Čtyřiadvacetiletý útočník, který v pondělí ráno zemřel, držel sportovní zbrojní průkaz a vlastnil zbraně. Na střelnici chodil i se svým otcem, jenž měl doma rozsáhlý legální arzenál. Policie později nalezla v rodinném bytě zastřelené oba rodiče a sestru. Případ z Polska připomíná tragédii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, po níž Česko zpřísnilo zbraňovou legislativu.
Co přesně dnes musí splnit člověk, který chce legálně vlastnit samonabíjecí pušku – a jak stát kontroluje, zda smí zbraně dál držet?
Zbraně legálně, útok mimořádně brutální
Případ střelby v Krakově otevírá otázky, které se netýkají pouze samotného pachatele a motivu jeho činu. Do popředí se dostává také způsob, jakým Polsko povoluje držení střelných zbraní, jak prověřuje jejich budoucí majitele a jak kontroluje, zda lidé nadále splňují podmínky pro jejich vlastnictví.
Michał O., čtyřiadvacetiletý muž z Ostrowce Świętokrzyského, podle dostupných informací získal zbrojní povolení pro sportovní účely a zbraně držel legálně. Nešlo tedy o člověka, který by si podle dosavadních zjištění opatřoval celý arzenál na černém trhu. Před útokem u něj policie neevidovala trestnou činnost a nebyl v jejím hledáčku.
Na krakovském Hlavním náměstí použil samonabíjecí pušku civilní verze AR-15. Další zbraně a munici policisté našli v jeho automobilu Subaru. Vůz patřil jeho otci a pachatel s ním přijel přímo na Rynek Główny.
Rodinná souvislost je přitom zásadní. Také jeho otec měl zbrojní povolení a legálně registroval jedenáct kusů zbraní. Oba muži navštěvovali střelnici ve Starachowicích. Po útoku policie v rodinném bytě v Ostrowci našla zastřelené tělo otce, matky a sestry. Podle vyšetřovatelů je zavraždil ještě před cestou do Krakova.
Polské povolení není jen formalita
Polský zákon o zbraních a střelivu vychází z principu, že člověk potřebuje k držení většiny palných zbraní správní povolení. Vydává ho příslušný policejní orgán. Žadatel musí splnit věkové, zdravotní a psychologické podmínky, prokázat bezúhonnost a především doložit takzvanou „uzasadnioną potrzebę“, tedy odůvodněnou potřebu zbraň vlastnit.
Polsko přitom rozlišuje několik účelů, pro které může člověk o povolení požádat. Patří mezi ně osobní ochrana, ochrana osob a majetku, lov, sportovní střelba, sběratelství, historické rekonstrukce nebo výcvik. Samotná touha vlastnit zbraň nestačí. Žadatel musí vysvětlit, k čemu ji potřebuje, a doložit, že splňuje podmínky pro příslušný typ povolení.
Obecná věková hranice činí 21 let. Zákon však připouští výjimky, například u některých sportovních a loveckých účelů, kdy lze povolení získat už od 18 let. Zájemce musí předložit lékařský a psychologický posudek. Překážkou mohou být určité duševní poruchy, závažné poruchy psychologického fungování, závislost na alkoholu či psychoaktivních látkách nebo pravomocné odsouzení za vymezené trestné činy.
Součástí procesu je také zkouška ze znalosti právních předpisů a bezpečného zacházení se zbraní. Zákon ale zná výjimky, mimo jiné pro některé sportovní střelce, kteří již příslušnou odbornou zkoušku absolvovali v rámci sportovní kvalifikace.
Sportovní střelba otevírá cestu k puškám AR-15
Jednou z cest k legálnímu držení samonabíjecích zbraní je sportovní střelba. Zájemce vstoupí do střeleckého klubu, splní podmínky sportovní organizace, získá příslušnou licenci Polského sportovního střeleckého svazu (PZSS) a absolvuje požadovaná zdravotní a psychologická vyšetření. Poté může požádat o povolení pro sportovní účely.
