Místo pouhého pobytu za mřížemi přichází práce, každodenní povinnosti a příprava na život po propuštění. Tak fungují otevřené věznice, které jsou známé především ze Skandinávie. V Česku se tento model od roku 2017 testuje v Jiřicích. Podle nové analýzy se odsouzení, kteří zařízením prošli, vracejí k trestné činnosti o 40 procent méně často než srovnatelná skupina vězňů. Projekt navíc přináší společnosti čistý přínos téměř 26 milionů korun ročně. O výsledcích informovalo RUBIKON Centrum a Vězeňská služba.
Otevřená věznice stojí na myšlence, že odsouzený by se měl ještě před propuštěním naučit zvládat běžný život. Na rozdíl od klasické věznice proto klade větší důraz na samostatnost a osobní odpovědnost. Vězni pracují, starají se o každodenní povinnosti, řeší své dluhy a udržují kontakt s rodinou. Stále jsou ale ve výkonu trestu a musí dodržovat stanovená pravidla. Do zařízení se navíc nedostane každý. V Jiřicích mohou zůstávat odsouzení v závěru trestu, kteří prokázali snahu změnit svůj život.
Podobný přístup dlouhodobě využívá například Norsko. Tamní vězeňství vychází z principu normality, podle něhož má život ve vězení co nejvíce připomínat život na svobodě. Samotným trestem má být omezení osobní svobody, nikoliv zbytečné zbavení dalších práv. Odsouzení se proto v některých zařízeních učí hospodařit s penězi, nakupovat, vařit nebo pracovat mimo věznici. Podle norské vězeňské služby má postupný přechod z přísnějšího do volnějšího režimu usnadnit návrat do společnosti.
Česká otevřená věznice v Jiřicích má kapacitu 32 odsouzených. Její výsledky nyní poprvé podrobně vyhodnotila analýza společenských nákladů a přínosů, kterou připravily České priority ve spolupráci s RUBIKON Centrem a Vězeňskou službou ČR.
Recidiva je nižší i u rizikovějších odsouzených
Analýza sledovala 298 lidí, kteří otevřenou věznicí prošli od října 2017 do ledna 2025. Výzkumníci jejich výsledky porovnali se skupinami podobných odsouzených ze standardních věznic. Tyto skupiny vytvořili pomocí algoritmu, který ke každému účastníkovi vyhledal osoby s podobnými charakteristikami z celé vězeňské populace.
Výsledky ukázaly, že po třech letech od propuštění byla recidiva absolventů otevřené věznice o 40 procent nižší. Rozdíly podle autorů přetrvávaly i v dalších letech. Pozitivní výsledky se přitom projevily také u lidí s vyšším než průměrným rizikem opakování trestné činnosti.
„Pilotní projekt Otevřené věznice Jiřice se osvědčil. Cost-benefit analýza ukazuje, že pokud vytvoříme podmínky, ve kterých se odsouzení mohou připravovat na návrat do běžného života, dosahujeme lepších výsledků pro ně samotné, jejich rodiny i pro společnost,“ uvedl generální ředitel Vězeňské služby Tomáš Hůlka.
Společenský přínos dosahuje 25,7 milionu ročně
Analýza vyčíslila také ekonomické dopady projektu. Celkové společenské přínosy otevřené věznice dosáhly 188,3 milionu korun. Po započtení rozdílů v provozních a personálních nákladech oproti standardní věznici činil čistý přínos 139,5 milionu korun, tedy v průměru 25,7 milionu ročně.
Nejde o přímý příjem státního rozpočtu. Výpočet zahrnuje širší společenské dopady nižší kriminality, včetně nákladů na trestní řízení, opakovaný výkon trestu a škod způsobených trestnou činností.
Podle spoluzakladatele think-tanku České priority Ladislava Frühaufa výsledky ukazují, že přísnější podmínky výkonu trestu nemusejí automaticky znamenat účinnější ochranu společnosti. „Výsledky analýzy, kterou jsme zpracovali, ukazují, že model otevřené věznice může snižovat recidivu a současně šetřit veřejné prostředky. Společnost tak získává více bezpečnosti za méně peněz,“ uvedl.
Ministr Tejc: Otevřené věznice nejsou pro každého
Ministr spravedlnosti Jeroným Tejc výsledky považuje za argument pro další rozvoj otevřeného vězeňství. Zdůrazňuje ale, že tento režim není určen všem odsouzeným. „Otevřená věznice není vhodná pro každého odsouzeného. Příležitost mohou dostat pouze ti, kteří mají skutečnou motivaci změnit svůj život. Tento typ věznice přitom neznamená mírnější podmínky výkonu trestu, ale naopak více povinností a větší osobní odpovědnost, zároveň však i intenzivnější podporu odborného personálu,“ uvedl Tejc.
Otevřené věznice podle ministra nemohou ve větší míře nahradit klasická zařízení. Mohou však představovat jejich důležitý doplněk. Vězeňská služba proto připravuje další projekt, tentokrát pro ženy ve Velkých Přílepech. Jeho provoz by měl začít v roce 2027. „Potřebujeme více diferencovat podmínky výkonu trestu podle potřeb různých skupin odsouzených a využívat přístupy, u nichž máme důkazy, že fungují,“ uvedl Hůlka. Podle něj otevřené věznice zároveň vytvářejí lepší podmínky pro práci odborného personálu, což je důležité i vzhledem k jeho nedostatku.
Hůlka. Foto: Vězeňská služba ČR
Recidiva stojí společnost desítky miliard
RUBIKON Centrum připomíná, že opakovaná trestná činnost představuje nejen bezpečnostní, ale také ekonomický problém. Podle dřívějších výpočtů Českých priorit dosahují společenské náklady kriminality v Česku přibližně 68 miliard korun ročně. „Recidiva není jen selháním jednotlivce. Je to jedno z nejdražších systémových selhání státu, které českou společnost stojí 68 miliard korun ročně,“ uvedla spoluzakladatelka RUBIKON Centra Lenka Ouředníčková.
Podle ní úspěšný návrat odsouzených do běžného života nezávisí pouze na Vězeňské službě. Důležitou roli hrají také zaměstnavatelé, obce a neziskové organizace. „Úspěšný návrat lidí po výkonu trestu ale není jen úkolem Vězeňské služby. Vyžaduje spolupráci krajů, obcí, zaměstnavatelů i neziskových organizací,“ zdůraznila Ouředníčková.
