Prezident Petr Pavel propůjčil Řád TGM in memoriam někdejší senátorce, předsedkyni Nejvyššího soudu a místopředsedkyni Ústavního soudu Elišce Wagnerové. Prezident ji ocenil během státního svátku 28. října na Pražském hradě.
Spolu s ní byl za zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidských práv oceněn také senátor a primátor Teplic Jaroslav Kubera. Právničku Wagnerovou Hrad označil za neúnavnou obhájkyni důstojnosti jednotlivce.
Wagnerová se jako právnička, soudkyně, předsedkyně Nejvyššího soudu, místopředsedkyně Ústavního soudu a později i senátorka od začátku 90. let podílela na přerodu polistopadové justice. Předtím strávila řadu let v emigraci v Německu a Kanadě. V poslední době byla poradkyní prezidenta Petra Pavla.
Cesta od hutnické průmyslovky k právům
Kladenská rodačka směla kvůli původu zprvu vystudovat jen hutnickou průmyslovku. Jejího strýce věznili komunisté v Jáchymově. Až koncem 60. let se mohla zapsat na pražská práva, kde promovala v době počínající normalizace.
Začínala jako podniková právnička, poté našla místo koncipientky v Lounech a nakonec pracovala v kladenské advokátní poradně. Atmosféra v tehdejším Československu ji přiměla k odchodu z vlasti. V roce 1982 zamířila do Německa, kde působila mimo jiné jako poradkyně pro československé právo a pracovala pro exilové noviny. Koncem 80. let se za manželem odstěhovala do Kanady, kde vyzkoušela řadu zaměstnání, například aranžovala a prodávala květiny.
Návrat do justice a působení u Ústavního soudu
Po návratu do Česka se v roce 1993 stala asistentkou předsedy Ústavního soudu Zdeňka Kesslera. O tři roky později ji prezident Havel jmenoval do Nejvyššího soudu, který v letech 1998 až 2002 vedla. V roce 2002 Havel Wagnerovou prosadil na Ústavní soud, kde patřila k výrazným členům.
Wagnerová položila základní kameny k ústavní percepci evropského práva, k přílepkům, k přezkumu sociálních reforem a k mnoha dalším zásadním ústavním otázkám. „Tomu, kdo by se chtěl dozvědět víc, lze doporučit sborník In dubio pro libertate, vydaný v roce 2009 k její poctě,“ uvedl již dříve generální sekretář Ústavního soudu Vlastimil Göttinger.
Nikdy se nesnažila zalíbit mocným
Podle Göttingera se Wagnerová nikdy nesnažila zalíbit mocným. „Nesnášela ustrašenost, čecháčkovství, vrabce v hrsti a vzdušné zámky, ale za práva toho posledního z posledních se bila jako lvice. Mezi politiky si tím mnoho přátel nezískala, mezi svými spolupracovníky ano (a k tomu absolutní respekt a celoživotní sympatie),“ dodal.
Wagnerová nikdy nepatřila k lidem „do počtu“. Během deseti let jako soudkyně u Ústavního soudu uplatnila ve srovnání s kolegy nejvíce odlišných stanovisek. Výrazná byla i jako senátorka. „Tady se pořád spíš nosí to: Sedávej, panenko, v koutě… Taková já nikdy nebyla. Ale víte, já se nebojím být kritická, dokonce to považuju za svou povinnost, k lidem takzvaně mocným. Politici to musí snést,“ svěřila se v minulosti. V roce 2013 patřila k senátorům, kteří podali žalobu na prezidenta Václava Klause kvůli velezradě.
Senát, poradní role i podpora slovenských kolegů
V horní komoře Parlamentu Wagnerová působila od roku 2012 šest let. Zvolili ji v Brně jako nestraničku za Zelené. V poslední době patřila mezi poradce prezidenta Petra Pavla a byla členkou jeho konzultačního panelu, který posuzoval a prezidentovi doporučoval vhodné kandidáty na soudce Ústavního soudu.
Předloni připojila svůj podpis pod prohlášení českých umělců a dalších osobností Je čas podat ruku! na podporu kolegů na Slovensku, kteří přicházeli o práci v souvislosti se změnami prováděnými slovenskou ministryní kultury Martinou Šimkovičovou. Eliška Wagnerová zemřela 18. ledna 2025.
