Anketa: Jak se rozhodnutí ohledně neplatných rozhodčích doložek promítají v insolvenčním řízení?

Foto: archiv

Judikatura Ústavního a Nejvyššího soudu ohledně neplatných rozhodčích doložek se dotýká rovněž insolvenčního řízení. Jak vyplývá z vyjádření insolvenčních odborníků, insolvenční správci takové pohledávky popírají, a na judikaturu vrcholných soudů reagují i samotní věřitelé při přihlašování svých pohledávek. Samotný závěr o případné neplatnosti rozhodčí doložky ale neznamená, že věřitel vůči dlužníku nemá žádný nárok. Nárok samotný nadále trvá, nedošlo-li k jeho promlčení. Česká justice se proto ptala odborníků na to, jak judikatura ovlivňuje řízení v praxi.

Tomáš Zadražil, místopředseda KS v Ústí nad Labem

Místopředseda ústeckého krajského soudu Tomáš Zadražil Foto: archiv

„V obecné rovině lze konstatovat, že judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu se pravidelně projevuje také v insolvenčním řízení včetně důvodů popírání pohledávek. Na judikaturu vrcholných soudů však rovněž reagují i samotní věřitelé při přihlašování svých pohledávek.

Nelze zcela vyloučit, že v jednotlivých případech dojde k jinému náhledu na platnost exekučního titulu mezi insolvenčním soudem a soudem exekučním. Je pak úlohou vyšších soudů, zejména Nejvyššího soudu, působit ke sjednocování judikatury.

Možnost zpětného působení judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu týkající se rozhodčích doložek v insolvenčním řízení je však omezená. Rozhodujícím momentem pro uspokojování pohledávky v insolvenčním řízení je její zjištění. Insolvenční zákon nedává prostor pro následnou revizi zjištění pohledávky po řádném přezkumu. V případě již zjištěných pohledávek nelze očekávat dopad aktuální judikatury na jejich uspokojování v insolvenčním řízení. Naproti tomu může být tato judikatura využitelná v případě již přihlášených a přezkoumaných pohledávek, jež dosud nebyly zjištěny a o jejichž pravost či výši probíhá incidenční spor.

Judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu se tak v insolvenčním řízení může projevit v případě sporných (popřených) pohledávek, pohledávek dosud nepřezkoumaných (u nichž by měl závěry judikatury zohlednit insolvenční správce, případně další osoby s popěrným právem), a také v případě nově přihlašovaných pohledávek, u kterých má sám věřitel možnost zohlednit aktuální judikaturu. Věřitel také může na vývoj judikatury reagovat dispozicí s již přihlášenou pohledávkou, např. částečným zpětvzetím přihlášky pohledávky.“

Tomáš Valášek, ředitel společnosti Insolvence 2008

„Momentálně je rozhodnutí ještě poměrně čerstvé a praxe se tak bude teprve vyvíjet. Rozhodující je datum 11.5.2011. U rozhodčích doložek uplatněných před tímto datem se staví promlčecí lhůta, správce tedy u takovýchto pohledávek podává incidenční žalobu na náhradu nákladů řízení. V opačném případě, u rozhodčích řízení zahájených po tomto datu správce žaluje celou pohledávku. Záleží, jak se k tomu postaví věřitelé – někteří (a to i velcí) věřitelé judikaturu neakceptují a správcům a soudům tak přibývá práce – soudy mohou být v krajním případě zavaleny incidenčními spory, které se kvůli přetížení potáhnou roky. Je potřeba si uvědomit, že se hraje o miliardy korun – nejen ty, které věřitelé nevymohou, ale také o miliardy, které by případně mohli věřitelé dlužníkům vracet (a již se to děje).“

Jiří Grygar, místopředseda KS v Praze

Místopředseda KS v Praze Jiří Grygar na konferenci. Foto: Stálá konference českého práva

„Judikatura Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ohledně (ne)platnosti rozhodčích doložek se v insolvenčním řízení uplatňuje v rámci tzv. incidenčních sporů a řada rozhodnutí uvedených soudů pochází právě z těchto typů sporů.

