Chtěli zastavit už povolenou studnu a sáhli po zákonu o ekologické újmě. Neuspěli. Nejvyšší správní soud dal ekologickým aktivistům jasně najevo, že tímto způsobem nelze obcházet povolovací řízení.
Soukromý vlastník pozemku v katastrálním území Petkovy na Mladoboleslavsku si vyřídil povolení pro vrtanou studnu k individuálnímu zásobování rodinného domu vodou. Vrtné práce měl provést odborný zhotovitel na základě povolení mladoboleslavského magistrátu. Proti záměru se postavil Občanský spolek pro ochranu výšky hladiny vody studní a chtěl vrt zablokovat. Argumentoval přitom obavami o vodní režim.
Aktivisté se obrátili na Českou inspekci životního prostředí s žádostí o uložení preventivních opatření podle zákona o ekologické újmě. Domáhali se zásahu podle zákona, který upravuje postup proti velkým průmyslovým podnikům, které svým provozem představují hrozbu pro životní prostředí.
Tři podmínky ochrany
Případ po zamítnutí žádosti a odvolání zamířil ke správním soudům. Ty jako předpoklad pro uložení preventivních nebo nápravných opatření definovaly tři kumulativní podmínky. Musí vzniknout nebo hrozit bezprostřední újma volně žijícím živočichům nebo planě rostoucím rostlinám, provozní činnost musí být v rozporu s právními předpisy a musí existovat příčinná souvislost mezi provozní činností a vznikem nebo bezprostřední hrozbou újmy.
Spolek podle rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 22 As 27/2026 neprošel sítem už u první podmínky. Argumentoval sice rizikem přetoku mezi kolektory a obecně riziky spojenými s vrtáním studny a jejího dopadu na vodní režim. To ale nestačí. „Taková tvrzení sama o sobě neoznačují
ekologickou újmu nebo její bezprostřední hrozbu na konkrétním chráněném druhu nebo
přírodním stanovišti,“ uvedl v odůvodnění senát vedený Tomášem Foltasem.
Měli jste se bránit v povolovacím řízení, vzkázal soud
Druhou ranou pro spolek byl fakt, že vrt byl vodoprávním úřadem řádně povolen. Spolek přitom ani netvrdil, že toto povolení bylo zrušeno nebo změněno. Soud připomněl zásadu presumpce správnosti pravomocných rozhodnutí. Vzkázal tedy aktivistům, že vodoprávní povolení měli napadnout v rámci povolovacího řízení a ne obcházet tento nedostatek samostatným řízením o ekologické újmě.
Spolek se v kasační stížnosti také dovolával zásady předběžné opatrnosti. A namítal, že ji městský soud nedostatečně zohlednil. Ani s tím u Nejvyššího správního soudu neuspěl. Předběžná opatrnost sice snižuje požadavek na jistotu vzniku budoucí škody, nenahrazuje ale konkrétní skutkový a odborný základ, z něhož lze hrozbu závažného nebo nevratného poškození životního prostředí dovodit. „Nepřevrací tedy břemeno tvrzení tak, že by postačovalo pouhé obecné či spekulativní tvrzení o možném riziku,“ uvedli soudci.
Už dříve prohrál
Stejný spolek, za kterým stojí aktivista Jan Reiter, není justici neznámý. V loňském roce prohrál jiný spor proti vrtaným studním. Dlouhodobě vede právní boj proti povolání vrtů v působnosti vodoprávních úřadů Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště a Jičín.
