Smoljak neuspěl se žádostí o omluvu. Svěrákův „mstivý soused“ je podle ÚS svobodou projevu

Ústavní soud odmítl stížnost Filipa Smoljaka ve sporu o ochranu osobnosti s vydavateli Respektu a Hospodářských novin. Dříve neúspěšně žádal omluvu a odškodnění za dva texty věnované sporu o práva na hry Divadla Járy Cimrmana. Jejich spoluautorem a režisérem byl jeho otec Ladislav Smoljak. Podle Ústavního soudu předchozí rozhodnutí soudů nijak neporušily Smoljakova práva. Usnesení je zpřístupněné v databázi soudu, upozornila na ně Česká televize.

Žaloba mířila na společnosti Economia a Respekt Media. Jeden sporný text vyšel v roce 2018 v Respektu jako Filipika s podtitulkem „Jak vidím spor o autorská práva na Járu Cimrmana„. Jeho autorem byl Zdeněk Svěrák, další protagonista Divadla Járy Cimrmana. Druhý text publikoval web Hospodářských novin pod titulkem „Peníze podle Leoše Rouska: Vypukly dědické spory o Járu Cimrmana. Vydělat se ale dá stále i na ropě„.

Smoljak požadoval stažení článků z webů, písemnou omluvu a finanční satisfakci 500 tisíc korun. Tvrdil, že texty byly dehonestující a negativně zasáhly do jeho soukromí i politické kariéry.

Svoboda projevu versus ochrana osobnosti

Obecné soudy i Nejvyšší soud, který o dovolání rozhodl v červenci 2025, mu nevyhověly. Stížnost, kterou Smoljak proti těmto verdiktům podal, shledal Ústavní soud za zjevně neopodstatněnou. Rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Přibáně, soudce zpravodaje Martina Smolka a soudce Pavla Šámala.

Podle Ústavního soudu justice správně vyhodnotila konflikt mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti. V odůvodnění soud zdůraznil, že Smoljaka nečiní veřejnou osobou pouhý fakt, že je dědicem slavného umělce. Důvodem je jeho vlastní soustavné a aktivní působení ve veřejném prostoru.

Aktivní působení ve veřejném prostoru

„Stěžovatel se ve věci dlouhodobě veřejně vyjadřuje, do veřejné debaty vstoupil jako první, a činí tak soustavně. Věc, k níž se vyjadřuje, je jako obecně známé a částečně zlidovělé umělecké dílo předmětem oprávněného veřejného zájmu. Takto široké vymezení osob, jež mohou být předmětem veřejného zájmu, přitom vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu, dle které jsou věcí veřejnou i umění včetně showbyznysu a dále vše, co na sebe upoutává veřejnou pozornost,“ konstatoval soud.

Podle soudu pak lidé, kteří vystupují na veřejnosti, musejí počítat s kritikou. Ústava ji bere jako automatické právo každého občana mluvit do veřejného dění, což je základ demokracie, uvedl.

„Výroky učiněné v nadsázce (‚mstivý soused, vrabec s orlími křídly‘) přitom požívají ochrany, neboť v opačném případě by došlo k nepřípustnému zúžení prostoru pro svobodu projevu, která se vztahuje i na nepříjemné informace a myšlenky,“ píší se v odůvodnění Ústavního soudu.