Mýlil by se ten, kdo by čekal na panelové diskusi o rozhodčím řízení v České republice nezáživná vystoupení. Bylo tomu právě naopak a v sále nabitém právními špičkami se odehrály i dramatické debaty. Co se týče politiků, záměrně škodících stranám i soudům a jejich nepřátelskému postoji k tomuto způsobu urovnání vztahů mezi subjekty, došlo mezi respektovanými profesionály k převažující shodě. Další, kdo usiluje o zničení rozhodčích řízení v ČR, jsou soudci nepřístojně si hrající na zákonodárce.
Panelová diskuse se odehrála v úterý 22. listopadu 2016 v rámci Pražského právnického podzimu pod názvem „Stálé rozhodčí soudy versus rozhodčí řízení ad hoc“. Česká justice je jedním z partnerů této prestižní akce. Za organizátora předsedala akci někdejší ministryně spravedlnosti a advokátka Daniela Kovářová.
Tradice rozhodčího řízení ve sporech s mezinárodním prvkem v České republice existovala a byla uznávána, když se zde soudily strany, které neměly s ČR nic společného. Česká republika v tomto měla podobné postavení jako vídeňský rozhodčí soud, shrnul úvodní exkurz do minulosti rozhodce JUDr. Miloše Pohůnka moderátor Prof. Dr. Alexander Bělohlávek, který tím uvedl vystoupení rakouské advokátky a rozhodkyně Mag. Magdy Svoboda – Mascher.
Závazné seznamy rozhodců vedou ke korupci
Z jejího rychlého pohledu do rakouské právní úpravy vyplynulo, že v Rakousku se v rozhodčím řízení vůbec nerozhodují spotřebitelské spory, není rozdíl mezi rozhodčím soudem ad hoc a stálým rozhodčím soudem a novelou zákona z roku 2014 rozhoduje o uznání nálezu v jednokolovém řízení speciální senát Nejvyššího soudu, ovšem za „poplatek“ 5% z hodnoty sporu. Další důležitou informací je, že Vídeň nemá seznam rozhodců. Údaj doplnil předsedající prof. Bělohlávek, podle kterého seznam rozhodců vedou už jenom země bývalého socialistického bloku.
V Rakousku v roce 2015 se odehrálo 60 rozhodčích řízení s velmi vysokou hodnotou 1,5 miliardy euro, přičemž průměrná délka řízení byla 11,5 měsíců. Vídeňský rozhodčí soud byl založen v roce 1975 a byl využíván pro spory mezi „východem“ a „západem“ pro svoji polohu na neutrálním místě. Z dotazu na paní Mascher pak vyplynulo, že v Rakousku neexistují exekutoři, pouze soud a zaměstnanci soudu.
Naopak neutěšený stav rozhodčích soudů na Slovensku naznačil ve svém vystoupení advokát a rozhodce z Bratislavy Mgr. Martin Magál který uvedl, že na Slovensku je nyní 170 stálých rozhodčích soudů. Poté se věnoval problému seznamu rozhodců, které některé instituce nevedou, a jiné mají seznamy závazné, další jen doporučující. Seznamy podle něho nevedou pouze bývalé komunistické země, ale také například nejznámější sportovní rozhodčí soud ve švýcarském Lausanne.
K tomu Prof. Bělohlávek dodal, že problém otevřenosti je rozsáhlejší: soudy seznam kompenzují schvalováním rozhodců, předkládají se námitky stran, vedou se interní seznamy a analyzuje se vytíženost jednotlivých rozhodců a existuje i černá listina. To proto, aby se k rozhodování nedostal „kde kdo“.
Proč je věc existence nebo neexistence seznamů tak důležitá? Na tuto otázku ve svém referátu v dalším bloku odpověděl rozhodce a ředitel Ústavu práva a právní vědy JUDr. Luděk Lisse. Jde totiž o to, jakým způsobem na samém začátku řízení rozhodce „vznikne“. „Seznam vede ke korupci a prokorupčnímu řízení,“ uvedl. Podle české právní úpravy §3 Řádu rozhodčího soudu při Hospodářské a agrární komoře ČR „Spory rozhodují pouze rozhodci zapsaní na seznamu rozhodců ke dni zahájení řízení. Na žádost strany může předsednictvo rozhodnout o zápisu rozhodce pro konkrétní spor (ad hoc.). To neplatí pro jediného rozhodce nebo předsedu rozhodčího soudu.“
Politici chtějí rozhodčí řízení zabít
Před čtyřmi lety na půdě advokátní komory pojmenoval advokát Tomáš Sokol ty instituce, které se vytvořily jako náhražka toho, co neposkytuje občanský soudní řád „vydavateli titulů“. Jde o masové spory jednoho typu v řádu tisíců žalob, které v zásadě nevyžadují specializaci nebo odbornost, uvedl prof. Bělohlávek vystoupení finančního arbitra České republiky Mgr. Lukáše Vacka. Podle jeho slov finanční arbitr vždy usiluje o smírné řešení sporu a této instituci se daří smíru dosahovat. Naprostá většina sporů nekončí vydáním rozhodnutí. Podle finančního arbitra je problém v soudním přezkumu, pokud k němu dojde. Po několika měsících rozhodčího řízení, kdy je rozhodnutí pečlivě odůvodněno na čtyřiceti stranách se věc dostane k okresnímu soudu v jižních Čechách, neboť tam se věc odehrála, ale finanční arbitr není tohoto řízení účastníkem, upozornil Lukáš Vacek.
Na skutečnost, že legislativa ve světě na rozdíl od české nerozlišuje stálý rozhodčí soud a ad hoc soudy upozornila JUDr. Klára Drličková z Katedry mezinárodního a evropského práva, právnické fakulty Masarykovy univerzity. Podle předsedajícího prof. Bělohlávka je riziko tuzemské legislativní úpravy vysoké, většina těchto institucí má soukromoprávní charakter, upozornil a dodal informaci, ze které vyplývá, že tyto instituce mají vysokou prestiž i respekt. Jako příklad uvedl Hong- Kong, kam v současnosti směřují spory s Ruskem nebo Singapur, kam se chodí soudit ropné a energetické koncerny.
Podle předsedkyně Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR prof. JUDr. Marie Karfíkové není důvod rozlišovat mezi ad hoc soudy a stálými rozhodčími soudy. Podle jejích slov nelze nevidět excesy, které se v rozhodování ad hoc soudů udály – jako například když nebylo možné dohledat rozhodkyni ani pravidla. Avšak zákonodárce utáhl šrouby a reguluje ad hoc soudy tak, že nůžky se rozevřely, a to přesto, že koexistence ad hoc a stálých soudů je nejen možná, ale i žádoucí. Česká republika byla dříve dávána za příklad v tomto způsobu řešení sporů, což už neplatí, uvedla předsedkyně rozhodčího soudu. „Rozhodčí řízení plní stejnou funkci jako řízení před soudem,“ zdůraznila. Na rozdíl od řízení před soudem lze dohodnout, jakým způsobem bude dokazováno nebo jak rychle bude rozhodnuto, vysvětlila princip, podle kterého se spor od samého začátku rozhoduje na základě dohod, a proto je rozhodčí řízení žádoucí institut.
Neblahé je ovšem působení politiků vůči tomuto institutu: „Pokud státem kontrolovaný subjekt prohraje, politici ihned začnou vystupovat proti rozhodčímu soudu a rozhodčímu řízení. Používají k tomu smrtící zbraně, což jsou média a legislativa,“ řekla. Jako příklad poté uvedla, že v reakci na poslední novelu rozhodčího řízení už tři banky ohlásily zdražení hypoték. „S podobným nepřátelstvím jsme se setkali i při novele insolventního zákona,“ dodala.
Někdo se chystá ukrást dvě miliardy
Na její vystoupení navázal advokát a rozhodce JUDr. Tomáš Sokol, který na začátku svého vystoupení citoval článek z Mladé fronty dnes 16. listopadu 2011, podle kterého 200 tisíc exekucí neplatí, jakýsi projekt je pomohl zastavit a exekutoři mají tedy smůlu. „Vidím za tím něco jiného. Každý titul obnáší nejméně deset tisíc korun, to znamená, že jde o dvě miliardy, které se někdo chystá ukrást,“ řekl Tomáš Sokol, který poté vyjmenoval judikaturu Nejvyššího, která stála na začátku tohoto rozhodnutí. Podle něho si například co se týče platnosti rozhodčí doložky řada judikátů protiřečí. Co se týče ad hoc soudů, vyvodil podle Tomáše Sokola Nejvyšší soud z existence vlastního jednacího řádu, že se někdo chová v rozporu se zákonem. „Někteří soudci si hrají na zákonodárce. Vydávají obecně závazné normy chování, a o dokonce retroaktivně,“ upozornil Tomáš Sokol.
Ještě dále šel v kritice ředitel Ústavu práva a právní vědy Luděk Lisse. Podle něho je rychlý pád ad hoc soudů jednoznačně politické rozhodnutí za účelem likvidace arbitrážních center. Poté navázal na Tomáše Sokola: „To není judikatura, to není nalézací právo, to je tvorba práva!“ ohradil se proti jednání soudu a jako příklad uvedl, že zákon jasně říká, co je třetí osoba, ale soud to výkladem zcela změnil. „Soudy vytvořily naprosto nové právo, které jde proto rozhodčímu řízení,“ řekl s tím, že vinu na neblahé situace nese rovněž předchozí vedení Hospodářské komory. Poté zmínil důsledky rozhodování soudů: Ve dříve jasném případu „přišel – půjčil si peníze – nevrátil“ došlo nyní k tomu, že předseda představenstva akciové společnosti, která nezaplatila fakturu, se nyní směje.
Irena Válová
