Sobota, 28. května, 2022

Nový rozsudek v kauze, ve které podezřelé nezákonně sledovali Šlachtovi celníci, padne zítra

DALŠÍ ČLÁNKY AUTORA

Soud v kauze prodeje nelegálních cigaret, ve kterém pátrači celní správy, vedení Robertem Šlachtou, nezákonně sledovali podezřelé by měl skončit 19. ledna vynesením rozsudku. Ekonomický deník už v květnu informoval, že Vrchní soud v Olomouci v plném rozsahu rozsudek v případu prodeje nelegálních cigaret zrušil. Někteří aktéři se snažili případ shodit pod stůl a zasáhl až odvolací soud. „Bez pochybností platí, že postup celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ zkonstatoval soud v závažné kauze, na kterou před dvěma lety upozornil Ekonomický deník.

V prosinci proběhly u Krajského soudu v Brně závěrečné řeči v případu prodeje nelegálních cigaret, ve kterém celníci ke sledování použili nezákonně armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil. Ještě před nimi proběhl výslech bývalého velitele 601. skupiny speciálních sil plukovníka Davida Franty. Ten měl podle zdrojů Ekonomického deníku prohlásit, že jeho vojáci věděli, že budou nasazeni v civilním terénu, podezřelé, na které byli navedeni celní správou natáčeli na mobilní telefony a celníkům následně odevzdali záznamy ze sledování na flash disku a na papíře. Ty se poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování vojáky, které trestní řad neumožňuje, upozornil ze spisu vytratily.

Vyslechnutí vedoucí pracovníci celníků pak podle informací Ekonomického deníku před soudem shazovali svého bývalého kolegu Pavla Litavce, který se nebál u soudu nezákonnosti ohledně potvrdit.

Rozsudek by měl být podle informací Ekonomického deníku vynesen 19. ledna.

V květnu Vrchní soud v Olomouci zrušil v plném rozsahu rozsudek Krajského soud v Brně.

Případ vzbuzuje od počátku silné emoce, řešila ho Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) i výbory a komise Poslanecké sněmovny. GIBS nakonec případ odložila. Vše spělo k zametení flagrantního porušení zákona. Až razantně zasáhl Vrchní soud v Olomouci.

Tajná operace Richard

O co šlo? Pátrači celníků si v roce 2018 na pomoc při sledování podezřelých z obchodu se nelegálními cigaretami přizvali armádní specialisty z prostějovské 601. skupiny speciálních sil.

Zapojení armády do sledování civilistů ovšem odporuje zákonu, což potvrdil až odvolací soud.

Tajnou operaci s krycím názvem Richard posvětil tehdejší náměstek celních pátračů Robert Šlachta, který vojákům dokonce poslal za účast na vyšetřování osobní děkovný dopis. Celníci o případu dlouhou dobu mlžili a existenci Šlachtova dopisu dokonce popírali.

Krajský soud v Brně vynesl tresty v případu prodeje nelegálních cigaret loni v květnu.

Černé na bílém. Náměstek celníků Robert Šlachta potvrdil zapojení elitních vojáků do nezákonného sledování dopisem náčelníkovi Generálního štábu. Foto: Jan Hrbáček

„V konkrétní věci, přesto, že se nalézací soud určitým způsobem vypořádal s navrženými
důkazy, je vrchní soud toho názoru, že odvolací námitky obžalovaných, že napadený rozsudek je zatížen vadou spočívající v neprovedení navržených důkazů, jsou důvodné,“ zkonstatoval olomoucký vrchní soud.

Vydejte celý spis

Vrchní soud také zkonstatoval, že k tíži obžalovaných nebyly u nalézacího soudu provedeny některé důkazy.

„Neprovedení dalších svědeckých výpovědí krajský soud vysvětlil tím, že vyslýchány by byly osoby, které s věcí neměly nic společného. S takovou argumentací lze ale obtížně souhlasit například u velitele speciálních sil brig. gen. Pavla Koláře, který podle dostupných důkazů měl 601. skupině speciálních sil v koordinaci s Ředitelstvím speciálních sil ministerstva obrany nařídit provést součinnostní výcvik s jednotkou Celní správy v prostoru Moravskoslezského a Olomouckého kraje v termínu od 14. do 15. června s cílem ujednotit operační postupy a procedury v zastavěné oblasti. V zásadě totéž se týká plk. Davida Franty, velitele 601. skupiny speciálních sil,“ zkonstatoval soud.

