Hlavní rada Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) v úterý schválila všech jedenáct kandidátů do nové vědecké rady, které jako do svého poradního orgánu navrhl nový šéf ústavu Zdeněk Hazdra. Má tak šest českých a pět zahraničních odborníků. Jsou mezi nimi historici, politologové i další zástupci společensko-vědních disciplín, pět žen a šest mužů. Sedmičlenná rada schválila po téměř dvouhodinovém jednání všechny kandidáty jednomyslně. Poprvé se vědecká rada sejde zřejmě 16. září.
„Hlavním kritériem byla odbornost, profesní uznání v akademických kruzích. Tito lidé mohou být přínosní pro činnost Ústavu pro studium totalitních režimů,“ řekl po zasedání Hazdra. Do budoucna předpokládá, že se rada rozšíří.
Ve vědecké radě usedne historička umění Milena Bartlová, historik a profesor českých dějin Zdeněk Beneš či německý historik Detlef Brandes, uznávaný specialista na dějiny střední a východní Evropy a česko-německé vztahy ve 20. století. Dále zde bude americká historička a spisovatelka českého původu Paulina Brenová, která se zaměřuje na moderní dějiny střední a východní Evropy a dánský historik a bohemista Peter Bugge.
K dalším členům patří i americká historička a germanistka Cathleen Giustinová, mediální historik Jakub Končelík, americký historik a politolog Mark Kramer, politoložka Blanka Mouralová, kulturoložka a literární vědkyně Libora Oates-Indruchová, historik a politolog Michal Pehr. „Návrhy byly ve všeobecné shodě, žádné jméno nebylo vytaženo z balíku jmen,“ ohodnotil jednání hlavní rady její člen Michal Uhl.
Například Kramer, přední odborník na mezinárodní vztahy, studenou válku a bývalé evropské komunistické režimy, byl ve vědecké radě už od počátků existence ústavu. „O to více mě těší, že dal ústavu ještě jednu šanci a má zájem se podílet na jeho činnosti,“ komentoval Hazdra.
Z předchozí vědecké rady zůstali například Beneš a Pehr. Hazdra podle informací ČTK oslovil také německou historičku Christiane Brennerovou, ta se však omluvila z rodinných důvodů.
Vědecká rada instituce, která má nestranně zkoumat dobu komunismu a nacismu, je poradní platformou pro výzkum. Nemá žádné přímé pravomoci. Její členové se například vyjadřují k výroční zprávě a ročním plánům badatelské a ediční činnosti. Funkce člena vědecké rady je na rozdíl od člena hlavní rady neplacená. Přesný počet členů rady zákon nenařizuje, rada by se měla scházet až třikrát ročně.
Osazenstvo předminulé vědecké rady loni na jaře odešlo na protest proti odvolání tehdejšího ředitele Daniela Hermana a nástupu nové ředitelky Pavly Foglové. Tyto kroky kritizovali i někteří politici.
Minulá vědecká rada ukončila činnost krátce předtím, než Foglová skončila ve funkci. Podle bývalého předsedy této rady a neúspěšného kandidáta na šéfa ÚSTR Adriana Portmanna odvolala tehdy Foglová členy vědecké rady protiprávně, protože jsou jmenováni radou nikoliv ředitelkou. Tvrdí, že neexistuje žádné usnesení vědecké rady o provázanosti jejího mandátu s mandátem ředitelky Foglové.
Dále upozornil, že je ÚSTR poznamenám hlubokou krizí. „Vedení ústavu a zejména nejvyšší orgán ústavu, rada, systematicky porušuje závazné právní normy. Notoricky často nedodržuje rada ÚSTR svůj vlastní jednací řád,“ uvedl Portmann v prohlášení. Jako jeden z příkladů uvedl, že v rozporu se zásadami je, že rada vedená předsedkyní Emilií Benešovou zasedá převážně neveřejně. Její rozhodnutí jsou pro veřejnost nepřezkoumatelná, protože rada údajně odmítá zveřejnit příslušné záznamy a zápisy. Portmann také upozornil na prohraná soudní řízení, rozmáhající se klientelismus a finanční škody značného rozsahu.
