Ústavní soud se zastal muže, který usiluje o střídavou péči, soudy nižších instancí mu ji neumožnily. Podle Ústavního soudu totiž neobstojí všeobecné argumenty obecných soudů proti střídavé péči, ale je třeba vypořádat se s konkrétními okolnostmi. Ústavní soud to dnes uvedl na svém webu. Ústavní soud konkrétně zrušil výrok rozsudku Krajského soudu v Ostravě a výroky rozsudku Okresního soudu v Opavě, ve věci bude muset prvoinstanční soud rozhodnout znovu.
Stěžovatel je otec nezletilého dítěte. Okresní soud v Opavě svěřil rozsudkem dítě pro dobu po rozvodu manželství rodičů do péče matky s tím, že dítě je ještě útlého věku (v době rozhodování bylo tříleté) a je primárně citově navázáno na matku, s níž dosud strávilo většinu života. Do budoucna nalézací soud střídavou péči nevyloučil. Jeho závěr však neovlivnilo zjištění, že je to také otec, kdo má dostatečné podmínky pro péči o nezletilého, je schopen se o chlapce postarat a má (stejně jako matka) srovnatelnou rodičovskou způsobilost. Krajský soud v Ostravě následně rozsudek po odvolání muže potvrdil.
V ústavní stížnosti muž především namítal, že obecné soudy dostatečně neodůvodnily, proč není v daném případě střídavá péče možná. Neobstálo podle něj prosté konstatování věku nezletilého či vzdálenosti rodičů (přibližně 70 kilometrů, 60 minut jízdy autem).
Ústavní soud muži vyhověl a rozhodnutí obecných soudů zrušil. Podle ÚS při rozhodování o péči o nezletilé jsou obecné soudy povinny vyvarovat se paušálních a v obecné rovině neplatných argumentů proti střídavé péči. Tím je například útlý věk dítěte, stabilita výchovného prostředí, adaptační náročnost střídání, špatná komunikace rodičů, vzdálenost bydlišť rodičů či pracovní vytíženost jednoho z rodičů. „Za situace, kdy jsou kompetence obou rodičů pečovat o dítě rovnocenné a dítě má k oběma dobrý vztah, je nutné vypořádat se v rozhodnutí o péči s konkrétními okolnostmi, které stojí střídavé péči na překážku,“ uvedl Ústavní soud.
Nenařídil obecným soudům, zda má být nezletilý svěřený do rovnoměrné či nerovnoměrné péče rodičů. „Ať již obecné soudy v dalším řízení posoudí zjištěný skutkový stav po právní stránce jakkoli, závěrem Ústavního soudu je, že nevyjdou-li najevo nové zásadní okolnosti, rozhodnutí o výlučné péči vedlejší účastnice (matky) z ústavněprávního hlediska neobstojí,“ doplnil ÚS.
(čtk)