Pokud jde o listinné důkazy, podle vrchního soudu žádné rozumné důvody nebrání tomu, aby byl vyžádán a jako důkaz proveden celý spisový materiál vedený GIBS ohledně součinnosti celní správy a armády a nikoli jen protokol z odložení věci.

„Naopak, právě takový postup je třeba považovat za přínosný. Minimálně v tomto rozsahu tedy odvolací soud považuje odůvodnění neprovedení navržených důkazů za nedostatečné,“ usnesl se senát.

Další důkazní návrhy v tomto směru pak buď byly zamítnuty, ale soud prvního stupně tento svůj postup nijak neodůvodnil, anebo o nich nebylo rozhodnuto, vytkl nalézacímu rozsudku olomoucký senát.

Účelová manipulace

Olomoucký senát velmi udivilo, proč nalézací soud upustil od výslechu celnice Romany Pavelcové. Ta v době sledování zastávala pozici vedoucí oddělení odhalování celních podvodů a byla nadřízenou zpracovatele spisu Pavla Litavce.

Přitom právě Pavelcová dala Litavcovi poté, co Ekonomický deník na nezákonné sledování upozornil, pokyn, aby dokumentaci k akci s vojáky vyňal ze spisu.

Pavelcová byla před soudem vyslechnuta až poté, co rozsudek zrušila odvolací instance. Právě ona byla jedním z celníků, kteří nasazovali a odbornost na svědectví bývalého kolegy Litavce.

„Vyjádření této svědkyně může být klíčové, protože právě ona měla přijít s tím, že získala kontakt na příslušníky 601. skupiny speciálních sil, kteří by celníkům mohli pomoci se sledováním zájmového objektu, jenž byl vytipován jako sklad neoznačených cigaret a tabáku. Měla to být ona, kdo se účastnil schůzek s velitelem zmíněné skupiny a konečně, v neposlední řadě, to měla být právě ona, kdo se měl dopustit zásadní manipulace se spisovým materiálem, při které byly ze spisu vyňaty listiny ukazující na realizovanou součinnost Celní správy a Armády ČR,“ vypíchl odvolací senát.

V podstatě totéž se týká dalšího navrženého svědka – celníka Davida Antoše, který měl sjednat schůzku s příslušníky armády.

„Obdobně není zřejmé, proč soud prvního stupně nepodnikl důsledné kroky k vyžádání celého spisového materiálu, pořízeného příslušníky 601. skupiny speciálních sil v Prostějově při realizování předmětného úkonu. Za zjištěného stavu je přitom provedení minimálně označených důkazů nezbytné, upozornil při vracení kauzy k prvnímu stupni soud.

Také Antoš byl vyslechnut až nyní.

Žádost, kterou v červnu 2018 poslala Celní správa na Generální štáb. O cvičení v ní není ani náznak. Celníci žádají spolupráci v ostré akci. Foto: Jan Hrbáček

Zjevná absurdnost

Vrchní soud dále zkonstatoval, že obhajoba „ještě v průběhu hlavního líčení vedle neoprávněné (a prokázané) manipulace se spisovým materiálem a účelovým nezařazením veškerých listin pořízených Armádou ČR do trestního spisu poukazovala na nevěrohodnost údajů, které ve své výpovědi uvedl svědek Petr Mašek, v té době ředitel odboru pátrání Generálního ředitelství cel v Brně, který měl rovněž participovat na jednáních s Armádou ČR“.

„Nalézací soud konstatoval, že výpověď svědka není nevěrohodná a rozdíly mezi jeho výpovědí a výpovědí svědka Pavla Litavce vysvětlil tím, že každý z nich působil na jiné pozici a disponoval jiným množstvím informací. S takovým hodnocením důkazní situace však lze podle vrchního soudu jen stěží souhlasit,“ pozastavil se dále soud.

Rozdíly ve výpovědích obou svědků totiž dle soudu nezakládá odlišné penzum jejich informací a vědomostí, kterými měli disponovat, ale zcela jednoznačně odlišný popis téže události, ke které se oba před soudem vyjadřovali.

Pavel Litavec totiž otevřeně promluvil o tom, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se podíleli na sledování, prováděli obhlídku objektu, protože celní správa v té době byla vytížena jinými případy a neměla na tyto úkony vlastní zdroje.

