Podnikatelské prostředí v České republice se od dob sametové revoluce neustále vyvíjí k lepšímu a dochází také k jeho kultivaci. Myslí si to soudce civilního loegia Nejvyššího soudu Jiří Němec, který poskytl rozhovor čtvrtletníku Nejvyššího soudu AEQUITAS. Nyní si ho můžete přečíst na České justici.
Ve Vašem životopise mě zaujala zmínka o tom, že jste po absolvování Právnické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci nastoupil na základní vojenskou službu v nedalekých Přáslavicích jako právník tamního vojenského útvaru. Přiznám se, že jste první, koho znám v souvislosti s takto absolvovanou základní vojenskou službou. Co to v praxi znamenalo?
Měl jsem štěstí, že v říjnu 2000, kdy jsem nastupoval na jednoletou základní vojenskou službu, se na ministerstvu obrany rozhodli v rámci určitého projektu využít odborného vzdělání „záklaďáků“, kteří na vojnu odcházeli po dokončení vysoké školy. Nastoupil jsem proto do Vyškova jako příslušník roty KVZ složené z cca 60 právníků a 40 inženýrů, a po základním výcviku, který obsahoval i výuku vojenského práva, jsem byl převelen do Přáslavic. U tohoto vojenského útvaru jsem pak působil ve funkci právního poradce velitele útvaru. V praxi to znamenalo, že jsem každý pracovní den na štábu útvaru připravoval různé podklady pro rozhodnutí velitele v oblasti služebních poměrů vojáků z povolání, náhrady škody, kázeňských přestupků, apod. Podle potřeby jsem také poskytoval základní právní poradenství vojákům útvaru, nejčastěji v oblasti občanského práva. Fungoval jsem tedy trochu jako „podnikový právník“. Před koncem základní vojenské služby pak na ministerstvu obrany proběhlo setkání všech účastníků tohoto projektu a jeho vyhodnocení. Na tomto setkání jsem se dozvěděl, že jsem zřejmě měl štěstí na dobrého velitele útvaru, protože někteří z mých kolegů z roty KVZ po převelení strávili u svých útvarů vojnu ve funkci „škrabky“ v kuchyni a k výkonu právnické profese se téměř vůbec nedostali. Po skončení tohoto setkání jsme s kolegy právníky před odjezdem k útvarům v jedné z pražských restaurací sledovali televizní záběry, v nichž letadlo naráží do mrakodrapu, který se poté zhroutil k zemi. Až po chvíli nám došlo, že nejde o akční film, ale o zpravodajství CNN. Bylo to 11. září 2001. Po návratu k útvarům byla vyhlášena bojová pohotovost, která trvala až do konce mé základní vojenské služby.
Už před svým trvalým přeložením k Nejvyššímu soudu jste zde působil dva roky na stáži, konkrétně od července 2017, bylo to ve stejném senátním oddělení, kde rozhodujete nyní?
V průběhu stáže jsem působil v senátě 32 Cdo, který se specializuje především na řešení sporů z obchodních závazkových vztahů a z pojištění. V tomto senátě pracuji stále. Od 1. července letošního roku jsem současně zařazen též do senátu 30 Cdo, v němž jsou řešeny zejména spory o náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené při výkonu veřejné moci podle zákona č. 82/1998 Sb.
Bydlíte v Náměšti na Hané, celou svoji profesní kariéru jste působil v Olomouci, předpokládám proto, že na rozdíl od většiny kolegů nemusíte příliš řešit dojíždění do Brna. Nebo se mýlím?
Olomouc je mým rodným městem, kde jsem i dlouho žil. Do Náměště na Hané, kde jsme koupili menší rodinný dům, jsme se s manželkou přestěhovali až po narození dětí. Chtěli jsme, aby děti nevyrůstaly na sídlišti v panelákovém bytě. Máte pravdu, na rozdíl od některých kolegů ze vzdálenějších koutů Čech a Moravy pro mne dojíždění do Brna nepředstavuje větší problém. Cesta autem mi trvá přibližně hodinu, což je přijatelná doba. Horší je to s parkováním, ale to řeší všichni, kteří takto dojíždí.
Předtím, než jste přišel na Nejvyšší soud jako soudce-stážista, jste byl téměř 5 let místopředsedou Krajského soudu v Ostravě, pověřený řízením pobočky v Olomouci. V roce 2009 jste byl i místopředsedou Okresního soudu v Olomouci pro civilní úsek. Nestýská se Vám po práci soudce-funkcionáře? Co bylo na této práci nejzajímavější?
