Pokud jeden advokát zastupuje ve stejném sporu více lidí, jeho odměna se podle pravidel platných od roku 2025 s rostoucím počtem klientů postupně snižuje. Dosud ale nebylo jasné, jak přesně toto krácení mezi jednotlivé klienty rozdělit. Ústavní soud nyní stanovil, že rozhodující je celkový počet společně zastoupených osob a výsledné procento snížení musí být pro všechny stejné. Soudy tak například nemohou odměnu krátit podle toho, v jakém pořadí jsou jednotliví žalobci uvedeni v rozsudku.

Když jeden advokát zastupuje v jednom sporu více lidí, dostává za každého dalšího klienta podle advokátního tarifu nižší odměnu, protože část práce dělá pro všechny společně. Soudy ale nemohou určit výši této „slevy“ podle toho, kdo je v žalobě napsaný jako první, pátý nebo desátý. Ústavní soud řekl, že se musí vzít celkový počet společně zastoupených lidí, vypočítat průměrné procento snížení a to pak použít stejně u všech.

Ústavní soud se novými pravidly zabýval v nálezu sp. zn. III. ÚS 2554/25. Třetí senát Ústavního soudu v čele se soudcem zpravodajem Janem Svatoněm ústavní stížnosti vyhověl.

Od začátku roku 2025 stanoví § 12 odst. 4 advokátního tarifu odstupňované snížení mimosmluvní odměny za společné úkony advokáta. Za druhou zastupovanou osobu se odměna snižuje o 20 procent, za třetí o 40 procent, za čtvrtou o 60 procent a za pátou a každou další o 80 procent.

Ústavní soud se nyní poprvé zabýval tím, jak se má nové pravidlo v praxi použít na jednotlivé společně zastoupené klienty. Dosavadní soudní praxe podle něj nenabízela přímé vodítko pro řešení této otázky.

Odměnu nelze krátit podle pořadí klientů

Případ se týkal řízení o pojistné plnění za nemajetkovou újmu. Na soud se postupně obrátilo 13 žalobců, které zastupoval stejný advokát. V rozsudku byli označeni písmeny a) až m). Tři pozdější stěžovatelé figurovali na pátém až sedmém místě a jako jediní byli se svým odvoláním úspěšní.

Krajský soud v Brně jim přiznal náhradu nákladů řízení, při stanovení odměny ale vyšel právě z jejich pořadí. Protože šlo o pátého, šestého a sedmého žalobce, u všech snížil odměnu advokáta o 80 procent. Za úkony uskutečněné po 1. lednu 2025 tak byla odměna u všech tří krácena na pětinu.

Ústavní soud takový postup odmítl. Podle něj sice vzhledem k vysokému počtu klientů bylo namístě vycházet ze snížené odměny, způsob jejího výpočtu ale Krajský soud v Brně zvolil nesprávně. „Snížení odměny advokáta je třeba poměrně rozvrhnout mezi jednotlivé společně zastoupené osoby,“ uvedl Ústavní soud. Současně zdůraznil, že soud musí při výpočtu vycházet z celkového počtu společně zastoupených lidí.

Mohlo by vás zajímat

U třinácti klientů se odměna krátí o 65 procent

Soud proto musí procentní hodnoty krácení připadající na jednotlivé klienty sečíst a vypočítat jejich aritmetický průměr. Ten se následně použije stejně vůči každému společně zastoupenému klientovi.

Například u tří klientů jde o hodnoty nula, 20 a 40 procent. Jejich průměr činí 20 procent, takže se odměna advokáta ve vztahu ke každému z nich sníží právě o pětinu.

V projednávané věci se 13 klienty dosáhl součet jednotlivých procentních hodnot 840 procent. Po vydělení třinácti vychází krácení na 64,6 procenta, tedy po zaokrouhlení na 65 procent. Odměna advokáta tak měla u každého klienta činit 35 procent plné výše, nikoliv 20 procent, jak rozhodl krajský soud. Ústavní soud k tomu v nálezu zdůraznil, že takový postup vede k rovnoměrnému snížení odměny. V posuzovaném případě jde zároveň o „krácení odměny v mnohem nižší míře, než jaké provedl krajský soud“.

