Je to ryze zimní téma, ale bude okolo něj ještě pořádné dusno. Nová evropská směrnice o energetické náročnosti budov požaduje, aby v Česku i dalších zemích v příštích desetiletích skončilo vytápění domů zemním plynem. „Představa, že v roce 2040 skončí plynové vytápění, je podle mě něco úplně nerealistického,“ prohlásil ale náměstek ministra životního prostředí Martin Weiss na konferenci Právo a životní prostředí.
Podle Martina Weisse je rok 2040 v evropské směrnici indikativním datem pro postupné vyřazování kotlů spalujících fosilní paliva, nikoli okamžitým plošným zákazem pro všechny domácnosti. Zjednodušení na plošný zákaz v roce 2040 je podle jeho slov nepřesné a při špatné interpretaci by mohlo vést k chybnému nastavení české legislativy.
Konference Právo a životní prostředí, kterou pořádaly Ekonomický deník a Česká justice v karlínské Truhlárně, se zaměřila na evropskou i národní politiku ochrany. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé) ve svém úvodním vystoupení hovořil například o problematice odpadové legislativy. Další řečníci se zaměřili na oblast využití biopaliv, recyklace odpadu či na zpřísnění zákonů na ochranu životního prostředí. Téma snižování emisí z vytápění budov dominovalo druhému bloku konference.
Zdroj tepla pro 1,5 milionu rodin
Martin Weiss zde upozornil na vysoký počet bytů a domů v Česku vytápěných zemním plynem.
„Zemní plyn má v českém vytápění stále zásadní roli. V současné době máme v Česku cca 2,7 milionu přípojek k plynovodní sítí. Podle dostupných dat jej jako hlavní zdroj vytápění využívá 1,5 až 1,7 milionu domácností. V každém případě jde o významnou část českého bytového fondu,“ řekl Weiss. Tuto problematiku dobře zná, před nástupem na ministerstvo životního prostředí pracoval tři roky pro Český plynárenský svaz.
Jednou z často zmiňovaných náhrad plynového vytápění jsou tepelná čerpadla. Weiss zdůraznil, že tepelná čerpadla mají v českém energetickém mixu své místo, ale nelze je považovat za univerzální řešení pro všechny typy budov. „Tepelné čerpadlo může být velmi dobré řešení u vhodně navržené budovy, s přiměřenou tepelnou ztrátou, vhodnou otopnou soustavou a dostatečnou elektrickou přípojkou. Ale není pravda, že lze jednoduše nahradit každý plynový kotel tepelným čerpadlem,“ uvedl Weiss.
Masivní elektrifikace vytápění by podle něj neznamenala pouze výměnu zařízení v domácnostech. Přinesla by také zvýšené nároky na výrobu elektřiny, distribuční sítě a zimní špičkový výkon. Roční dodatečná spotřeba elektřiny by při rozsáhlé náhradě plynového vytápění za elektrické mohla dosahovat až 10 terawatthodin (TWh) za rok. „Klíčovým problémem by však nebyla jen roční bilance, ale zejména výkonová zátěž v chladných obdobích,“ doplnil Weiss
Jak vytápět památky?
Zvláštní problém podle Weisse představují starší bytové domy, památkově chráněné budovy a obecně historická centra měst. V těchto případech může být náhrada plynového vytápění technicky, prostorově nebo ekonomicky velmi složitá. „Česká pravidla nesmí být slepá k rozdílům mezi jednotlivými typy budov. Renovace musí dávat technický a ekonomický smysl a nesmí vést k energetické chudobě nebo k nepřiměřeným nákladům pro domácnosti,“ řekl Weiss.
Diskutuje se také o využití obnovitelných plynů, zejména biometanu a vodíku. Podle Weisse by i zde Evropa měla postupovat realisticky. Biometan může být přínosný, ale jeho dostupné množství bude omezené. Využití k vytápění budov bude soutěžit s poptávkou v průmyslu, dopravě, teplárenství a dalších sektorech. Vodík má zase u vytápění domácností zásadní technická, ekonomická i bezpečnostní omezení.