Práce soudního funkcionáře je zajímavá a pestrá. Jsem rád, že jsem měl příležitost ji vykonávat na soudě okresním i krajském, protože na každém z těchto stupňů soudní soustavy byla práce místopředsedy soudu trochu odlišná. Na okresním soudě šlo převážně o organizaci chodu civilních soudních oddělení, zaváděly se tzv. minitýmy, započalo doručování do datových schránek. Na krajském soudě jsem se navíc podílel na investičních záměrech a na organizaci chodu celé pobočky. Obecně mě na práci místopředsedy soudu nejvíce bavila možnost ovlivňovat činnost soudu tak, aby byla co nejefektivnější, a možnost alespoň částečně vylepšovat pracovní podmínky zaměstnanců. Práce soudního funkcionáře je však velmi náročná na organizaci času, což s sebou přináší zvýšenou stresovou zátěž. Tím hlavním však pro mě vždy byl výkon funkce soudce, a proto jsem rád, že se tomuto poslání nyní mohu naplno věnovat.
V souvislosti s Vaším předchozím působením v čele olomoucké pobočky Krajského soudu v Ostravě bych se rád zeptal na Váš názor k návrhům na možnou změnu soudní mapy. Považoval byste ji za prospěšnou? A popřípadě proč – konkrétně třeba v návaznosti na situaci v Olomouckém kraji?
Určitou změnu soudní mapy České republiky považuji za žádoucí, protože zejména existence velmi malých okresních soudů v praxi přináší obtíže s pokrytím specializací i s obsazením pozic soudních funkcionářů. Jako příklad mohu uvést Okresní soud v Jeseníku, kde se již delší dobu nedaří vybrat nového předsedu soudu. Vytvoření samostatných krajských soudů v každém krajském městě za účelem územního sjednocení soudní soustavy se správním uspořádáním, o kterém se také často diskutuje, naopak za nezbytné nepovažuji, byť jsem se po dobu působení ve funkci místopředsedy krajského soudu snažil olomouckou pobočku co nejvíce připravit na případné rozhodnutí o zřízení samostatného krajského soudu. Stávající systém poboček krajských soudů považuji za dostačující a relativně dobře fungující. Náklady spojené se zřízením samostatného krajského soudu a jeho další činností by podle mého názoru přesahovaly faktický přínos takové změny pro veřejnost i pro samotnou justici. Jakákoliv případná změna soudní mapy však může být provedena až po důkladném rozboru stávajícího stavu a dopadů takové změny. Výstupy takového rozboru neznám, a proto se blíže vyjádřit nemohu.
Prakticky od počátku své soudcovské kariéry se věnujete obchodnímu právu, například obchodním závazkovým vztahům. Vybral jste si tuto specializaci cíleně anebo Vám byla na Vašem prvním působišti Okresním soudu v Olomouci nabídnuta, což pak následně ovlivnilo celou Vaši soudcovskou kariéru?
V době, kdy jsem byl jmenován soudcem Okresního soudu v Olomouci, odcházela na mateřskou dovolenou soudkyně, která působila v senátě se specializací na obchodní závazkové vztahy, a bylo zapotřebí tento senát obsadit. Proto jsem se právě této specializaci začal věnovat a postupem času jsem si ji oblíbil. Bavilo mě zejména to, že jsem řešil vztahy, se kterými se lze často setkat v běžném životě. To ostatně platí pro veškeré závazkové vztahy.
Jaké je podle Vás v České republice podnikatelské prostředí? Vím, že je to otázka spíše pro ekonomy, ale názor soudce může být určitě také zajímavý. – Třeba z pohledu, jaké typy sporů mezi podnikateli dnes soudy řeší nejčastěji?
Podnikatelské prostředí v České republice se od dob sametové revoluce neustále vyvíjí a podle mého názoru k lepšímu. Myslím, že je stále kultivovanější a přibližuje se běžným evropským standardům, což pozoruji nejen prostřednictvím projednávaných věcí, ale též z rozhovorů se svými známými, mezi nimiž jsou drobní i větší podnikatelé a kteří již tak často jako v minulosti neřeší to, že jim někdo dlouhodobě účelově neplatí. Mnohem více než v minulosti si také podnikatelé uvědomují, že je dobré předem se zákazníkem dohodnout podrobnosti vztahu a tím předcházet sporným situacím. Podle mé zkušenosti se v minulosti často řešily spory z úvěrových smluv uzavřených v 90. letech 20. století, kdy banky ve velkém poskytovaly finanční prostředky téměř na jakýkoliv podnikatelský projekt nezřídka bez důkladnějšího zhodnocení rizik. Ty se v současné době již příliš nevyskytují. Určitou „stálicí“ jsou spory ze smluv o dílo na stavební činnosti. Ty se objevují téměř neustále v podobném rozsahu. Na vývoji soudního nápadu v této agendě je také patrný, byť s určitým zpožděním, vývoj ekonomického cyklu. V době krize se podnikatelé soudí i o drobnější částky, kvůli kterým by v době ekonomického růstu a dostatku zakázek žalobu nepodávali. Obecně lze říci, že v současné době se řeší méně sporů než v minulosti, avšak se složitějším skutkovým a právním základem.
Chtěl jste být už odmalička soudcem? Proč jste se rozhodl pro studium na Právnické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci?
