Od případu Marie Minaříkové dává ruce pryč policie, státní zastupitelství i spravedlnost

Marie Minaříková, bývalá učitelka a starostka obce Libušína, od roku 1999, kdy ji zatkla policie, je nepřítel státu.

Pro učitelku Marii Minaříkovou si policie přijela přímo do školy, zadržela ji, na dva dny uvrhla do cely a dne 3. 6. 1999 ji obvinila z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a trestného činu poškozování cizích práv, jichž se měla dopustit v postavení starostky obce Libušín u Kladna. Po jedenácti letech trestního řízení odešla od soudu jako nevinná, avšak zničená žena, která přišla o práci, vztahy i pověst a z obce se musela vystěhovat. Po Ministerstvu spravedlnosti se od případu distancuje i státní zastupitelství a policie. Jejich stanoviska jsou však v rozporu.

Marii Minaříkovou, která učila třicet pět let ve škole v Libušině, zatkla policie přímo ve škole. Po dvou dnech strávených v cele ji policie obvinila z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele a trestného činu poškozování cizích práv, čehož se měla dopustit jako starostka obce Libušín. Obvinění, které Minaříkové sdělila, pak policie tři roky vyšetřovala v přípravném řízení.

Široce medializovaný proces s Marií Minaříkovou následně trval 10 let a devět měsíců, přičemž v únoru roku 2010 soud konstatoval, že činy, pro které ji policie obvinila a pro které státní zástupkyně podala obžalobu, se buď nestaly, nebo nebyly trestným činem.

„Věc lze zjednodušeně vyjádřit jako obecně povědomý lidský příběh střetu s mocí: stát po dlouhá léta bezdůvodně trápil slušného a bezúhonného člověka. Vzal mu dobrou pověst, klidný spánek a práci, kterou měl rád,“ konstatoval letos v dubnu v nálezu Ústavní soud. Soud rovněž konstatoval, že považuje částku 312 tisíc korun za jedenáct let trestního stíhání a zničený život Minaříkové, která se musela z obce odstěhovat, za nedostatečnou.

Naopak Ministerstvo spravedlnosti má 312 tisíc jako náhradu za zničený život za dostačující. Již dříve se ohradilo proti výrokům Unie obhájců, která v souvislosti s tímto případem prohlásila, že stát považuje nespravedlivě stíhaného za dvojnásobného nepřítele. Poprvé, když je stíhán a podruhé, když se domáhá náhrady. „Při rozhodování o její výši vyhodnocuje odbor odškodňování individuální aspekty každého případu a náhled ministerstva se vždy bude lišit od náhledu žadatele nebo jeho právního zástupce. Také v případu Marie Minaříkové rozhodlo Ministerstvo spravedlnosti individuálně,“ uvedlo již dříve pro Českou justici Ministerstvo spravedlnosti.

V souvislosti s případem Minaříková aktuálně na otázky Unie obhájců ohledně postupu policie a systémového opatření, odpovědělo Nejvyšší státní zastupitelství. Unie obhájců k případu Minaříkové vydala již dříve zvláštní stanovisko.

„Ve stanovisku č. 2/2014 uvádíte, že se opakovaně objevuje v postupech policejních orgánů zatýkání osob za použití donucovacích prostředků a zásahových jednotek, ačkoli je zjevné, že dostačujícím postupem by bylo předvolání na služebnu nebo pouhá výzva k následování. Otázka použití donucovacích prostředků a taktického postupu policejního zákroku je věcí především policejních orgánů. Jakkoli je dozorový státní zástupce pánem přípravného řízení, rozhodně neurčuje policii, jak má v konkrétních případech postupovat při předvolání či předvedení osob. Systémové opatření ze stany Nejvyššího státního zastupitelství z uvedených důvodů tak není možné,“ napsala Unii obhájců k případu Marie Minaříkové Bohumíra Kopečná z Nejvyššího státního zastupitelství.

S takovou odpovědí ovšem nekoresponduje odpověď vedoucí oddělení prevence a tisku Policejního prezidia ČR Jana Makalíková, která na dotaz České justice k případu Marie Minaříkové mimo jiné uvedla:

„Opakovaně zdůrazňuji, že konkrétní postup v přípravném trestním řízení, včetně postupu při zadržení podezřelých či obviněných osob, volí příslušný policejní orgán podle okolností konkrétního případu a že tento postup podléhá dozoru státního zástupce,“ napsala doslova v rozporu s tvrzením Nejvyššího státního zastupitelství.

„Nemohu se vyjádřit ke konkrétní události, jež se odehrála před 15 lety (nález Ústavního soudu České republiky ve věci paní Marie Minaříkové se jí ostatně nijak netýká), ale mohu odpovědět na Vaši otázku. O postupu při šetření, prověřování a vyšetřování v konkrétní věci (tedy také o postupu při zadržení podezřelé či obviněné osoby) rozhoduje vždy ten policejní orgán, který je v této věci věcně či místně příslušný. Při svém rozhodování se řídí právními předpisy  (tj. zejména zákonem C. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní rád), ve znění pozdějších předpisu), vychází z konkrétních okolností daného případu a jeho postup v přípravném trestním řízení podléhá dozoru příslušného státního zástupce. Ustanovení § 52 trestního rádu ukládá orgánům činným v trestním řízení při provádění úkonu trestního řízení jednat s osobami na úkonu zúčastněnými tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení, šetřit jejich osobnost a jejich ústavou zaručená práva.,“ uvedla dále Jana Makalíková z Policejního prezidia, která i když se nemůže k patnáct let staré události vyjádřit, je obeznámena s okolnostmi případu.

„V případe paní Marie Minaříkové, pokud je mi známo, k žádnému nasazení zásahové jednotky ani k žádnému použití donucovacích prostředku nedošlo,“ uzavírá odpověď pro Českou justici Jana Makalíková z Policejního prezidia.
Irena Válová