Pokud jde o důsledky zastavení exekučního řízení z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky, tak toto v podstatě nemá na průběh insolvenčního řízení vliv. Z hlediska insolvenčního řízení je totiž podstatné jen to, zda sporná pohledávka (v daném případě pohledávka přiznaná rozhodčím nálezem) byla dlužníkem nebo insolvenčním správcem popřena či nikoli. Pokud popřena byla, tak se o ní povede incidenční spor a insolvenční soud bude vycházet z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ohledně rozhodčích doložek. Je ale třeba zdůraznit, že samotný závěr o případné neplatnosti rozhodčí doložky bez dalšího neznamená, že daný věřitel vůči dlužníku nemá žádný nárok. Nárok samotný nadále trvá, nedošlo-li k jeho promlčení. Pokud naopak byla pohledávka uznána (tj. nebyla popřena), má se za zjištěnou a bude na její uspokojení plněno podle jejího poměru ve vztahu k ostatním přihlášeným pohledávkám.“

Michal Žižlavský, člen představenstva ČAK, zvláštní insolvenční správce

Předseda Rady expertů Asociace insolvenčních správců JUDr. Michal Žižlavský Foto: archiv

„Soudní judikaturu musíme jako insolvenční správci zohledňovat. Neplatné rozhodčí doložky pro nás mají dva dopady. Některé pohledávky, které by jinak obstály, jsou promlčené. Jako správci je musíme popírat. Dále mají neplatné rozhodčí doložky za následek to, že pohledávky jsou nevykonatelné, i když byl ve věci již vydán rozhodčí nález. V praxi to znamená, že věřitel musí aktivně uplatňovat svá práva žalobou. V případě, že by byla pohledávka vykonatelná, musel by žalobu naopak podávat insolvenční správce.“

Lenka Vidovičová, členka představenstva ČAK, zvláštní insolvenční správkyně
„Závěry judikátů NS a ÚS jsme již zohlednili a dále zohledňujeme (stejně tak jako jiné judikatorní závěry, které mají vliv na status pohledávek věřitelů v insolvenčním řízení)  při jedné z  nejdůležitější činností insolvenčního správce – přezkoumávání přihlášených pohledávek a jejich popírání co do pravosti, výše a pořadí.

Advokátka Lenka Vidovičová Foto: LinkedIn

V praxi to znamená, že poté, co shledáme rozpor v těchto bodech, obrátíme se ještě před přezkoumáním na věřitele a oznámíme mu důvody popření, výši a doporučení, nechť sám zváží další postup (např. částečné nebo úplné zpětvzetí přihlášené pohledávky). Věřitelé buď sami provedou úpravu původně přihlášené pohledávky, nebo ji ponechají v původní výši. Ve většině případů pak – pokud se jedná o pohledávku nevykonatelnou – věřitel již incidenční spor nevyvolá. Já ze své praxe mohu konstatovat, že závěry judikátů ohledně rozhodčích doložek jsou natolik respektované, že s věřiteli takovýchto pohledávek nevedeme aktuálně žádný incidenční spor i přesto, že tyto pohledávky popíráme.“

Oldřich Řeháček, zvláštní insolvenční správce

Odborník na insolvence Oldřich Řeháček Foto: OŘ

„Insolvenční správci musí ve světle nálezu Ústavního soudu ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. II. ÚS 996/18 při přezkoumávání přihlášených pohledávek bedlivě ověřovat, zda věřitelem uplatněná pohledávka již není promlčena. V této souvislosti je třeba respektovat závěr Ústavního soudu, že rozhodčí žaloba podaná na základě neplatné (protože přímé určení osoby rozhodce neobsahující) rozhodčí doložky staví promlčecí dobu jen tehdy, jestliže byla podána před 11. 5. 2011. Jde o den, kdy velký  senát  občanskoprávního  a  obchodního  kolegia  Nejvyššího  soudu vydal sjednocující usnesení sp. zn. 31 Cdo 1945/2010, ve kterém vyslovil závěr o neplatnosti rozhodčích  doložek,  které  neobsahují  přímé  určení  rozhodce. Insolvenční správci by dále měli popírat veškeré pohledávky z titulu náhrady nákladů vynaložených v rozhodčích řízeních, které (vzhledem k neplatnosti rozhodčí doložky) neměly být nikdy zahájeny.“

Martin Tunkl, člen prezídia EK ČR

Člen prezídia EK Martin Tunkl Foto: EK

„S ohledem na neustálý vývoj judikatury lze obecně očekávat, že v nově zahájených insolvenčních řízeních správci pohledávky z části rozhodčích nálezů  budou popírat a  povedou insolvenční spory (v návaznosti na judikaturu NS, ale hlavně ÚS, který do určité míry judikaturu NS neguje). Zde akorát určitý problém může činit posouzení, zda takovou pohledávku lze přezkoumat jako vykonatelnou či nevykonatelnou, což má následně dopad do určení osoby, která musí zahájit incidenční spor, o čemž rozhoduje při přezkumném řízení insolvenční soud.

