Muž v afektu žárlivosti zasunul prsty do vagíny manželky. Zjišťoval, s kým souložila. Kontroloval jí mobil, vláčel ji za vlasy a zlomil jí žebro čtyři měsíce po svatbě. Trest za znásilnění platí, motivem nemusí být jen pohlavní pud. Nejvyšší soud ale zkrátil trest za týrání. Nešlo o trvalé utrpení nejméně půl roku. Manželé spolu většinou žili klidně, uznala žena.
Žena s pomocí své sestry utekla od muže pátý měsíc od svatby. V manželství ji muž vždy jednou za měsíc napadl, fackoval, házel s ní o nábytek, sprostě jí nadával a vláčel ji za vlasy. Mezitím ji mobilem stále sledoval. Když se odchýlila „od trasy“, hned telefonoval. Večer musela mobil doma odevzdat.
Kdo to byl? Pak jí zlomil žebro
Vše vyvrcholilo v lednu 2025, když po spící manželce hodil mobil, protože byl zamčený. Dožadoval se jeho zpřístupnění s tím, že poškozená je „kurva a děvka“. Vytáhl ji za vlasy, otočil ji na záda, klekl si nad ní a dal jí hlavou ránu do jejího nosu, až se jí spustila krev.
„Zasunul jí prsty do vagíny a pak je přiložil k jejímu nosu s dotazem ,čí je to mrdka´,“ popisuje události v rozsudku Nejvyšší soud.
Zakázal jí spánek a zlomil jí žebro
Pak jí roztrhal pyžamo, zakázal jít spát a házel s ní o zeď. Ženě zlomil žebro a pohmoždil ruku. Nakonec ji odvezl do nemocnice v Žatci. O původu zranění jí nařídil mlčet, což si zkontroloval v lékařské zprávě. Následující den žena utekla.
Muže původně Okresní soud v Lounech odsoudil za týrání a znásilnění manželky k šesti a půl letům vězení. Zohlednil i předešlý nevykonaný trest za pohlavní zneužití a soulož mezi příbuznými. Proti tomu se muž dovolal k Nejvyššímu soudu. Nejvyšší soud rozsudkem 7 Tdo 677/2026 zkrátil trest na 3 roky vězení.
Nechtěl souložit, jen zjišťoval nevěru
Muž v dovolání odmítl, že spáchal znásilnění. Uvedl, že neměl v úmyslu se ženou souložit. „Jeho jednání nebylo motivováno ukájením pohlavního pudu, nýbrž svědčí o jeho chorobné žárlivosti, neboť se po celou dobu domníval, že je mu poškozená nevěrná,“ cituje soud námitky muže.
O zasunutí prstů do vagíny žena původně nehovořila. Nic o tom nestojí v lékařské zprávě, upozornil muž v dovolání. To je ale pro soud bezpředmětné. „Jednáním obviněného spočívajícím v zasunutí prstů do vagíny poškozené (zřejmě krátkém, nehlubokém a bez výraznějšího násilí) nemuselo být způsobeno žádné zranění,“ uvedl k tomu soud. Podstatná byla věrohodná výpověď ženy.
Pohlavní motiv ke znásilnění není závazný
„Námitka obviněného, že jeho jednání nebylo motivováno ukájením pohlavního pudu, nýbrž žárlivostí, je zjevně neopodstatněná,“ rozhodl Nejvyšší soud. Motiv totiž podle soudu není u zločinu znásilnění závazným znakem.
„Znásilnění nemusí být motivováno ukájením pohlavního pudu, i když tomu tak zpravidla je,“ upozornil Nejvyšší soud. Může jít o vydírání, pomstu, vyhrožování.
Šlo o penetraci, nejen o dotyk pohlaví
Zde šlo zjevně o jednání proti vůli poškozené. „V judikatuře pak nevznikají pochybnosti o tom, že zasunutí prstů do vagíny je pohlavním stykem srovnatelným se souloží,“ zdůraznil soud.
Nic na tom nemění, že se žena ve své výpovědi nevyjádřila k délce trvání tohoto aktu ani ke způsobu provedení. Z její výpovědi jednoznačně plyne, že šlo o tzv. penetraci. To znamená nikoli o pouhý dotyk rukou pohlavního orgánu poškozené.
Soužití manželů bylo vlastně klidné
Muž ale u Nejvyššího soudu uspěl s dovoláním proti trestu za týrání. Tvrdil, že šlo o partnerské konflikty, jejichž příčinou byl alkoholismus a exekuce ženy.
Soudy ale tuto obhajobu vyvrátily. I přes původní vůli novomanželky ke sdílení vzájemné polohy měla žena pozdější stálou kontrolu za příkoří. Když se k tomu připočtou fyzické útoky, jde už o těžké příkoří, upozornily soudy.
Jenže, popsané chování se neodehrávalo na denní bázi ani několikrát týdně. I žena sama připustila, že soužití bylo i „v inkriminovaném období víceméně klidné“.
Soudu chybí delší doba zlého nakládání
Ale pro šestiletý trest vězení by se týrání muselo odehrávat po delší dobu. „Zpravidla musí jít nejméně o šest měsíců, přičemž se soud ztotožnil s tím, že čím méně intenzivní je týrání, tím delší dobu musí zlé nakládání trvat,“ uvedl Nejvyšší soud. Tak dlouho spolu manželé ani nežili.
Čtyři měsíce nestačí pro naplnění znaku týrání „po delší dobu“. Zvláště když k takovým událostem došlo jen čtyřikrát. Jednání muže nebylo podle Nejvyššího soudu trvalé.
Společným motivem byla žárlivost
Co se týče znásilnění, při respektování zásady in dubio pro reo je podle Nejvyššího soudu třeba vycházet z toho, že se šlo jen o „nehluboké a nebolestivé zasunutí (patrně dvou) prstů do pochvy“. Obviněný se ho dopustil v žárliveckém afektu.
Fyzického násilí se muž v rámci týrání dopustil jen v několika případech. Hlavním motivem obou činů byla jeho nezvládnutá žárlivost. Přestože jde o recidivistu, u něhož musel soud za znásilnění uložit trest nad spodní hranicí sazby, výsledný trest muži snížil ze šesti a půl roku na tři roky vězení.