-čtk-
Vizitky členů nové vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR):
Prof. PhDr. Milena Bartlová, CSc.
Historička umění, profesorka dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a Fakultě humanitních studií UK, Praha
Zabývá se uměním a kulturou středověku, metodologií dějin umění, muzeologií a vizuálními studiemi. Věnuje se vědeckovýzkumné a publikační činnosti, přednáší na katedře teorie a dějin umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a v historickém modulu Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze, působí v centru Filozofické fakulty UK Collegium Europaeum. Je členkou redakčních rad několika odborných časopisů.
Prof. PhDr. Zdeněk Beneš, CSc.
Historik, profesor českých dějin na Filozofické fakultě a Katolické teologické fakultě UK, Praha
Zabývá se dějepisectvím, teorií a metodologií historické vědy, spolupracoval na řadě učebnic dějepisu. Během své dráhy vysokoškolského pedagoga vychoval stovky učitelů dějepisu. Je členem mnoha odborných komisí, grémií a redakčních rad odborných periodik a publikací (např. člen Společné česko-německé komise historiků, předseda české části česko-německé komise pro školní dějepis, člen redakční rady Masarykova sborníku).
Prof. Detlef Brandes
Historik, profesor Univerzity Heinricha Heineho (Düsseldorf, Německo)
Specializuje se na dějiny střední a východní Evropy s důrazem na česko-německé vztahy ve 20. století, patří k předním světovým představitelům svého oboru. Napsal knihy Sudetští Němci v krizovém roce 1938, Cesta k vyhnání 1938-1945, Češi pod německým protektorátem, Okupační politika, kolaborace a odboj 1939-1945, Plány a rozhodnutí o „transferu“ Němců z Československa a z Polska, Exil v Londýně 1939-1943 a další. Působil jako hostující profesor na Evropském univerzitním institutu ve Florencii, dále v USA na Kolumbijské univerzitě a na Stanfordově univerzitě a v Japonsku v centru slovanských a euroasijských studií v Sapporu. Zasloužil se o intenzivní spolupráci düsseldorfské Univerzity Heinricha Heineho s Karlovou univerzitou.
Paulina Brenová, Ph.D.
Historička a spisovatelka (New York, USA)
Zaměřuje se na moderní dějiny střední a východní Evropy, zejména v kulturních souvislostech, a na problematiku genderu a médií. Pro zahraniční čtenáře píše práce o životě v socialistickém Československu, jejichž překlady jsou dobře přijímány i v českém prostředí. Mimo jiné je autorkou mezinárodně oceněné knihy Zelinář a jeho televize: Kultura za komunismu po Pražském jaru 1968. Prošla několika americkými univerzitami (New York University, Univ. of Washington – Seattle, Wesleyan University) a šest let působila jako odborná asistentka na katedře historie Vassar College.
Doc. Peter Bugge, Ph.D.
Historik a bohemista, docent Aarhuské Univerzity v Dánsku
Zabývá se širokou paletou témat z českých a středoevropských dějin a kultury 19. a 20. století. Za článek The Making of a Slovak City: The Czechoslovak Renaming of Pressburg/Pozsony/Prešporok, 1918-19, publikovaný roku 2004 v Austrian History Yearbook, obdržel v roce 2006 Cenu Stanleyho Z. Pecha, kterou každý druhý rok uděluje mezinárodní Asociace československých studií (Czechoslovak Studies Association) se sídlem v USA. Je také překladatelem děl Václava Havla do dánštiny.
Doc. Cathleen M. Giustinová, Ph.D.
