Při ukládání zabezpečovací detence musí justice vždy důkladně zvážit všechny mírnější alternativy. Ústavní soud (ÚS) vyhověl stížnosti muže, u kterého se pojí psychiatrická diagnóza se závislostí. Okresní soud v Kroměříži ho poslal do detence, teď ale musí rozhodovat znovu. Plyne to z nálezu dostupném na webu soudu.
Muž měl zprvu nařízené ambulantní léčení, později ochranné léčení v ústavní formě. Nakonec okresní soud rozhodl o změně na zabezpečovací detenci. Poukazoval na to, že muž opakovaně mařil léčení, užíval třeba návykové látky a alkohol, což zhoršovalo jeho zdravotní stav. Má takzvanou duální diagnózu. Trpí paranoidní schizofrenií a zároveň je drogově závislý. Existuje tak riziko nebezpečného chování a recidivy.
Příliš velký zásah do osobní svobody
Proti usnesení okresního soudu podal muž stížnost, které ale zlínská pobočka krajského soudu nevyhověla. Poté se obrátil na Ústavní soud, argumentoval hlavně zásahem do práva na osobní svobodu.
Ústavní soudci v nálezu poukázali na to, že zabezpečovací detence je nejpřísnějším druhem ochranného opatření a velmi intenzivním zásahem do osobní svobody. Intenzitě zásahu musí odpovídat nároky kladené na rozhodování obecných soudů, a to jak z hlediska důkazního standardu, tak z hlediska odůvodnění. Klíčový je princip přiměřenosti.
„Zaprvé ochranné opatření nelze uložit, není-li přiměřené povaze a závažnosti pachatelem spáchaného činu a nebezpečí, které od pachatele v budoucnu hrozí pro zájmy chráněné trestním zákonem,“ stojí v nálezu. Újma způsobená uloženým a vykonávaným ochranným opatřením navíc nesmí být větší, než je nezbytné k dosažení jeho účelu.
Vždy zvažovat mírnější alternativy
Soudy musí vždy zvažovat mírnější alternativy, na možnosti se mohou ptát znalců, a teprve poté rozhodovat. U lidí s duální diagnózou je alternativou ústavní léčení ve specializovaných zařízeních.
„Soudy se v dalším řízení budou zabývat výše uvedenými principy proporcionality, přičemž jsou povinny pečlivě odůvodnit, zda s ohledem na povahu hrozby, kterou stěžovatel představuje pro společnost, jsou jím namítané alternativy relevantní. Posouzení těchto kritérií musí být důkladné,“ uvedl Ústavní soud.
Soudy o detenci rozhodují zpravidla u lidí, kteří jsou – často kvůli vážné duševní poruše – mimořádně nebezpeční a nelze je ponechat na svobodě ani v ústavní léčbě. Detence je na dobu neurčitou a justice pravidelně posuzuje, jestli důvody dál trvají. Režim detenčních ústavů, z nichž jeden je i v Brně, kombinuje vysoké zabezpečení a povinnou psychiatrickou a psychologickou léčbu. Typicky se ukládá u pachatelů závažné násilné nebo sexuální trestné činnosti.
