Právo na právní pomoc je ústavně garantovaným základním právem, které se nevyčerpává samotným trestním nebo jiným řízením a není omezitelné zákonem, konstatuje Česká advokátní komora v reakci na vyjádření Městského státního zastupitelství v Praze ohledně informací České justice o kauze advokáta Martina Grubnera.
Česká justice informovala o tom, že Martinu Grubnerovi byl s požehnáním dozorové státní zástupkyně Dagmar Květoňové znemožněn styk s řádně zvoleným obhájcem. „Žádný orgán činný v trestním řízení čítaje v to i státního zástupce nemůže rozhodovat o tom, který advokát bude mít přístup ke klientovi, který je ve vazbě, podle toho, zda založil plnou moc do nějakého trestního spisu,“ tvrdí ČAK.
Podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod má každý právo na právní pomoc v řízení před soudy, jinými státními orgány či orgány veřejné správy, a to od počátku řízení. Toto ustanovení se aplikuje na všechny osoby v každé životní situaci, tedy včetně těch, které jsou ve vazbě, bez ohledu na to, zda jde o osobu fyzickou či právnickou, a to v kterémkoli řízení, včetně řízení trestního, konstatuje stanovisko ČAK v reakci na vyjádření MSZ k článku O co jde v kauze Grubner. Ve zmíněném stanovisku MSZ mimo jiné tvrdí, že „účinky úkonu obviněného, jímž si zvolí obhájce k výkonu obhajoby v trestním řízení, nastávají vůči příslušnému orgánu činnému v trestním řízení, u kterého se právě trestní řízení vede okamžikem, kdy mu obviněný nebo jím zvolený obhájce předložil plnou moc udělenou k výkonu obhajoby v trestním řízení. Nezáleží na okolnosti, kdy byla mezi obviněným a jeho obhájcem uzavřena smlouva o poskytování právních služeb.“
Výklad MSZ je nepravdivý
„Zastupování jako právní vztah mezi advokátem a jeho klientem vzniká okamžikem uzavření smlouvy mezi těmito osobami. Od tohoto okamžiku je advokát oprávněn vystupovat jménem svého klienta a činit za něj úkony, k nimž je zmocněn, od tohoto okamžiku také vykonává jeho obhajobu,“ konstatuje stanovisko ČAK. „Není podstatné, že pan redaktor zmiňuje zastupování, ačkoliv v daném kontextu jde primárně o obhajobu a obecně zákon hovoří o právní službě. Obecně jde o jedno a to samé. Není ani podstatné, že smlouva o zastupování může být uzavřena ústně nebo písemně. Podstatný je vznik vztahu mezi nimi.“
Významné je, a to je předmětem argumentace Městského státního zastupitelství, kdy musí ty orgány, pro které to má význam, akceptovat, že advokát převzal obhajobu či zastupování svého klienta.
„Pro orgány činné v trestním řízení ostatně není rozhodující předložení plné moci, ale prezentace zmocnění advokáta k obhajobě. K tomu může dojít, a také se tak vcelku běžně děje, ústně do protokolu při jakémkoliv úkonu trestního řízení ve vztahu ke všem orgánům činným v trestním řízení.“ – stanovisko ČAK
V trestní věci jsou to buď orgány činné v trestním řízení anebo soud. Již v tomto bodě je dle názoru advokátní komory výklad zaujatý MSZ zužující a striktně vzato není pravdivý, neboť se týká pouze procesních úkonů učiněných v rámci obhajoby a naopak adresování jejich úkonů advokátu jako obhájci nebo jeho účast na nich. „Pro orgány činné v trestním řízení ostatně není rozhodující předložení plné moci, ale prezentace zmocnění advokáta k obhajobě. K tomu může dojít, a také se tak vcelku běžně děje, ústně do protokolu při jakémkoliv úkonu trestního řízení ve vztahu ke všem orgánům činným v trestním řízení. Zde obviněný prohlásí, že advokáta zmocňuje, a ten zase, že zmocnění přijímá. Další nejčastější formou prezentace faktu zmocnění je předložení písemného stejnopisu plné moci,“ vysvětluje dále Komora.
Teoreticky by v úvahu přicházely i jiné způsoby, například pouhé sdělení obviněného, že zmocnil advokáta a následné vyjádření advokáta že zmocnění přijal atd. Jen pro úplnost je třeba zmínit, že vůbec žádná plná moc není zapotřebí tam, kde je advokát ustanoven obhájcem obviněnému, což zřetelně Městské státní zastupitelství ve svém vyjádření nezohledňuje.