Historička a germanistka, docentka University Auburn (Alabama, USA)
Přednáší novodobé dějiny Německa a východní Evropy, zabývá se také historií architektury a dějinami kulturní politiky. V jedné ze svých knih zkoumá, jak se lidé bránili působení autoritativních režimů v socialistických zemích (Socialist Escapes: Breaks from Ideology and Everyday Routine in Eastern Europe, 1945-1989). Kulturní politice se věnovala na příkladu Prahy na přelomu 19. a 20. století (mj. v práci Kultura a moc na konci 19. století: Boj o zachování starobylého rázu Prahy). Zaměřila se také na zánik Židovského města pražského v souvislosti s etnickou politikou. Publikuje v angličtině, němčině i češtině. Na své domovské univerzitě získala několik ocenění za vynikající pedagogickou činnost.
PhDr. Jakub Končelík, Ph.D.
Mediální historik, děkan Fakulty sociálních věd UK, Praha
Věnuje se výzkumu role médií v totalitní společnosti, specializuje se na dějiny českého tisku druhé poloviny 20. století, zejména na otázky řízení a kontroly tisku v období protektorátu a v období přelomu 60. a 70. let. Přednáší kurzy k moderním dějinám českých médií. Je spoluautorem čtyř knih a publikoval řadu odborných studií. Jako děkan vystupuje s úsilím o modernizaci fakulty.
Prof. Mark Kramer
Historik a politolog, profesor Harvardovy univerzity (Massachusetts, USA)
Patří k předním světovým odborníkům na mezinárodní vztahy, tzv. studenou válku a bývalé komunistické režimy ve střední a východní Evropě. Na Harvardově univerzitě je ředitelem studijního programu věnovaného studené válce a pracovníkem Davisova centra pro ruská a euroasijská studia. Napsal řadu knih a článků na témata od historie přes sociální politiku až po otázky bezpečnosti. Působí také jako poradce amerických státních i mezinárodních institucí. Jeho studie Ideology and the Cold War získala cenu British International Studies Association za nejlepší článek v oblasti mezinárodních vztahů publikovaný v roce 1999. Byl členem první Vědecké rady ÚSTR (2008-2013).
Mgr. Blanka Mouralová
Politoložka, ředitelka obecně prospěšné společnosti Collegium Bohemicum
Zabývá se česko-německými vztahy, praxí parlamentní demokracie a problematikou fungování Evropské unie, především na poli vědy, kultury a vzdělávání. Studovala mj. na University of California v Berkeley a na Vídeňské univerzitě. Byla ředitelkou Českého centra v Berlíně, působí mj. v Evropském hnutí v ČR, ve Společnosti Bernarda Bolzana a ve Spolku absolventů Stipendijního programu Nadace Roberta Bosche pro mladé vedoucí síly ze střední a východní Evropy (SKARB).
Doc. Libora Oates-Indruchová, Ph.D.
Kulturoložka, literární vědkyně, anglistka, docentka FF UP, Olomouc
Zabývá se zejména kulturní reprezentací genderu v období normalizace v Československu, problematikou cenzury a narativním výzkumem. Titul Ph.D. získala při studiu anglické literatury a literární vědy na univerzitě v Lancasteru, literaturu studovala také na univerzitě v maďarském Szegedu. Je mj. autorkou knihy Discourses of gender in pre- and post-1989 Czech republic a editorkou antologií angloamerického feministického myšlení Dívčí válka s ideologií a Feministická literární teorie a procesy hledání.
PhDr. Michal Pehr, Ph.D.
Historik a politolog, pracovník Masarykova ústavu a Archivu AV ČR, pedagog FF UK, Praha
Specializuje se především na problematiku novodobého českého politického myšlení a politického stranictví v Čechách, respektive v Československu, na český politický katolicismus a na historii třetí Československé republiky 1945-1948. Publikoval řadu studií v odborných časopisech a sbornících a je autorem nebo spoluautorem několika knih a monografií (např. Zápas o nové Československo 1939-1946). Je také členem několika odborných společností (např. České společnosti pro politické vědy, výboru Masarykovy společnosti, Společnosti Edvarda Beneše, Společnosti bratří Čapků) a členem redakčních rad časopisů Moderní dějiny (vydává Historický ústav AV ČR) a Pamäť národa (vydává Ústav pamäti národa Bratislava).
Zdroj: Ústav pro studium totalitních režimů
