Jiří Jelínek: Při rekodifikaci trestního řádu je potřeba sáhnout i do trestního zákoníku

Profesor Jiří Jelínek ve své pracovně na Právnické fakultě UK Foto: Eva Paseková

Žijeme v období poloviční rekodifikace, kdy máme nový trestní zákoník a stále čekáme na nový trestní řád. Odpovědná rekodifikace trestního procesu by podle vedoucího katedry trestního práva Právnické fakulty Univerzity Karlovy Jiřího Jelínka znamenala znovu se zabývat některými zásadními otázkami hmotného práva. Podle Jelínka je podoba schváleného trestního zákoníku promarněnou příležitostí.

Kolem vzniku nového trestního řádu nyní panuje poměrně napjatá atmosféra. Ministerská komise pod vedením profesorky Císařové se podle ministra spravedlnosti Roberta Pelikána schází, ale pracovní výstupy se nepublikují. Předseda Nejvyššího soudu, profesor Pavel Šámal v rozhovoru pro Českou justici vytkl ministrovi Pelikánovi zpoždění při tvorbě nového procesního kodexu. Jak tuto situaci vnímáte ?
To je komplikovaná věc, která má několik rovin. Předně jde o otázku poloviční rekodifikace trestního práva. Trestní právo hmotné úzce souvisí s trestním právem procesním, protože jinde než ve formě trestního procesu se hmotné právo nemůže uplatnit. Pachatele není možné odsoudit a trest vykonat jinak, než ve formě trestního řízení. Je vážnou chybou české legislativy a trestní politiky, že v roce 2009 připustily jen rekodifikaci hmotného práva, a netrvaly také na rekodifikaci trestního práva procesního. Trestní zákoník a trestní řád měly být vypracovány, projednány a přijaty současně. Politici vzali rekodifikaci hmotného práva jako prestižní politický úkol, veřejnosti se to dobře „prodává“. Ovšem, že rekodifikace trestního práva hmotného není provázána dostatečně s trestním řádem a že někdy v budoucnosti se bude muset provést a že tato rekodifikace trestního práva procesního se zase dotkne již rekodifikovaného trestního práva hmotného, to se již neřeklo. Oddělená rekodifikace je taková typicky česká cesta. Samozřejmě, ani současná rekodifikace trestního práva hmotného a trestního práva procesního ještě nezaručí, že vše bude ideální. Na Slovensku v roce 2005 rekodifikovali trestní zákoník i trestní řád, ale i tak se jejich oba kodexy neustále mění. Dříve nebo později bude nutné trestní řád přijmout.

Trestní zákoník ale přijat byl, zatímco nový trestní řád je stále v nedohlednu. Jak byste takovou situaci popsal?
Byl přijat trestní zákoník bez trestního řádu, který byl ovšem při přijetí trestního zákona novelizován, a tak vznikla tato situace, kdy žijeme v období poloviční rekodifikace. Je rekodifikováno hmotné právo, a teď má být rekodifikováno právo procesní. Podle mého názoru odpovědná rekodifikace trestního procesu by znamenala znovu se zabývat některými zásadními otázkami hmotného práva. Problém je v tom, že sepisovatelé trestního zákoníku považují trestní kodex z roku 2009 za tak významné dílo, tak mimořádné dílo, že má být hodnoceno až po padesáti nebo ještě lépe po sto letech, jak vyplývá z již proslulého rozhovoru profesora Šámala pro časopis Státní zastupitelství z března 2015.
Pamatuji, že když se kolem roku 2009 schvaloval nový trestní zakoník, tak se tvrdilo, že se nemůže počkat na nový trestní řád, že by se to nestihlo v tomto volebním období. Nic by se podle mého názoru víceméně nestalo a mohlo dojít k přijetí obou kodexů, ovšem až v dalším volebním období.
Druhou rovinou je otázka předsedy rekodifikační komise. Ministr Pelikán podle mého názoru správně vycházel z názoru, že se nemůže opakovat situace z doby, kdy byl vypracováván a projednáván nový trestní zákoník z roku 2009. Profesor Šámal, tehdy jako předseda senátu Nejvyššího soudu sepisoval návrh nového trestního zákoníku pro Ministerstvo spravedlnosti, poté jako tehdejší člen Legislativní rady vlády tento návrh projednával a patrně ke svému návrhu vypracoval i odpovědně připomínky, následně chodil do příslušných parlamentních výborů navrhovanou právní úpravu odůvodňovat a prosazovat, aby po přijetí zákona ze šuplíku vytáhl již vypracovaný komentář k tomuto zákonu, jako soudce jej aplikoval a jako předseda senátu Nejvyššího soudu participoval na sjednocení praxe, novou právní úpravu následně obhajoval při školení soudců a při přednáškách pro advokáty, a to vše se někdy považovalo za příklad osobní obětavosti. Jistě si každý představí důsledky, jaké má tato nebývalá koncentrace činností v rukou jednoho člověka pro objektivitu posuzování návrhu takto vytvořené právní úpravy.