Takový režim umožňuje získat také civilní samonabíjecí pušky typu AR-15 nebo pušky konstrukčně vycházející z rodiny AK, stejně jako pistole ráže 9 mm. Polské sportovní povolení tedy samo o sobě nevylučuje vlastnictví zbraně, která vzhledem připomíná vojenskou útočnou pušku. Rozhodující je její právní kategorie a konstrukce, nikoli pouze vnější vzhled.
Další možnost představuje sběratelské povolení. To lze kombinovat se sportovním a může umožnit držení širšího souboru zbraní. Naopak získat povolení pro osobní ochranu je v Polsku mimořádně obtížné. Zákon v tomto případě požaduje skutečné a závažné ohrožení života, zdraví nebo majetku.
Po získání povolení musí držitel zbraň zaregistrovat do pěti dnů od nabytí. Zbraně a střelivo zároveň musí bezpečně uchovávat tak, aby k nim neměly přístup neoprávněné osoby. Povolení se vztahuje na stanovený účel a určený druh i počet zbraní. Nejde o univerzální oprávnění k pořízení libovolného arzenálu.
Měl sportovní povolení. Na jeho jméno evidovali dvě zbraně
Co zatím víme o polském incidentu? Případ krakovského střelce ukazuje, jak taková cesta vypadá v praxi. Michał O. měl legální povolení pro sportovní účely a podle polských médií na sebe registroval dvě palné zbraně. Trénoval v Klubu sportovního střeleckého sportu Świt ve Starachowicích. Do stejného klubu chodil také jeho otec.
Polská média uvádějí, že hlavní zbraní, kterou použil při útoku na krakovském Hlavním náměstí, byla samonabíjecí puška civilní verze AR-15. Podle informací Radia Kraków mohlo jít o model Diamondback DB15 americké společnosti Diamondback Firearms, vybavený optickým zaměřovačem. Toto přesné určení je však třeba považovat za předběžné. Policie a znalci prověřují typ zbraně i její původ. WP Wiadomości+2
Rozdíl mezi samonabíjecí a samočinnou zbraní je zásadní. Samonabíjecí puška po každém výstřelu automaticky nabije další náboj, ale ke každému dalšímu výstřelu musí střelec znovu stisknout spoušť. Samočinná zbraň naopak dokáže po jednom stisknutí spouště vystřelit dávku. Polské sportovní povolení se vztahuje na civilní samonabíjecí provedení, nikoli na automatickou vojenskou zbraň.
Zatím není definitivně objasněno, zda pachatel použil právě legálně registrovanou zbraň, nebo zda puška pocházela odjinud. Vyšetřovatelé zkoumají také to, zda ji někdo neupravil. Nelze proto automaticky tvrdit, že zbraň použitá při útoku byla jednou ze dvou zbraní registrovaných na jeho jméno.
V autě měl další zbraně a vojenskou výstroj
V černém Subaru, které patřilo jeho otci, policie našla další zbraně, střelivo a vojenskou výstroj. Podle dodaných informací šlo mimo jiné o pistole Glock a Walther P99. V automobilu se nacházela také taktická neprůstřelná vesta, maskáčové oblečení a další vybavení vojenského vzhledu.
Polské úřady zároveň odmítly, že by Michał O. sloužil v armádě. Jeho vojenský vzhled tedy vycházel z oblečení a taktické výstroje, nikoli z doložené vojenské kariéry.
Otec měl jedenáct zbraní. Oba chodili na stejnou střelnici
Ještě závažnější rozměr případu představuje rodinný arzenál. Otec podezřelého Janusz měl vlastní sportovní povolení a podle zjištění polských médií na něj bylo registrováno jedenáct kusů zbraní. Také on navštěvoval střelecký klub Świt ve Starachowicích.
Policie po útoku prohledala rodinný byt v Ostrowci Świętokrzyskim. Našla tam zastřelené tělo otce, matky a jednadvacetileté sestry. Podle vyšetřovatelů je Michał O. zavraždil ještě před odjezdem do Krakova. Otec přitom v souvislosti s útokem nemá postavení podezřelého.
