Ano, pětadvacet ze sedmadvaceti zastupitelů nakonec hlasovalo pro nulovou toleranci. Když se na ně ale podívám, vidím vedle sebe oportunisty, kteří se chtějí svézt na současné popularitě referend a komunální politiky, kteří se prostě jen nechali zastrašit opakováním referenda. Zásadový postoj k otázce hazardu v Praze 7 zastávají tři, možná čtyři opoziční zastupitelé. Ostatní se prostě jenom přiohnuli. Od zastupitelů bych obecně čekal jiné chování. Například se mohli pokusit společně s občanskými aktivitami hledat řešení a nenechat věci dojít takhle daleko.

Jaká vidíte rizika, co všechno se ještě může stát?

V obecné rovině mám obavy z toho, že by se institut místního referenda mohl stát obětí své vlastní efektivity. Docela dobře si umím představit, jak například developer vypisuje referendum o své vlastní stavbě. Napadá mě spousta příkladů toho jak se místní referenda dají zneužívat. Co se týče zákazu heren v Praze 7, ještě není konec. Dokud ho nevyhlásí pražský magistrát, musíme zůstat bdělí. V rámci všech možných připomínkových řízení se může stát leccos. Ohlídáme si to.

Nepůsobí ta náhlá jednohlasnost podezřele?

Poněkud ano. Možná jsem zbytečně podezíravý, ale takový myšlenkový přemet, jaký předvedla například ODS, ve mně musí vyvolávat otázku proč. Jsou to takoví slaboši, nebo mají něco za lubem? Ať jedno nebo druhé, nechci se tím nechat překvapit.

Jsou místa, která jsou na tom podobně jako Praha 7. Třeba v Ústí nad Labem běžela podpisová akce, ale město ji nenechalo doběhnout a aktivně vyhlásilo, že připraví přes léto vyhlášku, která má být schvalována na posledním zasedání před volbami. To přímo zavání snahou dostat téma z volební debaty pryč – a vyhláška pak být přijata pod jakoukoli záminkou nemusí.

Souhlasím, tohle opravdu zavání podrazem. Na základě svých zkušeností bych doporučil v podpisové akci pokračovat. Petiční archy s dostatečným počtem podpisů mají na komunální politiky přímo zázračné účinky. Než aby nechali něco prosadit přímo občany, přikročí ke změnám sami – jen aby si zachovali zdání vlastní aktivity a iluzi, že mají věci pořád pod kontrolou. Komunální politici myslím velmi dobře tuší, že místní referendum je svým způsobem aktem vzpoury, a než aby se jí nechali smést, připojí se k ní. Snad komunální volby přinesou změnu a politika na místní úrovni přestane být tím nemocným pařeništěm, kterým je v mnoha obcích dnes.

A co praktická rizika nulové tolerance, například vznik černých heren?

Jejich vznik nemůžu vyloučit. Zkušenost z míst s nulovou toleranci hazardu ale ukazuje, že se s nimi dá efektivně bojovat. Cítím jako svou povinnost být tomuto boji nápomocen. Byl jsem u toho, když se v Praze 7 vyhlašovala nulová tolerance, takže by ode mě bylo pokrytectví umýt si ruce nad případnými negativními dopady. To je důvod, proč jsem se nakonec rozhodl jít do komunální politiky. Řekl jsem a, teď mě čeká b. Místní referendum je koneckonců politikum a lidé, kteří ho vyvolají, by za jeho dopady měli převzít politickou zodpovědnost v dobrém i v tom horším.

Říká se, že „zločin“ je vždycky o krok napřed. Jak vzniku černých heren bránit?

„Zločin“ může být o krok napřed, v případě černých heren ale půjde spíš o krůček. Víme o tom, že se ho pokusí udělat, takže máme dost času připravit se na něj tak dobře, aby to nestálo za zkoušku. Strach z desítek temných doupat nikdo mít nemusí. I jeden nebo dva pokusy o provoz černé herny jsou lepší než třicet heren, na které je navázaná závažná kriminalita.

Robert Malecký

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY