Desítky milionů korun zachránila výrobci plastového potrubí z Alojzova u Prostějova, firmě Elmo-Plast, někdejší ministryně spravedlnosti Eva Decroix. K Nejvyššímu soudu podala stížnost pro porušení zákona a ten jí dal zapravdu. Rozhodl, že trest propadnutí náhradní hodnoty nesmí být vyšší než škoda způsobená trestnou činností. Firma před soudem uzavřela dohodu o vině a trestu pro zločin dotačního podvodu a krácení daně.

Kromě zákazu přijímat po dobu deseti let dotace počítala dohoda i s trestem propadnutí náhradní hodnoty. Tu představovaly peníze zajištěné na bankovním účtu firmy. Přímý výnos z trestné činnosti se totiž vyšetřovatelům zajistit nepodařilo.

Ministryně: zabavili jste víc, než činila škoda

Ministryně Decroix ve stížnosti podané ve prospěch obviněného však upozornila na to, že uložený trest neodpovídá hodnotě věci, kterou soud mohl prohlásit za propadlou. Škoda způsobená trestnou činností totiž byla přibližně o 1,5 milionu nižší, než s čím počítá zákon. „Překročení horní hranice zákonné trestné sazby některého druhu trestu se považuje za uložení druhu trestu, který je ve zřejmém rozporu s účelem trestu,“ dal jí za pravdu v rozsudku sp. zn. 3 Tz 43/2025 Nejvyšší soud.

Elmo-Plast je od května 2017 v insolvenci řešené reorganizací. A soud se tak musel zabývat druhou otázkou, jestli peníze na účtu jako zajištěná náhradní hodnota je součástí majetkové podstaty, nebo jde o výnos z trestné činnosti, na který se ochrana věřitelů nevztahuje. Nejvyšší soud se přiklonil k závěru, že na rozdíl od přímého výnosu z trestné činnosti, který nikdy nemůže právně přejít do vlastnictví pachatele, je u náhradní hodnoty situace jiná. Ta do majetkové podstaty spadá.

Náhradní hodnotu insolvence chrání

Trest propadnutí náhradní hodnoty proto podle soudu nemůže být v insolvenci uložen. Fakticky by totiž nepostihl pachatele, ale ty, kterým dluží. „Reálný negativní dopad nesměřuje na obviněnou právnickou osobu jako insolvenčního dlužníka, ale na její věřitele,“ konstatoval soud.

V tomto bodě se ministryně argumentačně rozešla s názorem Nejvyššího státního zastupitelství. To tvrdilo, že jelikož byl reorganizační plán pravomocně schválen už v roce 2018, účinky rozhodnutí o úpadku v roce 2023 už neběžely, a proto krajský soud neomezovaly v možnostech uložit tento typ trestu.

Nejvyšší soud tuto konstrukci odmítl. Odkázal na judikát v civilní věci (29 Cdo 1430/2014), podle něhož účinky spojené s úpadkem při reorganizaci trvají nikoliv jen do schválení reorganizačního plánu, ale až do právní moci rozhodnutí, kterým insolvenční soud vezme jeho splnění na vědomí. A takové rozhodnutí v případě Elmo-Plastu k rozhodnému dni chybělo.

Nicméně soud sám přiznal, že jde o oblast bez jasné opory. „Jednoznačné vodítko k řešení otázky nastolené ve stížnosti pro porušení zákona nelze nalézt ani v dosavadní judikatuře vyšších soudů,“ konstatoval. Rozsudek je tak prvním, který dává jasnější odpověď na otázku, jak dlouho trvá ochrana majetkové podstaty firmy v reorganizaci před trestními sankcemi.

Mohlo by vás zajímat

Výrobce plastových trubek se do judikatury zapsal už dřív

Není to přitom poprvé, co za sebou Elmo-Plast zanechala judikatorní stopu. Už dříve rozšířený senát Nejvyššího správního soudu na jiném jejím případu hledal odpověď na otázku, kde je hranice mezi ochranou majetkové podstaty dlužníka v insolvenci a jiným typem zásahu veřejné moci.

Dospěl k závěru, že insolvenční zákon vůbec nepočítá s řízením před správními soudy. Dlužník tak zůstává plnoprávným účastníkem řízení před správním soudem po celou dobu insolvence. Může podávat žaloby i opravné prostředky.