Polská média upozornila, že policie musí zjistit, zda pachatel použil vlastní zbraně, zbraně svého otce, nebo také zbraně z jiného zdroje. Samotný fakt, že měl otec legálně registrovaný rozsáhlý arzenál, ještě nedokazuje, že syn všechny tyto zbraně mohl volně používat. Právě přístup k nim a jejich skutečný původ patří k otázkám, které musí vyšetřovatelé objasnit.
Soustružník z Ostrowce, který se věnoval střelbě
Útočník pocházel z města Ostrowiec Świętokrzyski. Podle polských médií pracoval jako soustružník a navštěvoval tamní odbornou školu Centrum Kształcenia Zawodowego i Ustawicznego, známou jako Samochodówka.
Jeho otec pracoval v oboru elektroinstalací, matka v místním supermarketu a sestra studovala na Akademii výtvarných umění Jana Matejka v Krakově. Právě v Krakově se odehrál útok, po němž policie odhalila také rodinnou tragédii v Ostrowci.
Sousedé popisovali Michała jako uzavřeného a málo komunikativního člověka. Tyto výpovědi ale samy o sobě nevysvětlují jeho motivaci. Polský ministr vnitra Marcin Kierwiński uvedl, že první indicie ukazovaly na krajně pravicové a ultranacionalistické postoje. Vyšetřovatelé prověřují jeho internetovou aktivitu i případné vazby na extremistické prostředí. Motiv útoku však v době zveřejnění těchto informací nebyl definitivně objasněn.
David K. získal zbrojní průkaz také legálně. Praktická lékařka nevěděla o psychiatrii
Česká republika má s podobnou tragédií vlastní zkušenost. Dne 21. prosince 2023 zaútočil David K. na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Zabil čtrnáct lidí a následně také sebe. Před útokem získal zbrojní průkaz a pořídil si rozsáhlý arzenál. Ani v jeho případě nešlo o nelegálního držitele zbraní.
Získal zbrojní průkaz 10. května 2023. Lékařský posudek o zdravotní způsobilosti obdržel už 31. března téhož roku. Praktická lékařka ho uznala způsobilým, pouze s podmínkou nošení dioptrických brýlí. Následně si pořídil osm zbraní a čtyři tlumiče.
Policie při vyšetřování zjistila, že před získáním zbrojního průkazu navštěvoval psychiatra a psychologa. U psychiatra absolvoval čtyři sezení od září do listopadu 2022 a v prosinci téhož roku také psychologické vyšetření. Poté přestal k odborníkům docházet.
Jeho praktická lékařka o psychiatrické péči nevěděla. Útočník totiž psychiatričce nesdělil, kdo je jeho praktickým lékařem. Ta proto neměla komu informaci předat. Praktická lékařka při posuzování jeho zdravotního stavu vycházela z dokumentace, v níž žádný záznam o psychiatrické ani psychologické péči nebyl.
Policie ve svém usnesení uvedla, že při vydání zbrojního průkazu nezjistila pochybení konkrétní osoby. Tehdejší právní úprava totiž specialistovi ukládala povinnost informovat praktického lékaře za situace, kdy znal jeho totožnost. Psychiatrička ji neznala. Ani praktická lékařka neměla k dispozici informaci, která by ji vedla k jinému závěru o zdravotní způsobilosti žadatele.
Je důležité nepřekrucovat význam těchto zjištění. Samotná návštěva psychiatra automaticky neznamená, že člověk nemůže vlastnit zbraň. Znalci podle zveřejněných závěrů navíc u něj nezjistili psychickou poruchu, paranoidní schizofrenii ani bludy. Problém spočíval především v tom, že lékař, který posuzoval jeho způsobilost, neměl úplné informace o předchozí odborné péči.
Policie také upozornila na další slabinu tehdejšího systému. Při povolování nákupu zbraní kontrolovala především formální náležitosti žádosti. Zákon v té době neznal institut podezřelého, rizikového či nadměrného nákupu. Ani skutečnost, že si člověk pořizoval větší množství různých zbraní, proto sama o sobě neznamenala automatické zahájení zvláštního prověřování.
