Systém soudem nařízené léčby v Česku naráží na vážné nedostatky. Podle zástupce ombudsmana Víta Alexandra Schorma čelí dospělí i dětští pacienti nejistotě, nejasným podmínkám a roztříštěnému přístupu jednotlivých zařízení. Chybí nejen personál, ale i jednotná vize.
Zástupce ombudsmana Vít Alexander Schorm usiluje o změny v systému ochranného léčení. Ve svých připomínkách k novému metodickému pokynu ministerstva zdravotnictví upozornil, že současný stav přináší řadu procesních nejasností. Ochranné léčení, které soudy nařizují lidem za spáchání trestných činů ve stavu zmenšené příčetnosti či duševní poruchy, podle něj vyžaduje preciznější pravidla.
Problematické přesuny mezi nemocnicemi
Jedním z hlavních bodů kritiky je absence pravidel pro přesun pacientů mezi jednotlivými zdravotnickými zařízeními. Tato otázka vyvstává v praxi běžně, například při stěhování rodiny pacienta nebo v případě, že nemocný potřebuje specifický typ péče, který dané zařízení neposkytuje.
„Dnes neexistuje jasný a jednotný postup, jak takový přesun zajistit. To může zbytečně prodlužovat pobyt a zhoršovat stav pacienta,“ uvedl Schorm. Metodika ministerstva podle něj tento problém zatím dostatečně neřeší ani nevytyčuje jako zásadní téma k nápravě.
Podmínky na odděleních se liší
Další oblastí, kde panuje značná nejistota, jsou režimová opatření přímo v nemocnicích. Kvůli chybějícím standardům přistupují jednotlivá zařízení k pacientům velmi rozdílně. Rozdíly se týkají i základních lidských potřeb a práv, jako je možnost pobytu na čerstvém vzduchu, používání telefonu, nošení vlastního oblečení nebo možnost trávit den v pokoji.
„Právě tyto podmínky výrazně ovlivňují jak důstojnost člověka, tak jeho pocit bezpečí,“ zdůraznil zástupce veřejného ochránce práv. Absence jasných mantinelů vede k tomu, že režim pacienta závisí spíše na interním nastavení konkrétní nemocnice než na jednotném zákonném standardu.
Personální podstav ohrožuje bezpečnost
Schorm rovněž upozornil na kritický nedostatek personálu. Současné minimální počty zaměstnanců v zařízeních neodpovídají vysoké náročnosti péče o tuto skupinu pacientů. Dostatečné personální zajištění je přitom klíčové nejen pro kvalitu léčby, ale i pro bezpečnost samotných zdravotníků. Bez adekvátního počtu odborníků nelze podle zástupce ombudsmana garantovat, že poskytovaná péče bude bezpečná a v odpovídající kvalitě.
Národní vize chybí
Kořenem většiny problémů je podle Kanceláře ombudsmana fakt, že Česká republika dosud nedisponuje strategickým dokumentem, tedy Národní koncepcí ochranného léčení. Následné metodiky ministerstva zdravotnictví tak fakticky vycházejí z koncepčního vakua.
Podle Schorma tato absence dlouhodobé vize vede k tomu, že systém zůstává roztříštěný, zařízení postupují nejednotně a rozvoj celého segmentu postrádá jasný směr. Změna metodických pokynů je sice krokem vpřed, bez celkové reformy a koncepčního ukotvení však systémové nedostatky pravděpodobně přetrvají.