Ta situace se tedy teď po příchodu ministra Pelikána změnila, když do čela komise pro vytvoření nového trestního řádu jmenoval Dagmar Císařovou.
Ministr Pelikán měl patrně jinou představu o předsedovi rekodifikační komise pro trestní řád. Poté ovšem vyvstal problém, koho do čela komise jmenovat. Rozhodl se, jak se rozhodl, a jistě věděl proč. Já jsem četl rozhovor profesora Šámala pro Českou justici, o kterém hovoříte. Jemu vzali hračku, kterou je předsednictví rekodifikační komise. Třetí rovinou je práce současné tzv. malé rekodifikační komise, která, jak jsem pochopil, nový trestní řád sepisuje. Souhlasím s názorem, že není rozhodující, kolikrát se komise sešla, ale jaké jsou její výstupy. Musí se k tomu říct nejen a, ale i bé, a to bé je, že ty výstupy svou kvalitou odpovídají lidem, kteří na jeho znění participují. Tedy investigativní novinářka jako jste vy, by se měla ptát ne na to, kolikrát se sešla komise, ale jaké jsou její výstupy, a především jaké je složení komise, která návrh sepisuje, protože od toho složení si plus minus můžeme představit kvalitu těch výstupů. Jistě není náhodné, že složení sepisovatelů není známé a že jsem neslyšel od nikoho, že by se chlubil členstvím v komisi sepisovatelů nového trestního řádu. Jinak můj názor je konzistentní, několikrát jsem ho řekl a několikrát jsem ho publikoval. Oba trestní kodexy měly být projednány současně, a to vzhledem k vazbám mezi hmotným a procesním právem, k vazbám o kterých se učí studenti právnické fakulty. Odborné veřejnosti to není třeba nijak zdůrazňovat nebo vysvětlovat. Správný čas pro správnou rekodifikační komisi ještě přijde.

Co konkrétně by se podle vás mohlo v trestním zákoníku měnit ?
Stále se volá po rychlosti řízení. Je možné si představit, že může být trestní řízení, které je skutečně zbaveno formalit a opírá se třeba o omezení ve formě důkazů, ale nemůže se to týkat deliktů, které jsou závažné. To znamená, vracíme se ke kategorizaci deliktů – máme bipartici deliktů, trestné činy se dělí na přečiny a zločiny. Přečiny jsou vymezeny tak široce, že tvoří podstatnou část trestných činů. Logická vazba by byla, aby hmotněprávní kategorizaci deliktů odpovídala procesní forma, to znamená zvláště závažný zločin by musel mít největší rozsah dokazovaní, zločin menší rozsah dokazování, přečin ještě menší.
Jenomže nemohu připustit, když přečiny tvoří většinu trestních činů, aby se o nich konalo nějaké neformální řízení. Tedy odpovědná rekodifikace procesního práva znamená vrátit se k otázkám hmotného práva. Vrátit se k otázkám hmotného práva pak logicky znamená připustit, že trestní zákoník není nějaké mimořádné, překvapivé dílo, ale že to je spíše promarněná příležitost. Takže jsem z toho takový rozpačitý, smutný, myslím si, že si to ten obor nezaslouží.