První změny přišly už v lednu 2025
Po střelbě na Filozofické fakultě začalo ministerstvo vnitra připravovat změny, které měly odstranit některé odhalené nedostatky. První část opatření přinesl zákon č. 435/2024 Sb., který nabyl účinnosti 4. ledna 2025.
Novela zavedla povinnost obchodníků se zbraněmi oznamovat policii podezřelé transakce. Pokud prodejce získá důvodné podezření, že převod zbraně či střeliva nebo jednání směřující k takovému převodu může představovat bezpečnostní riziko, musí o tom informovat policii.
Změnila také podmínky, za kterých může policie zbraně a střelivo zajistit. Pokud získá informace od orgánu veřejné moci, že člověk, který se zbraněmi nakládá, představuje vážné nebezpečí pro vnitřní pořádek nebo bezpečnost, může proti tomu zasáhnout.
Tato opatření reagovala na dvě důležité otázky, které se po útoku Davida K. dostaly do popředí: zda lze včas zachytit podezřelé pořizování zbraní a zda má policie dostatečné nástroje k rychlému zásahu, když se objeví informace o nebezpečném držiteli.
Od ledna 2026 platí nový zákon o zbraních
Další zásadní změnu přinesl zákon o zbraních a střelivu. Účinnosti nabyl 1. ledna 2026. Český systém tím prošel rozsáhlejší modernizací. Neznamená to však, že by stát obrátil dosavadní přístup k legálním držitelům zbraní. Ministerstvo vnitra zdůrazňuje, že nový zákon zachovává jejich práva a zjednodušuje administrativu.
Zbrojní průkaz nahradilo zbrojní oprávnění
Dosavadních pět skupin zbrojního průkazu nahradily dvě úrovně oprávnění: obecné a rozšířené. Rozšířené v sobě zahrnuje také obecné oprávnění a navíc umožňuje například skryté nošení registrované zbraně za účelem ochrany života, zdraví nebo majetku.
Změnil se také způsob evidence. Fyzické zbrojní průkazy a průkazy zbraní už nejsou rozhodujícím dokladem. Podstatná je existence příslušného oprávnění v Centrálním registru zbraní. Člověk může jeho existenci prokázat elektronicky nebo prostřednictvím zbrojního listu vydaného na kontaktním místě veřejné správy.
Nový zákon zároveň upravil kategorizaci zbraní. Rozlišuje zbraně podléhající registraci, zbraně podléhající ohlášení a zbraně, které ohlášení nepodléhají. U některých typů zbraní se tak změnila administrativní pravidla, nikoli však základní princip, že jejich držitel musí splnit zákonné podmínky.
Lékaři mají nově povinnost informovat policii
Jedna z nejdůležitějších změn souvisí právě s problémem, který odhalilo vyšetřování střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Nový zákon stanovuje, že ošetřující lékař musí bez zbytečného odkladu oznámit policii skutečnost, pokud zjistí, že pacient trpí nemocí, vadou nebo stavem, který vylučuje či omezuje jeho zdravotní způsobilost k nakládání se zbraněmi.
Lékař má také ověřit, zda je pacient držitelem zbrojního oprávnění. K tomu může využít příslušný informační systém, Centrální registr zbraní nebo se obrátit na krajské ředitelství policie.
Tato úprava má omezit riziko, že se důležitá informace o zdravotním stavu držitele zbraně nedostane k orgánům, které mohou jeho oprávnění přezkoumat. Neznamená ale, že by každý člověk, který navštíví psychiatra, automaticky přišel o možnost držet zbraň. Rozhodující je konkrétní zdravotní stav a jeho dopad na způsobilost k nakládání se zbraněmi.
Nový zákon také nezavedl povinné psychologické vyšetření každého žadatele. Taková možnost se po tragédii diskutovala, ministerstvo ji však po konzultacích s odborníky nepřijalo. Argumentovalo mimo jiné omezenými kapacitami psychologů a pochybnostmi o účinnosti plošného testování.
Policie musí držitele pravidelně prověřovat
Nová právní úprava posílila také průběžnou kontrolu. Policie musí nejméně jednou za pět let prověřit, zda držitel stále splňuje zákonné podmínky pro zbrojní oprávnění. Nejde tedy jen o kontrolu v okamžiku, kdy člověk o oprávnění žádá.