Podle soudu nelze při výpočtu použít jiné, nahodilé kritérium. „Při snížení odměny advokáta nelze postupovat podle jiných nahodilých kritérií,“ uvedl Ústavní soud s tím, že právě takovým kritériem bylo v tomto případě pořadí úspěšných žalobců v rozsudku. Zohledňování podobných okolností by podle něj vedlo k rozhodování o nákladech zatíženému libovůlí.

Rozhoduje počet všech společně zastoupených

Nález řeší také situaci, kdy z většího počtu společně zastoupených klientů uspěje v řízení pouze několik. Ani tehdy se způsob výpočtu nemění.

Stěžovatelé prosazovali, aby soud při výpočtu vycházel pouze z počtu úspěšných účastníků. Ústavní soud jejich argumentaci odmítl. Je-li úspěšná jen část společně zastoupených, soud nadále vychází ze všech klientů, které advokát společně zastupoval.

Důvodem je samotný smysl úpravy. Advokátní tarif podle soudu stanovuje pro společně zastoupené klienty určitou „slevu“ pro situace, kdy je s narůstajícím počtem klientů rozsah právní služby méně náročný. Část klientů přitom nakonec může nést náklady na advokáta sama, zatímco úspěšným účastníkům je nahradí protistrana.

Podobný výklad už předtím přijal také Nejvyšší soud. Ten podle nálezu dospěl k závěru, že ačkoli formulace tarifu může kvůli použití řadových číslovek vyvolávat dojem, že záleží na pořadí klientů, smysl úpravy je jiný. Rozhodující musí být jejich počet, nikoli pořadí.

U obtížných případů může být odměna naopak vyšší

Ústavní soud současně upozornil, že větší počet společně zastoupených klientů nemusí automaticky znamenat, že je práce advokáta v konkrétní věci jednoduchá.

Advokátní tarif umožňuje v mimořádně obtížných případech zvýšit mimosmluvní odměnu až na trojnásobek. V nyní posuzovaném případě by tak teoreticky bylo možné odměnu ve výši 35 procent po snížení o 65 procent zvýšit až na 105 procent. „Jakkoliv je s vyšším počtem klientů rozsah právní služby zpravidla méně a méně náročný, neplatí to bezvýjimečně,“ upozornil Ústavní soud. Zda by ale zvýšení odměny bylo namístě právě v tomto případu, neposuzoval.

Krajský soud porušil tři základní práva

Třetí senát Ústavního soudu se soudcem zpravodajem Janem Svatoněm nakonec ústavní stížnosti vyhověl. Konstatoval, že Krajský soud v Brně nesprávným snížením odměny porušil právo stěžovatelů na spravedlivý proces, právo na právní pomoc a právo na ochranu majetku. Příslušnou část jeho rozsudku proto zrušil.

Stěžovatelé požadovali také zrušení samotného § 12 odst. 4 advokátního tarifu. Tomu však Ústavní soud nevyhověl. Podle něj problém nespočívá v samotné úpravě, ale v jejím výkladu. Pokud právní předpis umožňuje ústavně souladný výklad, má podle soudu tento postup přednost před zrušením ustanovení.

Ústavní soud se věcně nezabýval ani další námitkou stěžovatelů týkající se tarifní hodnoty pro úkony provedené do konce roku 2024. Rozdíl mezi přiznanou a požadovanou náhradou činil u dvou stěžovatelů 16 816 korun a u třetího 12 560 korun. Soud tyto částky z ústavněprávního hlediska považoval za bagatelní a přesah vlastních zájmů stěžovatelů shledal pouze v otázce výkladu nových pravidel účinných od roku 2025.