Postup státní zástupkyně byl protiprávní
Oznámení zastoupení a prezentace plné moci pro účely trestního řízení vůbec nijak nesouvisí s oprávněním advokáta navštívit klienta ve vazbě. To se děje zcela nezávisle na tom, zda advokát předložil do trestního spisu plnou moc, či jinak relevantním způsobem dal na vědomí, že obhajuje obviněného, případně to neméně relevantním způsobem dal na vědomí samotný obviněný.
Nejde o žádný procesní nebo procesně relevantní úkon vůči orgánům činným v trestním řízení. „Na tomto místě je třeba připomenout, že důvody návštěvy advokáta u klienta, který je ve vazbě, mohou, ale také vůbec nemusí souviset s důvody vazby, tedy s trestním stíháním a rozhodnutím soudu o vzetí do vazby. Klient může mít ještě jedno nebo dokonce více jiných trestních stíhání, historicky starších, v jejichž souvislosti nebyl vzat do vazby a v nich mít různé obhájce. Všichni jsou ale minimálně obhájce, což je velmi důležité. A logicky není důvod, proč by měli zakládat plnou moc do trestního spisu ve věci, v níž neobhajují.“
Stanovisko Komory k tomu dodává, že obhajobu může ostatně zajišťovat i advokát, který vůbec nezaložil do trestního spisu plnou moc, protože to nepotřebuje. Zpracovává pro klienta rozbory, podání či stanoviska, která buď odesílá klient, nebo je využívá jiný obhájce.
Advokát ovšem také může navštívit klienta v souvislosti s civilní záležitostí, v níž mu poskytuje právní službu, která pochopitelně s trestním stíháním vůbec nesouvisí a pak také pochopitelně advokát nezakládá žádnou plnou moc do trestního spisu. Ani takovou návštěvu nelze klientovi odepřít.
Právo na právní pomoc je ústavně garantovaným základním právem, které se nevyčerpává samotným trestním nebo jiným řízením a není omezitelné zákonem. Už z toho je patrné, že žádný orgán činný v trestním řízení čítaje v to i státního zástupce nemůže rozhodovat o tom, který advokát bude mít přístup ke klientovi, který je ve vazbě, podle toho, zda založil plnou moc do nějakého trestního spisu. V případě advokáta – obhájce nemůže ostatně nikdo a nikdy bránit jeho styku s klientem.
„Z tohoto důvodu byl postup, spočívající v bránění návštěvě obhájce u obviněného ve vazbě jednoznačně nezákonný, lhostejno zda měl založenou plnou moc v nějakém trestním spise a zcela bez ohledu na to, co si o tom myslí státní zástupkyně. Pokud snad policejní orgán hájil svůj nezákonný postup spočívající ve vytvoření překážek k návštěvě obhájce u obviněného tvrzením, že obviněný už má dost obhájců, jde o zjevné a bezprecedentní porušení práv obhajoby, pro které by měl být citelně disciplinárně potrestán. Je možné uvažovat i o trestním stíhání pro přečin zneužití pravomoci úřední osoby, neboť takové rozhodnutí zjevně není podloženo zákonem. V tomto směru se tedy popsaný postup policejního orgánu, snad se souhlasem státního zástupce, jeví jako naprosto protiprávní,“ nebere si servítky Komora.
Nezákonný byl i postup policie
Lze dokonce tvrdit, že orgánům činným v trestním řízení vůbec nepřísluší zasahovat do toho, který advokát navštíví klienta a jediným, kdo o tom nějakým způsobem může rozhodovat, jsou orgány vězeňské služby. Z advokátů, kteří mohou legitimně požadovat návštěvu svého klienta ve vazbě, může být vyloučen advokát zastupující v jiné věci, nikoliv obhajující, tedy výhradně advokát zastupující v civilní věci, jestliže orgán v trestním řízení nestanoví jinak. V tomto případě je zřejmé, že orgán činný v trestním řízení jinak nestanovil. Pojem „nestanoví jinak“ by se mohl týkat výslovného zákazu vstupu advokáta, který zastupuje v jiné věci, míněno civilní, tedy nikoliv obhájce.
„Z tohoto důvodu byl postup policejního orgánu nezákonný, pokud zabránil návštěvě advokátů, totéž platí o postupu státního zástupce, pokud takový postup schválil anebo jen toleroval. Vyjádření MSZ je tak zjevně dezinterpretující faktický i právní stav věci.“ – stanovisko ČAK
Ten by musel být definován jménem s tím, že jde o advokáta zajišťujícího zastoupení v jiné věci. JUDr. Grubnerová se podle dostupných informací vykazovala plnou mocí obhájce, a proto ji návštěva za žádných okolností nemohla být odepřena.