Pro právnické povolání jsem se rozhodl už v době, kdy jsem si vybíral střední školu. Proti přání svého otce, který chtěl, abych se věnoval elektrotechnice, jsem si tenkrát vybral gymnázium a chtěl jsem studovat humanitní vědy. Podle výsledků přijímacích zkoušek z matematiky jsem však byl zařazen do třídy s matematicko-fyzikálním zaměřením. Můj nesouhlas s tímto zařazením tenkrát zhodnotila třídní profesorka tvrzením, že dobrý právník musí mít hlavně logické myšlení, které právě matematika rozvíjí. A musel jsem jí dát za pravdu. S ohledem na mé bydliště byla právnická fakulta v Olomouci jasnou volbou. Již od prvního semestru, kdy jsme měli možnost se blíže seznámit s některými právnickými profesemi, jsem věděl, že se chci stát soudcem, což se mi nakonec podařilo.
Pamatujete si na svoji první rozhodovanou věc v soudcovském taláru?
Úplně přesně si nevybavuji účastníky řízení, ale vím jistě, že šlo o rozvodové řízení, které nebylo nijak složité. Pamatuji si však také, že hned na další jednací den jsem si nařídil na první pohled složitý restituční spor, jehož řešení však bylo jednoduché, věc jsem rozhodl po cca 20 minutách jednání. Advokát neúspěšné strany poté v odvolání argumentoval mimo jiné tím, že takový spor přeci nemůže rozhodovat nezkušený soudce. Tenkrát jsem byl opravdu rád, že s odvoláním neuspěl.
Jak trávíte volný čas? Setkáváte se i v tomto volném čase především s lidmi z justice, anebo si chcete od nich „spíše odpočinout“?
Od lidí z justice si rozhodně „odpočinout“ nepotřebuji, a pokud je dobrá příležitost, rád s kolegy posedím a případně proberu i nějaké právní otázky. Většinou se ale snažím svůj volný čas věnovat rodině a svým koníčkům.
Můžete o své rodině a koníčcích prozradit něco bližšího?
Mám dvě dcery – dvojčata, které chodí do druhé třídy základní školy. Manželka pracuje jako odborná referentka na odboru památkové péče Magistrátu města Olomouce. Za součást „rodiny“ považujeme i našeho černého kocoura a psa – malého jezevčíka. V blízké době se na přání jedné z dcer „naše rodina“ zřejmě rozroste také o suchozemskou želvu. Mým největším koníčkem je sport. Od dětství hraji kuželky. Pro ty, co tento sport neznají, stručně vysvětlím, že jde o hru v principu podobnou bowlingu, při které se však hraje s menší koulí bez děr do devíti kuželek. Rád si zahraji fotbal, tenis, stolní tenis, volejbal a rád mám i cyklistiku a lyžování. Je pravdou, že od doby, co dojíždím do Brna, mi na sport zbývá méně času, než tomu bylo dřív. Částečně je to však i tím, že mé dcery současně dorostly do věku, který vyžaduje zapojení obou rodičů při kontrole plnění školních povinností a zajištění jejich mimoškolních aktivit. Po mnoha letech jsem proto přestal hrát kuželky na úrovni nejvyšších republikových ligových soutěží a příležitostně si jdu jen tak zatrénovat nebo na požádání vedoucího družstva odehraji nějaký zápas. Naopak jsem se po delší době vrátil k pravidelnému rekreačnímu hraní fotbalu. V Brně chodím hrát jednou týdně s kolegy a téměř každý týden se mi v Náměšti na Hané podaří odehrát zápas okresní soutěže v malé kopané nebo si jen tak zahrát s partou „starších pánů“ na sokolském hřišti. Ostatním sportům se věnuji nepravidelně, když mám příležitost. Baví mě také práce v dílně se dřevem.
Můžete prozradit jak, kde a s kým jste strávil letošní dovolenou?
Větší část letní dovolené jsem strávil s rodinou v Českém Švýcarsku turistikou ve skalách a v Itálii u moře. Týden jsem také věnoval dětem (nejen těm svým) jako vedoucí příměstského tábora s historickou tématikou. Jako každý rok jsem si však pár dnů dovolené vyhradil pro svou relaxaci při pobytu s kamarády na lesní horské chatě mimo civilizaci, bez elektřiny, s topením v kachlových kamnech a s vodou přinesenou z potůčku.
Mgr. Jiří Němec
Soudce občanskoprávního a obchodního kolegia. Soudcem byl jmenován v roce 2004. Soudcem Nejvyššího soudu je od 1. 7. 2019. Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci. Od roku 2001 působil jako justiční čekatel u Okresního soudu v Olomouci. Roku 2004 byl jmenován předsedou senátu Okresního soudu v Olomouci a roku 2009 místopředsedou tohoto soudu pro civilní úsek. V roce 2010 byl přeložen ke Krajskému soudu v Ostravě,
pobočka v Olomouci, kde působil jako člen odvolacího senátu. Od roku 2012 vykonával též funkci místopředsedy tohoto soudu pro úsek občanskoprávní.