U běžících řízení to ale může být zajímavě tam, kde již pohledávka, kterou by se znalostí dnešní judikatury, správce popřel (promlčení atp.), byla přezkoumána. Tam, kde k zániku pohledávky (promlčení) došlo po zjištění pohledávky a věřitel nevezme svoji přihlášku zpět, vydá insolvenční soud rozhodnutí, kterým účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení ukončí. Tam, kde došlo k zániku pohledávky předtím, a pohledávka již byla zjištěna, což je drtivá většina případů, obdobný mechanismus neexistuje. Podle mne tyto pohledávky nelze již nijak vyloučit, oproti exekučnímu řízení, které lze kdykoliv pro tyto vady zastavit. Insolvence může vlastně být pro dlužníka v tomto horší.

Otázkou je samozřejmě co a v jakém rozsahu bude chtít správce popírat, když u rozhodčích nálezů do sjednocení judikatury 31 Cdo 1945/2010 (11.5. 2011) nemohl věřitel předpokládat takový vývoj judikatury a nesporně do zrušení nálezu nelze uvažovat o běhu promlčecí doby.  Dále pak je velká část rozhodčích nálezů, které zkrátka vadou netrpí, případně jsou formálně bezvadné, a lze řešit např. jen část nepřiměřeného příslušenství.

Přestože zahájení incidenčního sporu správce de facto nic nestojí, neumím si představit, s ohledem na výše uvedené, automatické plošné popírání všech přihlášených rozhodčích nálezů, nehledě na to, že náklady neúspěšného sporu jsou náklady za podstatou, tedy k tíži ostatních věřitelů.“

Miloslav Zwiefelhofer, soudní exekutor

Miloslav Zwiefelhofer

„Předpokládám, že jde o zásadní otázku, zda věřitel může do insolvenčního řízení přihlásit jako svou pohledávku rozhodčí nález a zda insolvenční správce může tento nález v přezkumném řízení popírat. Za zásadní považuji, že rozhodčí nález má povahu veřejné listiny, jak vyplývá z níže uvedeného judikátu.  Nejvyšší soud dne 24. 10. 2018, sp. zn. 29 ICdo 72/2016, zaujal totiž názor, že rozhodčí nález je listinou, která je způsobilá doložit v insolvenčním řízení vykonatelnost pohledávky věřitele. Dal za pravdu názorovému proudu, který jsem před lety reprezentoval, a který tvrdil, že rozhodčí nález lze výkladem považovat za veřejnou listinu, byť jej zákon za veřejnou listinu explicitně neprohlašuje. Dovozoval následně závěr, že lze rozhodčí nález považovat za listinu způsobilou doložit vykonatelnost pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení. Nicméně se domnívám, že na rozdíl od exekucí, nemá následná judikatura vyšších soudů týkající se platnosti či neplatnosti rozhodčích doložek pro insolvence (ve fázi po přezkumu přihlášených pohledávek) obdobné procesní důsledky, jaké má na samotné exekuce. V insolvenci dochází totiž k přezkumu přihlášených pohledávek jen v samotném úvodu insolvence, kdy insolvenční správce, dlužník, či přihlášení věřitelé mohou popírat přihlášené pohledávky. Judikatura se kloní k závěrům, že popírat pohledávky z rozhodčích nálezů je možné pouze v případě, že je možné zpochybnit oprávněnost vydání rozhodčí doložky (srov. kupř. rozhodnutí VS v Olomouci č.j. 17 VSOL 217/2017-78).

Dále se domnívám, že insolvenční soud není oprávněn v průběhu insolvence sám přezkoumávat rozhodčí nález, a to z následujících důvodů: v českém insolvenčním řízení žádná pravomoc insolvenčního soudu posuzovat ex offo platnost rozhodčí doložky a přezkoumávat, zda nejsou dány důvody pro zrušení rozhodčího nálezu podle § 31 zákona o rozhodčím řízení, založena není, a insolvenční soud tedy takovou pravomocí nedisponuje.

Osobně bych tedy předpokládal, že věřitel může předložit rozhodčí nález do insolvenčního řízení jako vykonatelnou pohledávku, kterou je možné při jejím přezkumu popřít, ovšem pouze v incidenčním sporu a v samotném úvodu insolvenčního řízení.“

Dušan Šrámek