Petr Mašek ve své výpovědi popisoval v zásadě jen konzultační úlohu armády, kdy se vojáci nepodíleli na žádném úkonu. „Soud prvního stupně měla v prvé řadě zaujmout zjevná absurdnost tvrzení, uváděných Petrem Maškem, podle kterého s armádou bylo pouze konzultováno, kam a jakou techniku instalovat, či jestli mimo kamery existuje jiná možnost bezkontaktního sledování. Pokud by totiž skutečně pátrací orgány celní správy nebyly schopny samostatně posoudit tak elementární skutečnosti, které svědek zmiňuje, je potom legitimní otázka, nakolik jsou tyto orgány vlastně vůbec schopny samostatně vykonávat stanovenou činnost,“ opět se pozastavil odvolací soud.

Stejně tak měl dle senátu krajský soud reagovat na rozpor údajů uváděných tímto svědkem s realitou, protože bylo bez jakýchkoli pochybností prokázáno, že příslušníci 601. skupiny speciálních sil se na sledování skutečně podíleli.

„Výpověď Petra Maška měl nalézací soud jednoznačně hodnotit v kontextu údajů uvedených svědkem Pavlem Litavcem, neboť právě on pravdivě popsal manipulaci se spisem a jeho výpověď plně koresponduje s poznatkem o ingerenci Armády ČR. Z podstaty vadný je pak postup krajského soudu, v rámci kterého námitky obhajoby směřující proti výpovědi Petra Maška odmítl odkazem na usnesení vydané GIBS. Je totiž úkolem soudu, aby primárně na základě vlastní činnosti a nikoli na základě rozhodnutí jiného orgánu působícího mimo trestní stíhání, dospěl k závěru, zda provedený důkaz je věrohodný, či nikoli,“ upozornil soud.

Zkráceni na právech

Odvolací soud také důrazně odmítl tezi vyslovenou krajským soudem, že svědecké výpovědi Petra Maška a Pavla Litavce jsou pouze doplňující důkazy k rozhodnutí GIBS.

„Za popsaného stavu, zejména proto, že byla prokázána účelová manipulace se spisovým materiálem, existují významné pochybnosti o věrohodnosti svědecké výpovědi Petra Maška, který jako jeden z vrcholových pracovníků Celní správy bagatelizuje, až neguje zapojení příslušníků Armády ČR do realizace operativních úkonů v dané věci a z pořízených protokolů nelze zjistit, kdo konkrétně úkony sledování vlastně prováděl, odvolací soud shledává opodstatněné námitky obžalovaných, že existují pochybnosti o intenzitě, délce trvání a charakteru vlastní činnosti prováděné příslušníky 601. skupiny speciálních sil v rámci prováděného sledování. V dalším průběhu řízení bude třeba tento nedostatek napravit, a to zejména realizací dosud neprovedených důkazů a jejich odpovědným a komplexním hodnocením,“ zkonstatoval soud.

Začerveněná pasáž prokazuje, že informace od specialistů 601. skupiny speciálních sil byly použity v trestním řízení. Foto: Jan Hrbáček

Vrchní soud také podotkl, že minimálně listiny související se součinností celníků a vojáků měly být nepochybně součástí spisového materiálu již při prostudování spisu v souvislosti s ukončením vyšetřování. Proto se odvolací soud ztotožnil s argumentací obžalovaných, že došlo ke zkrácení jejich práva na obhajobu, protože jim k seznámení nebyl předložen celý spisový materiál.

Odvolací soud toho soudu nalézacímu, který bude podruhé rozhodovat 19. ledna, v rozhodnutí vytýká mnohem více.

„Vrchní soud v rámci provedeného přezkumu zjistil, že nalézací soud při utváření skutkových závěrů nepostupoval transparentně a v odůvodnění napadeného rozsudku se nezabýval významnou částí skutečností rozhodných pro vyřešení případné trestní odpovědnosti obžalovaných. Pokud ovšem krajský soud hodnotil pouze některé skutečnosti a nezabýval se řadou jiných důkazů, které jsou významné pro posouzení trestní odpovědnosti obžalovaných, postupoval vadně, protože je povinen vyčerpat žalovaný skutek v celé šíři. Je povinen zabývat se všemi jeho stránkami, které jsou právně relevantní. Za daného důkazního stavu nelze odpovědně posoudit, zda krajský soud dovodil odpovídající skutková zjištění a s nimi korespondující právní závěry,“ vypíchl soud.

