Spory, kdy před soudem na straně žalovaného stál novinář, který měl svým článkem někoho poškodit, bylo v uplynulém roce hned několik. Z hlediska médií se soudy zabývaly nejen samotnými články, ale i webovými diskuzemi pod nimi. Za nepřípustné informace nebo rasistické či nenávistné komentáře čtenářů loni padaly vysoké tresty. Vyplývá to ze Zprávy o stavu lidských práv za rok 2015, kterou shromáždilo ministerstvo Jiřího Dienstbiera (ČSSD).
Co je novinářská zkratka a co všechno lze za ní vydávat rozhodl loni v létě Nejvyšší soud po vleklém sporu žalobce brněnské pobočky Vrchního státního zastupitelství v Olomouci Michala Galáta s vydavatelstvím Mladá Fronta, a.s. Šlo o shrnující článek z ledna roku 2012, kde v souvislosti s vyšetřováním tzv. Toflova ganagu byl podle týdeníku Sedmička „obviněn“ i zmíněný státní zástupce. Jenže k obvinění nikdy nedošlo. Galát byl pouze podezřelý a navíc ho vyšetřování tohoto podezření zbavilo.
Prvoinstanční soud uznal, že týdeník zasáhl do osobnostních práv žalobce, jeho cti, ale i poklidného rodinného života. Právě na rozdíl mezi právní kategorií „podezřelý“ a „obviněný“ odvolací Vrchní soud v Praze poukázal jako na závažné pochybení autora článku. Podle obhajoby žalovaného vydavatelství ovšem nepostupoval soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu. „V jeho rozhodovací praxi bylo opakovaně potvrzeno, že je nutno respektovat určitá specifika běžného periodického tisku, určeného pro informování nejširší veřejnosti, který se v konkrétních případech musí uchylovat k jistým zjednodušením,“ uvádí v odůvodnění rozsudku Nejvyšší soud, u kterého případ nakonec skončil.
NS: Novinář není právník
Soud tak uznal, že slovo „obvinit“ má na rozdíl od trestního práva v běžném jazyce i širší význam, může znamenat například očernit nebo nařknout. Lpět proto na přesných formulacích v případě novinářů tak prý podle soudu není nutné. „V tomto případě nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení a klást tím ve svých důsledcích na novináře nesplnitelné nároky. Významné však je, aby celkové vyznění podávané informace odpovídalo pravdě,“ rozhodl loni definitivně soud.
Ovšem není novinářská zkratka jako novinářská zkratka. Dalším zajímavým loňským případem bylo označení za „kuplíře“ či „člena gangu kuplířů“ v článku severočeského vydání MF Dnes z roku 2010 ještě před vydáním rozsudku, tedy v době, kdy trestní řízení stále ještě neskončilo, je porušení presumpce neviny a v tomto případě článek podle soudu zasáhl do osobnostních práv dotčeného muže. Novinář ještě navíc předjímá rozhodnutí soudu.
Ústavní soud tak rozhodl loni ve prospěch Ukrajince Sergeje Onyskiva, vedlejšího účastníka vleklého letitého soudního sporu v případu údajného kuplířství s bulharskými ženami v Dubí u Teplic. „Na rozdíl od výše uvedeného „obvinění,“ slovo „kuplíř“ je jednoznačné,“ podotýká poslední Zpráva o stavu lidských práv za rok 2015, kterou má Česká justice k dispozici.
Za odborníky neručím
Ústavní soud loni řešil i další letitý spor, a to lékařky a bývalé poradkyně exministra zdravotnictví Davida Ratha Evy Klimovičové. Policie před sedmi lety vyšetřovala možnou škodu ve výši pěti milionů korun při vydávání časopisu pro Českou lékařskou komoru. Klimovičovou ale nikdy ani neobvinila a případ navíc úplně odložila. V novinách tehdy zazněla údajně poškozující věta znalce Rudolfa Douchy: „Byla tam pochybení asi za pět milionů,“ která se stala předmětem sporu.
Ústavní soud, který se v tomto případě opíral o judikaturu Evropského soudu pro lidská práva, uznal předchozí rozsudek Vrchního soudu, že v případě uznávaného odborného znalce, nemůže nést novinář absolutní odpovědnost za jeho tvrzení. „Pokud přebírá tvrzení od respektovaného odborníka, který má o věci bezprostřední znalosti, např. znalec činný v dané věci, není možné po novináři chtít, aby věc odborně posoudil,“ připomíná případ Zpráva o stavu lidských práv za loňský rok.
