Tvrdila, že ji partner roky nutil k sexu a ve stovkách případů znásilňoval. Policie případ odložila a žena nakonec sama skončila před soudem za křivé obvinění. Dostala podmínku a měla bývalému partnerovi zaplatit odškodnění. Ústavní soud teď verdikty zrušil s tím, že justice bagatelizovala její obhajobu, pracovala se stereotypem „ideální oběti“ a neprokázala, že žena vědomě lhala.
Ústavní soud zrušil rozhodnutí plzeňských soudů i Nejvyššího soudu, které ženu potrestaly za křivé obvinění bývalého partnera ze znásilnění. Dostala rok vězení s podmíněným odkladem na 20 měsíců a měla bývalému partnerovi zaplatit 20 tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy.
Podle obecných soudů žena vědomě lhala o tom, že ji partner v letech 2012 až 2013 ve stovkách případů znásilňoval. Tvrzení měla použít ve sporu o péči o dítě, aby bývalého partnera diskvalifikovala jako otce. Policie původní podezření ze znásilnění odložila a právě to soudy označily za hlavní důkaz křivého obvinění.
ÚS: Výpověď ženy soudy bagatelizovaly
„Neprokázání tvrzení o sexuální trestné činnosti ještě neznamená, že muselo jít o křivé obvinění,“ uvedl soudce zpravodaj Tomáš Langášek. Soudci zdůraznili, že samotné neprokázání znásilnění ještě automaticky neznamená, že si žena vše vymyslela. „Neprokázání obvinění značí pouze nedostatek průkazných důkazů, nikoliv pozitivní závěr o jeho nepravdivosti či úmyslu někoho křivě obvinit,“ stojí v nálezu.
Podle Ústavního soudu obecné soudy nedostatečně prověřily, zda žena skutečně jednala v přímém úmyslu bývalého partnera poškodit. Kritizoval i způsob, jakým soudy pracovaly s její obhajobou. „Trestní soudy obhajobu stěžovatelky v určité míře bagatelizovaly a v důsledku toho neprokázaly naplnění všech znaků skutkové podstaty – včetně zavinění ve formě přímého úmyslu – mimo jakoukoliv rozumnou pochybnost,“ uvedl Ústavní soud.
Žena tvrdila, že soužití s partnerem vnímala jako sexuálně násilné a traumatizující. Poukazovala také na znalecký posudek, podle kterého mohla některé praktiky subjektivně vnímat jako znásilnění, i když je partner mohl chápat jinak.
Znásilnění nebo drsné praktiky?
Žena tvrdila, že jí bývalý partner opakovaně nutil k sexu, zamykal ji v ložnici, tlačil ji na postel a ignoroval její odmítání i zdravotní problémy. Tvrdila také, že ji nutil k orálnímu sexu, přičemž ji měl chytat za vlasy a tlačit její hlavu k přirození.
Žena uváděla, že se bránila slovně i fyzicky. Ústavní soud v této souvislosti zdůraznil, že obecné soudy nedostatečně pracovaly i se znaleckým posudkem, podle kterého mohla některé praktiky subjektivně vnímat jako znásilnění, zatímco partner je mohl chápat jako „drsnější sexuální aktivitu“.
Obecné soudy ale podle Ústavního soudu tuto argumentaci prakticky odmítly jen s odkazem na to, že žena byla příčetná a chápala důsledky svého jednání. Ústavní soud to označil za chybný postup. „Spornou nebyla otázka trestní odpovědnosti stěžovatelky, nýbrž zda došlo k úmyslnému lhaní,“ stojí v nálezu.
SMS zprávy měly dokázat nátlak
Významnou roli v případu hrála také elektronická komunikace mezi bývalými partnery. Žena tvrdila, že zprávy dokazují sexuální nátlak ze strany partnera. Obecné soudy je ale označily za nerelevantní. Ústavní soud s tím nesouhlasil a citoval několik zpráv, které muž ženě poslal.
„A kdyby te napadlo se sem nekdy vratit tak ja chci sex každý den!! A jestli odmitnes bude peklo!!! Nevyspis se dokud neroztahnes nohy!!!“
Nebo: „A budes rikaz ze jsi sukala!!! Jednou za rok ty frigido !! A pak trikrat pod nátlakem !!“
Mohlo by vás zajímat
Podle Ústavního soudu nelze takové zprávy jednoduše odmítnout bez hlubšího hodnocení. „Automatické odmítnutí obsahu těchto zpráv jako nerelevantních bylo v rozporu s povinností pečlivého a nepředpojatého hodnocení předestřené obhajoby,“ uvedl soud.
Soudy měly podle nálezu posoudit, zda komunikace nedokresluje komplikovaný vztah mezi partnery a zda nepodporuje tvrzení ženy, že byla ve vztahu vystavena nátlaku, který sama vnímala jako násilí.
ÚS kritizoval „mýtus ideální oběti“
Ústavní soud se ostře vymezil i vůči úvahám nižších soudů, že kdyby žena skutečně čelila znásilňování, svěřila by se o tom dříve svým známým. Žena přitom vysvětlovala, že mlčela kvůli studu, finanční závislosti, snaze vztah zachránit a víře, že se partner změní.
Soudci upozornili, že obecné soudy pracovaly se stereotypem takzvané ideální oběti. „Předpoklad obecných soudů, že kdyby ke znásilnění došlo, stěžovatelka by se svěřila svědkyni, se blíží modelaci tzv. ideální oběti,“ stojí v nálezu. Takový stereotyp už přitom Ústavní soud v minulosti označil za protiústavní.
Langášek: Musí existovat praktická jistota
Ústavní soud současně zdůraznil, že svým nálezem nerozhodl ani o tom, zda muž ženu skutečně znásilňoval, ani o tom, zda se žena dopustila křivého obvinění. Posuzoval pouze to, zda soudy její vinu prokázaly bez rozumných pochybností. „Nikdo z aktérů případu se vyhlášení nálezu nezúčastnil,“ uvedl Langášek.
Ve stejný den se Ústavní soud zabýval i opačným případem. Zastal se muže odsouzeného za opakované znásilňování ženy, kterou měla od dětství v péči partnerka obžalovaného. Podle Langáška oba případy spojuje stejný princip. „Nelze odsuzující trestní rozsudek založit na základě nějakých domněnek o pravděpodobnosti. Musí být praktická jistota, že k trestným činům došlo,“ řekl soudce.