Opožděná legislativa
Termín pro převedení evropské směrnice o energetické náročnosti budov do českého právního řádu vypršel na konci května. Ministerstvo průmyslu a obchodu se snaží zpoždění zmírnit. Jak uvedl vrchní ředitel sekce energetiky ministerstva průmyslu a obchodu René Neděla, hotový návrh již brzy poputuje do mezirezortního připomínkového řízení. Schválení finální verze strategie i novely zákona o hospodaření s energií by se mělo stihnout do konce roku.
Nová legislativa přinese zásadní zpřísnění nároků na spotřebu energií v budovách. Nebude už stačit, že vlastník zainvestuje do zateplení, výměny oken či rekuperace vzduchu. Novým standardem se za několik let stanou budovy s nulovými emisemi. Pro uklidnění veřejnosti nicméně Neděla dodal, že nulové emise se zatím netýkají bytových a rodinných domů.
Evropská legislativa cílí na veřejné a komerční budovy. Tady například už nebude možné pořídit do novostavby plynový kotel. Reálný dopad takového zpřísnění nebude podle Neděly příliš velký. Zmínil, že u nově dokončených komerčních a veřejných budov jich má plynové vytápění méně než deset procent. Domácností se výrazně dotkne až výše zmíněný zákaz vytápění „fosilním“ plynem po roce 2040.
Mohlo by vás zajímat
Ať to nejsou vyhozené peníze
Náměstek Weiss zdůraznil, že snižování energetické náročnosti budov má smysl, pokud je prováděno racionálně, s ohledem na stav konkrétních objektů a návratnost investic. Problém podle něj nastává ve chvíli, kdy se z úspor stane plošně vynucovaná povinnost bez dostatečného zohlednění nákladů a reálných možností vlastníků. „Česká republika by měla podporovat renovace budov, které vedou ke skutečným úsporám, zvyšují komfort a mají rozumnou návratnost. Neměli bychom ale zavádět pravidla, která budou technicky neproveditelná, ekonomicky neobhajitelná nebo sociálně nespravedlivá,“ uvedl Weiss.
Situaci navíc podle Weisse dále zkomplikuje růst cen materiálů používaných pro zateplování budov. Zdražování totiž pohání omezování přídělu emisních povolenek zdarma ze strany Evropské unie. „Na jedné straně jsme tlačeni do toho, aby se renovovalo a snižovala se energetická náročnost budov. A v tu stejnou chvíli firmy, které vyrábějí izolační materiály, jako jsou minerální vlna, skleněná vata nebo polystyren, dostanou méně emisních povolenek zdarma. Kdo to zaplatí? Zadavatel, tedy vlastník budovy,“ varuje Weiss.
Úspory za pomoci energetických služeb
Další účastníci debaty na konferenci Právo a životní prostředí se zaměřili na rostoucí trh energetických služeb se zaručeným výsledkem (EPC). Jednatel společnosti D-energy Eduard Paulík zmínil, že hodnota uzavřených EPC smluv se loni vyšplhala na zatím rekordní hodnotu: na 2,8 miliardy korun. Veřejný sektor se na objemu podepsaných smluv podílí z více než 90 procent. Největší zakázky se daří realizovat v nemocnicích. Přibývají však také velké renovační projekty ve školách, městských úřadech či dopravních podnicích.
Obchodní ředitel skupiny Veolia Jakub Tobola zmínil, že se daří investovat do energetických úspor i v památkově chráněných budovách. Jako příklad uvedl realizaci energetických úspor v areálu Psychiatrické nemocnice v Praze-Bohnicích. Jednalo se o jeden z největších EPC projektů v hodnotě zhruba 500 milionů korun. Další takový projekt, zaměřený na výměnu zdroje vytápění sídla české vlády ve Strakově akademii, zahájí Veolia v nejbližších týdnech.
Ředitel Státního fondu životního prostředí ČR Petr Valdman se zaměřil třeba na očekávaný přechod od dotací k jiným formám podpory. „Disponibilita veřejných zdrojů bude menší a menší. To znamená, potřebujeme k tomu modelu EPC přidat ještě další finanční nástroj. Mohou to být garance a zvýhodněné úvěry. Tam, kde veřejný zájem převyšuje ekonomickou rentabilitu jako takovou, dotace v omezenější míře zůstanou,“ uvedl Petr Valdman.
Poděkování za podporu konference Právo a životní prostředí patří advokátní kanceláři Kocián Šolc Balaštík a společnostem REMA Systém, Temperatior, D-energy, Veolia a agentuře Ewing.