Politici, zvykejte si
Za nepravdivý výrok v médiích zažalovala před lety bývalá primátorka severočeského Chomutova Ivana Řápková (ODS) pracovníka organizace Člověk v tísni Daniela Hůleho. Předmětem sporu bylo její kontroverzní řešení dlužníků vůči městu, kterým exekutorem nechala zabavovat sociální dávky. Soud později její postup zamítl jako protizákonný, jenže exekutor trval na náhradě ve výši osmi milionů korun. Na to konto tehdy Hůle prohlásil, že „nezákonné chování poslankyně Řápkové, přivedlo město Chomutov zu grunt o osm miliónů do dluhu“ a že „zadlužila město Chomutov o osm miliónů korun.“
To ale nebyla tak docela pravda. Exekutor se totiž nakonec spokojil jen s desetinou původně požadované sumy a exprimátorka pracovníka organizace zažalovala. Podle verdiktu vrchního soudu v Praze se Hůle musel političce omluvit, Ústavní soud loni ovšem uznal jeho právo na svobodu projevu a vzal v úvahu i to, že Řápková je veřejně činná osoba, nikoli soukromá osoba, a s jistou dávkou kritiky by tedy měla počítat.
Případ se tak vrací k Vrchnímu soudu, který musí úvahu vzít v úvahu zmíněný rozsudek Ústavního soudu. „Jádro výroku bylo racionálně založeno na veřejně dostupných podkladech, o jejichž správnosti neměl stěžovatel důvod pochybovat. Byť bylo později prokázáno, že výrok byl v určitých ohledech zavádějící a nepřesný, nelze jej bez dalšího považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv stěžovatelky,“ uvedla tehdy mluvčí Ústavního soudu Miroslava Sedláčková.
Odpovědnost za diskutéry
Zcela první verdikt v souvislosti s urážkami a rasismem v internetové diskuzi padl loni v lednu. Trest si od vrchního soudu v Praze odnesl provozovatel serveru ParlamentníListy.cz, a to rovnou 150 tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy za rasistické komentáře pod svými články. Server navíc hanlivé urážky nesmazal po dobu tří let, ačkoli na hanlivé a rasistické urážky pod textem byl upozorňován. Diskuze prý totiž naplňují skutkovou podstatu podněcování k rasové nenávisti a hanobení rasy.
Také vydavatelství MAFRA loni neuspělo u Městského soudu v Praze s napadením pokuty od Úřadu pro ochranu osobních údajů za citlivé informace, které pod článek napsal anonym. V prosinci roku 2011 vyšel článek o znásilněné holčičce. V diskuzi pod ním neznámý debatér připsal informace o matce dívky, čímž podle úřadu šířil informace, na jejichž základě se nezletilá oběť násilníka dala identifikovat.
Za to dostal provozovatel webu od úřadu pokutu ve výši 35 tisíc korun, kterou nakonec potvrdil i soud s tím, že zpravodajský server nese za obsah diskuzí plnou odpovědnost, ačkoli příspěvky vkládají čtenáři. „Je totiž patrné, že jednotliví přispěvatelé své komentáře na server dávají právě proto, aby se jejich příspěvky dostaly k široké veřejnosti a staly se tak veřejně přístupnými, což jim (provozovatel) umožňuje,“ uvedl v odůvodnění rozsudku pražský Městský soud.
Téma svobody projevu na internetu bude podle odborníků nejspíš stále diskutovanější. „Nenávistné projevy na internetu, tzv. hate speech, budou patrně důležitým tématem pro veřejnou správu i v následujících letech,“ říká Zpráva o stavu lidských práv, kterou nyní lidskoprávní ministr Jiří Dienstbier předkládá vládě. Upozorňuje zároveň, že vymáhání v případě internetových diskuzí bude složitější. „Servery, na kterých jsou tyto stránky umístěny, se často fyzicky nacházejí v zahraničí, stejně jako sídla jejich provozovatelů. Jsou tak mimo jurisdikci českých orgánů,“ uvádí Zpráva.
Odsouzený poslanec
Kam až sahají meze svobody slova na internetu, do jisté míry vymezil loni i Ústavní soud v případu exposlance za Věci veřejné Otta Chaloupky, který ještě coby poslanec psal na svůj facebookový profil hanlivé a rasistické texty o Romech v souvislosti s incidentem napadení manželského páru v Duchcově. Ačkoli se domníval, že se schová za poslaneckou indemnitu, od Obvodního soudu pro Prahu 1 si nakonec odnesl půlroční podmínku s ročním odkladem. Nezastal se ho ani Ústavní soud, který jeho stížnost nepřijal. Poslanecká imunita v případě projevů na sociálních sítí a vyjádření do médií podle odůvodnění totiž neplatí.
Vendula Stadlerová
