Jak vypočítat odměnu advokáta, který pro oběť vyjedná náhradu újmy ještě před rozsudkem? Podle Ústavního soudu nelze takový úspěch ignorovat a odměnu krátit formalistickým výkladem advokátního tarifu.

Ústavní soud otevřel důležitou otázku odměňování zmocněnců poškozených v trestních věcech. Vyhověl stížnosti advokátky Lucie Hrdé a rozhodl, že advokát nesmí být finančně znevýhodněn jen proto, že pro klienta zajistil dobrovolné odškodnění ještě před vynesením rozsudku. Podle soudu by opačný výklad advokátního tarifu představoval přepjatý formalismus a odporoval smyslu adhezního řízení.

Advokátka Lucie Hrdá zastupovala zvlášť zranitelnou oběť domácího násilí. Její klientce se ještě během trestního řízení podařilo získat od pachatele 150 tisíc korun jako náhradu nemajetkové újmy. Když ale Hrdá následně žádala odměnu za své zastupování, soudy jí ji vypočítaly, jako by poškozená neuspěla vůbec. Ústavní soud nyní rozhodl, že takový postup představuje přepjatý formalismus a popírá samotný smysl adhezního řízení.

Podstatou sporu nebylo, zda advokátce odměna náleží, ale z jaké tarifní hodnoty se má vypočítat. Lucie Hrdá vycházela z částky 150 tisíc korun, kterou obviněný poškozené dobrovolně uhradil ještě před vyhlášením rozsudku. Okresní soud Praha-východ jí však přiznal pouze 54 842 korun. Vyšel totiž z toho, že poškozené nebyla v rozsudku formálně přiznána žádná částka, protože byla s nárokem odkázána na občanskoprávní řízení. Stejný názor následně potvrdil i Krajský soud v Praze.

Poškozená uspěla, jen jiným způsobem

IV. senát Ústavního soudu s takovým výkladem nesouhlasil. Připomněl, že účelem adhezního řízení je co nejrychlejší odškodnění obětí trestných činů a omezení jejich sekundární viktimizace. Pokud se podaří dosáhnout dohody ještě během trestního řízení, jde podle soudu o materiální úspěch poškozeného bez ohledu na to, že soud už následně o náhradě nerozhoduje výrokem rozsudku.

Ústavní soud upozornil, že okresní soud sám označil částku 150 tisíc korun za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy. Poškozenou odkázal na civilní řízení pouze proto, aby nevznikl duplicitní exekuční titul. „Není ústavně akceptovatelné (ani logické), aby při rozhodování o odměně zmocněnkyně – advokátky pak (tentýž) soud vyšel z premisy, že poškozená úspěšná nebyla vůbec.“

Formalistický výklad advokátního tarifu neobstál

Podle Ústavního soudu obecné soudy přistoupily k advokátnímu tarifu čistě jazykovým výkladem. Zaměřily se pouze na formální znění výroku rozsudku a pominuly skutečný výsledek řízení. „Postup obecných soudů totiž vykazuje znaky přepjatého formalismu, který ve svém důsledku zasahuje do ústavně zaručených práv stěžovatelky a popírá samotný smysl adhezního řízení.“

Ústavní soud zároveň připomněl svou dřívější judikaturu, podle níž nemají vznikat bezdůvodné rozdíly mezi odměňováním advokátů v civilním a trestním řízení. Poukázal také na to, že advokátní tarif byl novelizován právě s cílem tato pravidla sjednotit. V občanském soudním řízení by přitom dobrovolné uhrazení žalované částky během sporu automaticky znamenalo procesní úspěch žalobce a promítlo by se i do náhrady nákladů řízení.

Advokát nesmí být trestán za úspěšnou dohodu

Nejzásadnější část nálezu míří na praktické dopady dosavadního výkladu. Moderní trestní právo motivuje pachatele, aby způsobenou újmu nahradil ještě před vynesením rozsudku. Takový postup prospívá oběti, která získá rychlejší odškodnění, i obviněnému, pro něhož může být náhrada škody významnou polehčující okolností.

Podle Ústavního soudu však nelze připustit, aby právě tento žádoucí výsledek vedl ke krácení odměny zmocněnce poškozeného. „Pokud advokát – zmocněnec poškozeného dosáhne toho, že obviněný zvlášť zranitelné oběti uhradí ještě před rozhodnutím soudu přiměřenou náhradu újmy, obdrží za takto vykonanou činnost jen zlomek odměny oproti situaci, kdy soud musí v adhezním řízení o nároku pro poškozeného sám rozhodnout.“

Mohlo by vás zajímat

Soud současně zdůraznil, že takový výklad jde přímo proti principům ochrany poškozených. „Zmocněnkyně poškozené je za dosažení tohoto ideálního a právem preferovaného stavu de facto finančně sankcionována. Advokát jako zmocněnec nesmí upřednostnit své ekonomické zájmy před zájmy klienta a neměl by být finančně postižen za řádné plnění svých povinností.“

Kompromis neznamená neúspěch

Ústavní soud odmítl také argument, že poškozená původně požadovala 250 tisíc korun, ale nakonec přijala 150 tisíc korun. Přijetí kompromisní dohody podle soudu neznamená, že byla ve věci jen částečně úspěšná.

U nemajetkové újmy totiž nelze výši spravedlivého zadostiučinění posuzovat čistě matematicky. Rozhodující je, že uzavřenou dohodu sám okresní soud označil za odpovídající.

„Skutečnost, že poškozená nakonec přistoupila na dohodu, kterou okresní soud v odůvodnění svého rozhodnutí označil za odpovídající, na jejím úspěchu ve věci nic nemění a nesmí vést ke krácení odměny stěžovatelky.“

Věc se vrací k okresnímu soudu

Ústavní soud zrušil rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ i Krajského soudu v Praze. Okresní soud bude muset o odměně advokátky rozhodnout znovu a respektovat právní názor vyslovený v nálezu.

Rozhodnutí může mít význam i pro další případy zastupování poškozených v trestním řízení. Ústavní soud v něm jasně deklaroval, že advokát zastupující oběť nesmí být finančně znevýhodněn jen proto, že pro svého klienta dosáhl výsledku, který trestní právo samo považuje za žádoucí – rychlé a dobrovolné odškodnění oběti.