Chyba za chybou

Pokud tedy jde o účast příslušníků 601. skupiny z Prostějova na některém ze sledování, se vrchní soud ztotožnil s argumentací obhájců obžalovaných, kteří poukazovali na to, že takový postup nebyl přípustný.

„Trestní řád totiž jasně stanoví, která složka může poskytovat takzvanou součinnost. Armáda, respektive její specialisté, to rozhodně nejsou, protože podle uvedeného ustanovení jsou v trestním řízení povinny si navzájem pomáhat jen orgány činné v trestním řízení,“ potvrdil soud argumentaci Ekonomického deníku, který na závažný případ upozornil.

Podle trestního řádu se orgány činnými v trestním řízení rozumějí pouze soud, státní zástupce a policejní orgán. Analogický postup, o který celníci svou žádost o součinnost opřeli, podle soudu není přípustný. Účast příslušníků 601. skupiny neumožňuje ani jiný paragraf trestního řádu, podle kterého jsou státní orgány, právnické a fyzické osoby povinny vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.

„Toto ustanovení se totiž týká pomoci typu poskytování a předávání informací, písemností, výpisů z bankovních účtů a jiné podobné spolupráce s orgány činnými v trestním řízení, nemůže se však jednat o přímou účast na aktu trestního řízení, v tomto případě sledování. Navíc z paragrafu, o který se žádost Celní správy rovněž opírá, a který konkrétně upravuje sledování, vyplývá, že se na takové operaci může podílet jen policejní orgán. Tím 601. skupina z Prostějova rozhodně není,“ usnesl se soud.

„Výčet policejních orgánů v armádě stanoví trestní řád a jsou jimi pouze pověřené orgány Vojenské policie a Vojenského zpravodajství, pokud vyšetřují trestnou svých příslušníků. Bez pochybností tedy platí, že postup Celní správy a také Armády ČR v dané věci byl vadný,“ stojí jasně v rozhodnutí soudu.

Plody z otráveného stromu

Odvolací soud se ale mimo jiné neztotožnil s tvrzením obžalovaných, že toto pochybení ze své
podstaty a paušálně, zakládá procesní nezpůsobilost důkazů, které byly získány v návaznosti na poznatky vyplývající ze sledování. Jde o odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu.

„Obžalovaní závěr o neprocesním charakteru takto získaných důkazů staví zjevně na teorii ´plodů z otráveného stromu´. Vrchní soud dodává, že tato doktrína má svůj původ ve Spojených státech amerických, kde je také rozvíjena a praktikována. Podstata dotčené doktríny v její krajní podobě spočívá v tom, že procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení má za následek absolutní neúčinnost a nepoužitelnost důkazů opatřených na podkladě takového vadného postupu. Kontinentální trestní řízení však vychází z formálně-materiální povahy důkazu, a proto jen takové vady, které porušují právo na spravedlivý proces, vedou k nepřípustnosti takového důkazu,“ upozornil soud.

To prakticky znamená, že orgány činné v trestním řízení jsou povinny přistupovat k vadám řízení diferencovaně, tedy musí vždy konkrétně posoudit, jak intenzivní bylo dané pochybení a zda mohlo provádění toho kterého důkazu ovlivnit.

„Jinými slovy – ze zásady volného hodnocení důkazů vyplývá, že příslušné orgány musí hodnotit všechny důkazy jednotlivě i ve vzájemných souvislostech. Ani právní úprava trestního řádu platného a účinného na území České republiky odkaz na tuto doktrínu neobsahuje,“ upozornil soud.

A dodal: „Pro potřeby řízení vedeného v této věci lze tedy shrnout, že doktrína plodů z otráveného stromu není součástí platného trestního řádu, a proto se na ni nelze odvolávat. I kdyby to neplatilo, tak ani rigorózní interpretace této doktríny nemůže vést k závěru, že výskyt nezákonného důkazu automaticky způsobuje nepoužitelnost všech důkazů opatřených v daném řízení. Uvedené však současně neznamená, že by soud prvního stupně nebyl povinen se s námitkou týkající se procesní použitelností důkazů získaných postupem podle trestního řádu a důkazů navazujících, blíže vypořádat,“ dodal soud.

Ekonomický deník celý závažný případ celkově popsal například zde.

Jan Hrbáček, Ekonomický deník

DALŠÍ ČLÁNKY Z RUBRIKY