Důvody omezení osobní svobody se zatčení lidé musejí dozvědět jednoduchým, nikoliv odborným jazykem. Ústavní soud (ÚS) dnes vyhověl stížnosti ženy, v jejíž kauze Městský soud v Brně dal do příkazu k zatčení jen odkaz na konkrétní ustanovení zákona. Šlo o porušení práva na osobní svobodu, konstatovali ústavní soudci.
„Každé zatčené osobě musejí být základní právní a skutkové důvody omezení její osobní svobody sděleny, a to jednoduchým, nikoli odborným jazykem, aby případně mohla své zatčení zpochybnit,“ stojí v nálezu soudce zpravodaje Ludvíka Davida.
Žena dostala podmínku za zpronevěru, měla také zaplatit škodu. Městský soud v Brně ji později vyzval k vyjádření, zda a v jaké výši už škodu nahradila. Výzvu se ale nepodařilo doručit, a tak městský soud vydal příkaz k zatčení.
Ve formulářově vyplněném příkazu uvedl kromě osobních údajů ženy jen ustanovení, na jejichž základě se obvykle ukládá útěková a předstižná vazba, pojmenoval trestný čin, pro který byla odsouzena, a identifikoval útvar, jenž prováděl vyšetřování. Na základě příkazu byla žena zatčena, den poté pak propuštěna.
Městský soud měl podle ústavních soudců důkladněji rozvést právní i skutkové úvahy, proč je v konkrétním případě možné odsouzenou ženu zatknout. Z pouhého odkazu na ustanovení trestního řádu důvody neznala. Odůvodnění je důležité i proto, aby se zatčený člověk mohl efektivně bránit.
Příkaz k zatčení navíc ústavní soudci považují v daném kontextu za extrémní prostředek. Městský soud mohl například využít možnost doručení výzvy prostřednictvím policie nebo se opětovně pokusit o předvedení ženy. „Obě možnosti by byly méně intenzivním zásahem do osobní svobody stěžovatelky, než vydání příkazu k zatčení contra legem (protizákonně),“ stojí v nálezu.
(čtk)