Proč podle vás má Ministerstvo spravedlnosti mnohem větší zájem na tom, aby se prosadil například zákon o státním zastupitelství než právě trestní řád? Většina odborníků se přitom staví za to, že by trestní kodex měl právě zákonu o státním zastupitelství předcházet.
Životnost ministrů spravedlivosti se počítá na měsíce. Tvorba zásadních kodexů jako jsou kodexy trestní se musí počítat na léta. Každý ministr chce být úspěšným ministrem, což znamená v jejich chápání, že se jim podaří prosadit co nejvíce návrhů v parlamentu. A protože tvorba kodexů je práce přesahující volební období, tak se soustřeďují na normy, o kterých jsou přesvědčeni, že budou bez problémů prosazeny v legislativním procesu. Což ovšem není případ zákona o státním zastupitelství, rozhodně ne v té podobě, v jaké byl předložen. Takže zákon o státním zastupitelství je špatným kalkulem doprovázeným ještě osobními ambicemi některých funkcionářů z rezortu státního zastupitelství. Zákon o státním zastupitelství by měl být vypracován současně s trestním řádem. Ostatně zásadních připomínek k návrhu zákona o státním zastupitelství je dlouhá řada, nemá cenu je opakovat, sám jsem se k nějaké variantě návrhu vyjadřoval pro Českou justici.

DSC_0152
Jiří Jelínek na PF UK

Dám vám jednoduchou otázku. Zeptám se vás na tři hlavní věci, které byste vy sám v trestním řádu změnil, pokud byste ho psal.
Na jednoduchou otázku nemusí být vždycky jednoduchá odpověď. Vaše položená otázka není ani náhodou jednoduchá otázka, to je strašně obtížná otázka říci tři nejdůležitější věci, které by měl obsahovat nový trestní řád. Tak za prvé. Hmotné a procesní právo by mělo být souladné. Kategorizace deliktů v hmotném právu má mít odraz v procesní diferenciaci, což znamená mít různé formy řízení pro různé typy deliktů. Pak se ovšem musíte zabývat tím, jestli delikty jsou v hmotném právu vymezeny správně. No a to znamená sáhnout do hmotného práva. Za druhé je třeba zakotvit taxativní výčet důkazních prostředků a nahradit dosavadní demonstrativní výčet, stanovit procesní důsledky porušení předpisů o dokazování v trestním řízení, upravit způsob provádění důkazních prostředků a otázky související. A nakonec bych zvolil otázku nové úpravy mimořádných opravných prostředků v trestním řízení. Znovu ale zdůrazňuji otázek k řešení je více, vybral jsem tři, jak jste chtěla.

A ta vaše spolupráce s ministerstvem je na jaké úrovni? Vy jste byl za ministrování Heleny Válkové členem rekodifikační komise. Jaký je ten vzájemný vztah nyní?
Já nemám žádné vztahy k Ministerstvu spravedlnosti. Já jsem byl naposled přizván na jednání, já nevím, jestli velké nebo malé komise 4. 8. 2014, to byla ještě ministryní spravedlnosti profesorka Válková, doktor Pelikán byl první náměstek. Od té doby mě nikdo nikam z ministerstva spravedlnosti nepozval a já ostatně žádné pozvání ani neočekávám.

Žádné výstupy z té nové komise jak jsem pochopila, tedy neznáte. Profesor Šámal v rozhovoru pro Českou justici řekl, že nějaké materiály má a že to jsou de facto přepsané materiály té jeho původní komise.
Já mám informace jenom z doslechu. Pokud vím, znova se vrátili k základním zásadám, od kterých začali. No a teď jsou někde u dokazování, přičemž já se domnívám, že profesor Šámal má příslušné rekodifikační materiály zpracované teď se je snaží prosadit v nové rekodifikační komisi. A protože tam nemá přímo nikoho, kdo by je prosazoval za něj, kromě doktora Říhy, tak mi připadá, že se je snaží prosadit sám.