„Pro úplnost pak je třeba připomenout“, pokračuje stanovisko s odkazem na to, že následně nebyl do vazební věznice v Ruzyni vpuštěn ani advokátní koncipient Tomáše Sokola, který Grubnera rovněž zastupoval, „že postup orgánu činného v trestním řízení, který vypracoval seznam advokátů, kteří smějí být do věznice vpuštěni k obviněnému JUDr. Grubnerovi, byl hrubým zásahem do práv tohoto obviněného i ve vztahu k advokátovi, jehož plná moc zcela nepochybně ve spise ležela. Tuto skutečnost vyjádření Městského státního zastupitelství zcela přehlíží.“
Ve věci již byla založena plná moc obhájce JUDr. Tomáše Sokola a do věznice šel na základě výslovného substitučního pověření, učiněného řádným písemným způsobem, jeho zástupce, advokátní koncipient. To je zcela běžný postup, který se opakuje dnes a denně bez jakéhokoliv problému.
Státní zastupitelství nemůže popřít, že advokát je oprávněn zmocnit jiného advokáta, případně advokátního koncipienta vykonáním některých úkonů, včítaje v to i návštěvu klienta ve vazbě. To, že tímto úkonem pověřuje advokátní koncipienty nebo jiné advokáty je zcela běžné a pochopitelně nikdo z nich nezakládá plnou moc do spisu, protože nepřebírá samostatně obhajobu. Pouze vykonává jako zastupitel – substitut některé úkony za obhájce. „Z tohoto důvodu byl postup policejního orgánu nezákonný, pokud zabránil návštěvě advokátů, totéž platí o postupu státního zástupce, pokud takový postup schválil anebo jen toleroval. Vyjádření MSZ je tak zjevně dezinterpretující faktický i právní stav věci,“ uzavírá stanovisko ČAK.
Ke kritice vyjádření MSZ se připojuje i Grubnerův obhájce Tomáš Sokol. „To je strašná blbost. Obecně i konkrétně. Především v dané věci nejde o to, kdy nastávají účinky zmocnění vůči státnímu zástupci. Jde o to, kdo měl být vpuštěn do věznice a to je něco úplně jiného. Občan může mít několik advokátů, kteří s ním řeší věci, které s věcí dozorovanou konkrétním státním zástupcem vůbec nesouvisí, a to jak civilní, tak trestní.“ Jak dále Sokol píše ve svém vyjádření, do věznice advokát chodí na základě plné moci, kterou se prokáže orgánům vězeňské stráže. Ty nezkoumají, alespoň to v posledních zhruba čtyřiceti letech to nedělaly, jestli je plná moc založena v trestní, spise, protože ani nemají, kde a jak by to zkoumaly. Advokát může přijít třeba v neděli o půlnoci. Ony nevědí co všechno má ten, kdo je ve vazbě za právní problémy a proč za ním jde advokát. „ Zajímá je, až na výjimku v případě Dr.Grubnera, zda má advokát plnou moc. A konkrétně, necháme-li stranou Dr.Grubnerovou, já jsem plnou moc ve spise měl a stejně tam nepustili koncipienta, vybaveného substituční plnou mocí.“
Platná právní úprava:
Režim vazby upravuje zákon č. 293/1994 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a na něj navazující vyhláška č. 109/1994 Sb., kterou se vydává řád výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů. Ustanovení § 14 odst. 9 zákona o výkonu vazby jasně uvádí, že obviněný má právo přijímat ve věci návštěvy obhájce neomezeně, přičemž v další větě se vylučují všechna omezení návštěvy, uvedené v citovaném ustanovení v odst. 1 až 8. Podle odst. 10 citovaného ustanovení má obviněný právo přijímat ve věznici návštěvy advokáta, který ho zastupuje v jiné věci, jestliže orgán činný v trestním řízení, je-li obviněný ve vazbě z důvodu § 67 písm. b) trestního řádu, nestanoví jinak. Ustanovení § 17 odst. 1 vyhlášky, kterou se vydává řád výkonu vazby, jasně uvádí, že k obhájci se obviněný předvede, pokud obhájce prokáže oprávnění k rozmluvě nebo návštěvě plnou mocí, v níž je zmocněn k zastupování v trestní věci nebo písemným opatřením soudu o ustanovení advokáta obhájcem obviněného. Předvedení obviněného za účelem návštěvy nebo rozmluvy s obhájcem nelze odepřít.
Dušan Šrámek
