Policie může mít případ sexuálního násilí na dítěti zadokumentovaný během několika měsíců. Pak se ale čeká tři čtvrtě roku, někdy i rok na znalecký posudek. Oběť mezitím musí znovu popisovat, co se jí stalo. Na problémy s vyšetřováním, výslechy i soudy upozornili zástupci policie, státního zastupitelství a justice na semináři „Aktuální otázky sexuálně motivované kriminality“ v Poslanecké sněmovně. Prezident Soudcovské unie Libor Vávra navrhuje, aby tyto případy soudili specialisté u menšího počtu soudů.
„Za tři měsíce třeba policie má hotovo, ale pak čeká tři čtvrtě roku,“ popsal na semináři vedoucí odboru obecné kriminality policejního prezidia Jaroslav Hrabálek. V některých případech se podle něj na znalecký posudek čeká i rok.
Dopadá to především na děti. „Ta oběť už byla vyslechnutá na policii, všechno je zadokumentované, ale ta oběť znova musí za tři čtvrtě roku jít k tomu znalci,“ uvedl Hrabálek. Dítě tak musí po dlouhé době znovu mluvit o tom, co se mu stalo.
Policie to považuje za riziko další traumatizace oběti. Nedostatek znalců přitom podle Hrabálka nebude mít rychlé řešení. I kdyby se podařilo přivést nové odborníky, výsledky mohou přijít až za „pět, šest, sedm let“. „Tohle je věc, která nás bude trápit teď dlouhou dobu a upřímně si s ní úplně nevíme rady,“ řekl.
Jeden výslech se přepisuje dva dny
Policistům práci komplikuje také povinnost pořizovat doslovné přepisy výslechů. U zvlášť zranitelných obětí přitom policie používá speciální výslechové místnosti a pořizuje obrazový a zvukový záznam. „Když to pak u toho soudu vidíte na papíře a když vidíte na tom videu ty emoce, tak ono to má taky přidanou hodnotu,“ uvedl Hrabálek.
Přepis jediného výslechu může podle něj zabrat dva pracovní dny. Policie si už pomáhá programem pro automatický přepis, výsledný text ale musí vyšetřovatel následně zkontrolovat.
Podobně kritický je prezident Soudcovské unie Libor Vávra. „Týdny přepisujeme něco, co máme digitálně zachycené,“ řekl. Podle něj by měl být v trestním řízení podstatný především autentický audiovizuální záznam a přepis by měl sloužit jen jako pracovní pomůcka.
Vávra: Tisíc soudců neproškolíte
Vávra zároveň otevřel otázku specializace soudců na sexuální trestné činy. Podle předsedkyně senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu Milady Šámalové dnes zvláštní specializace na sexuální delikty není ani u Nejvyššího soudu a obdobná situace je podle ní také u nižších soudů.
Právě to by podle Vávry stálo za změnu. Připomněl, že v Česku funguje zhruba sto soudních pracovišť a počet podobných případů není tak vysoký, aby s nimi každý trestní soudce získával pravidelnou zkušenost. „Tak jak určit specializaci za situace, kdy máte pravděpodobně pocit, že vám jednou za tři roky napadne jedna kauza?“ uvedl.
Mohlo by vás zajímat
Samotná školení podle něj nestačí. „Vy prostě nemůžete proškolit tisíc soudců. My musíme koncentrovat specialisty,“ řekl Vávra. Kvalitní příprava na práci se zvlášť zranitelnými oběťmi podle něj vyžaduje delší výuku v malých skupinách za účasti odborníků.
Řešením by podle něj bylo soustředit některé typy sexuální kriminality k vybraným soudům. „Tím rázem získáte lidi, které ty věci zajímají, chtějí se jim věnovat,“ uvedl. Také oběť by podle něj předem věděla, že přichází do prostředí, které s podobnými případy umí pracovat.
Oběť může vypovídat znovu a znovu
Kritika zazněla také ze státního zastupitelství. U zvlášť zranitelných obětí může být výpověď v průběhu trestního řízení opakována několikrát. „Proč mě trápíte těmi opakovanými výslechy?“ popsala zástupkyně státního zastupitelství pohled některých obětí. Právě první výpověď přitom považuje za mimořádně důležitou, protože člověk tehdy často poprvé podrobně popisuje, co prožil. „Ta první zásadní výpověď, ať už je od dítěte, nebo od dospělé osoby, je autentická, je nahraná,“ uvedla. S každým dalším opakováním se podle ní může měnit i způsob, jakým oběť událost popisuje.
Doplňující výslech by proto podle státního zastupitelství měl skutečně jen doplnit nové skutečnosti, nikoli opakovat celý výslech od začátku. Současně však musí zůstat zachováno právo obviněného na obhajobu.
Nejvyšší soud: Nelze vždy říct, že stačí jeden výslech
Šámalová upozornila, že počet výslechů nelze jednoduše omezit například na jeden nebo dva. Soud musí mít dostatek podkladů pro rozhodnutí a současně respektovat právo obviněného na spravedlivý proces a obhajobu.
Klíčové podle ní je, aby policisté a státní zástupci už při prvních úkonech dokázali zjistit vše podstatné a nebylo nutné se k oběti bezdůvodně vracet. Nejvyšší soud se zároveň stále vypořádává s výkladem nové právní úpravy znásilnění a sexuálního útoku.
U některých hraničních případů podle Šámalové zatím není dostatek rozhodnutí, z nichž by mohl Nejvyšší soud vytvořit jednoznačnější vodítko pro nižší soudy, policisty a státní zástupce.
Některé kauzy se dostanou k lidem, ke kterým neměly
Vávra podporu specializace vysvětloval i zkušenostmi z justice. „V každé profesi se některé kauzy dostanou k lidem, ke kterým se nikdy dostat neměly,“ uvedl. Podle něj přitom nemusí jít o špatného soudce. Může být kvalitní v jiné oblasti, ale nemusí mít potřebné předpoklady právě pro práci s oběťmi sexuálního násilí.
Podle Vávry proto specializace není jen otázkou znalosti paragrafů. Důležité jsou také procesní dovednosti při výslechu zvlášť zranitelných obětí a schopnost vytvořit při soudním řízení bezpečné prostředí.
Současně varoval před opačným extrémem. Ochrana oběti nesmí vést k porušení práv obžalovaného. Justice tak bude muset hledat hranici mezi ochranou zvlášť zranitelných obětí a právem na spravedlivý proces. Vedle toho ale řeší mnohem praktičtější otázky. Kdo bude sexuální delikty soudit, kolikrát bude muset oběť vypovídat, jak rychle se podaří získat znalce a zda mají policisté dál trávit celé dny přepisováním výslechů, které už mají natočené na video.