A pokud byste byl předsedou rekodifikační komise vy, jaké podmínky byste požadoval?
Já bych si vymínil určité personální složení těch, kteří zákon budou sepisovat. To musí dělat legislativci se zkušeností. Doktor Vladimír Král, dlouholetý náměstek ministra spravedlnosti a nyní předseda senátu Vrchního soudu v Praze, mimochodem jeden z opravdových odborníků s dlouholetou legislativní zkušeností, trefně v rozhovoru pro Českou justici prohlásil, že entuziasmus nemůže nahradit ani znalosti ani zkušenosti. Jenom pro příklad uvádím, že v nedávné době jsme při rigorózních zkouškách na fakultě zkoušeli kandidáta, magistra, který pracuje na legislativním odboru ministerstva a tvoří, jak nám sdělil, trestní legislativu, ale bohužel nevěděl rozdíl mezi kasací a apelací. Tady vzniká první problém. Druhý problém je, odpovědná rekodifikace procesního práva vyžaduje změny v trestním právu hmotném a byly by to změny zásadní, například v otázce kategorizace deliktů. A nevím, zda by to bylo obecně přijatelné, protože se obecně tvrdí, že trestní právo hmotné je již kvalitně rekodifikováno trestním zákoníkem z roku 2009. A rozhodně bych se nesnažil o nějaké legislativní dostihy. Předcházet by měla odborná analýza, co vlastně od nového trestního řádu chceme, v čem podstatném se vlastně má lišit od dosavadního novelizovaného trestního řádu z roku 1961.

Co se týče trestní odpovědnosti právnických osob, tak úsavně-právní výbor Poslanecké sněmovny na návrh Marie Benešové a Jana Chvojky (oba ČSSD) doporučil vložit do normy pasáž, podle níž se společnost trestní odpovědnosti zprostí, pokud vynaložila veškeré možné úsilí, aby spáchání protiprávního jednání zabránila. Je to podle vás posun k lepšímu?
Byl jsem dvakrát na projednávání Parlamentního tisku č. 304 na ústavně-právním výboru Poslanecké sněmovny v lednu a pak v březnu, kdy to bylo přesunuto na neurčito. V lednu se toho účastnila ještě ministryně Válková. A v březnu, kdy už byl nový ministr Pelikán, se ministryně Válková se stala jedním z kritiků toho původního návrhu. Problém je v tom, že jak původní návrh na rozšíření kriminalizace jednání právnických osob, tak i nový návrh na rozšíření kriminalizace plus možnost právnické osoby zbavit se trestní odpovědnosti, jsou řešení nesystémová. Nestačí změnit dva paragrafy, konkrétně ustanovení § 7 a § 8, ale musíme pokračovat dál přes paragraf 9 a § 10. A pak musíme pokračovat dál, čili z mého hlediska je to diskuze o věci, ve které je jen část toho problému vypreparována, to podle mého názoru správné není.

Jak by se teď podle vás mělo postupovat, když ten návrh už je ve sněmovně?
Návrh je ve druhém čtení v Poslanecké sněmovně a jeho osud není nijak jistý, alespoň doufám. Můj názor je takový, že by se měly postupně sumarizovat chyby a nedostatky zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a posléze přijmout buď důkladnou novelu anebo nový zákon. Není myslím žádná ostuda přiznat, že ten zákon je špatný, že vyvolává neřešitelné problémy v současném znění.

Debata kolem přijetí toho zákona o trestní odpovědnosti právnických osob byla vůbec zvláštní, hlavní byly například argumenty, že to po nás chce Evropská unie, tak to prostě schválíme.
Ano. Důvodem pro přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob byly argumenty, že ve většině zemí EU a v jiných zemích je v té či oné podobě zakotvena trestní odpovědnost právnických osob. To znamená, že hlavním důvodem přijetí zákona o trestní odpovědnosti právnických osob byla mezinárodní doporučení a závazky (a samozřejmě vliv anglo-amerického práva, ve kterém je trestní odpovědnost korporací tradičním institutem), a nikoliv naléhavá vnitřní potřeba. Nebyl přijat z důvodu všeobecného konsensu ve společnosti, nebyl přijat proto, že by společnost řekla my ten zákon zoufale potřebujeme a musíme to mít. A právě asi tato okolnost, že k přijetí došlo z určité nutnosti vlastně se podle mne mnoho nepřemýšlelo, jaké důsledky ten zákon bude mít, možná vedla k tomu, že zákon má chyby a nedostatky. Je ovšem zajímavé, že v listopadu byl přijat zákon o trestní odpovědnosti právnických osob na Slovensku a byl přijat velkou většinou a inspiračním zdrojem byl zákon český, a to mě trošku řekněme zarazilo. Platí sice zásada, lépe dobře opsat, než špatně vymyslet, ale nejsem si jist, jestli česká předloha měla být ta, ze které by měli kolegové na Slovensku opisovat.

Eva Paseková, Petr Dimun