Policie může držitele vyzvat také k předložení zbraní ke kontrole. První taková výzva musí přijít nejpozději do deseti let od vydání oprávnění, další pak nejméně jednou za deset let. Pokud se objeví důvodné pochybnosti o zdravotní způsobilosti, může policie oprávnění pozastavit a vyžádat si nové lékařské posouzení. Jestliže se potvrdí nezpůsobilost, může oprávnění odejmout.
Sněmovní komise upozornila také na zdravotnickou dokumentaci
Změny zákona nebyly jediným výsledkem, který po tragédii na Filozofické fakultě přišel. Případem se zabývala také vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny. Ve své závěrečné zprávě z ledna 2025 doporučila další opatření, která měla zlepšit kontrolu držitelů zbraní i sdílení informací mezi institucemi.
Komise se zaměřila mimo jiné na přesnost údajů v Centrálním registru zbraní a na oprávnění orgánů, které držitele kontrolují. Doporučila také zakotvit zákaz tlumičů na krátké zbraně.
Významnou část závěrů věnovala zdravotnickým informacím. Navrhla legislativní změny, které by praktickým lékařům umožnily přístup k jednotně propojené zdravotní dokumentaci pacientů, včetně záznamů specialistů a předepsané medikace.
Doporučení komise ale nelze zaměňovat za automaticky přijaté zákonné povinnosti. Některá opatření se promítla do nové právní úpravy, jiná představovala podněty pro další legislativní práci.
Česko a Polsko: dva systémy, podobná otázka
Při srovnání obou zemí se ukazuje, že právní úpravy držení zbraní nejsou zcela totožné. V obou případech však stát umožňuje získat zbraně pro sportovní střelbu a za splnění zákonných podmínek také samonabíjecí pušky. Oba systémy zároveň vyžadují zdravotní způsobilost a prověřují bezúhonnost žadatele.
Rozdíly se objevují například ve věkové hranici, v podobě povolení i v požadavcích na psychologické posouzení.
| Oblast | Česká republika | Polsko |
|---|---|---|
| Obecná věková hranice | 18 let, zákon připouští výjimky | 21 let, některé výjimky od 18 let |
| Základní oprávnění | Obecné nebo rozšířené zbrojní oprávnění | Povolení vázané na konkrétní účel |
| Sportovní střelba | Možnost držet zbraně při splnění zákonných podmínek | Sportovní povolení, mimo jiné cesta přes PZSS |
| Zdravotní způsobilost | Lékařský posudek, standardně s pětiletou platností | Lékařské a psychologické posouzení |
| Psychologické vyšetření | Není plošně povinné pro každého žadatele | Je součástí polského povolovacího režimu |
| Kontrola držitele | Policie prověřuje podmínky nejméně jednou za pět let | Povolení a jeho podmínky se řídí polským správním režimem |
Podstatný rozdíl spočívá také v tom, že polské povolení se váže na konkrétní účel a počet či druh zbraní, zatímco česká úprava pracuje s obecnými a rozšířenými zbrojními oprávněními. V obou zemích však mohou legální držitelé za splnění příslušných podmínek vlastnit civilní samonabíjecí pušky.
Krakov připomíná, že samotné povolení neříká celý příběh
Případ Michała O. a tragédie na Filozofické fakultě UK mají jeden zásadní společný bod: oba útočníci získali zbraně legální cestou. To ale neznamená, že jejich případy měly stejné okolnosti nebo že selhaly totožné části právního systému.
U českého masového vraha vyšetřování odhalilo, že praktická lékařka při posuzování jeho zdravotní způsobilosti nevěděla o předchozích návštěvách psychiatra a psychologa. Policie zároveň upozornila na tehdejší absenci nástrojů, které by umožnily zvlášť prověřovat podezřelé nebo nadměrné nákupy zbraní. Česká republika následně změnila zákon a posílila oznamovací povinnosti, kontrolní mechanismy i možnosti policejního zásahu.
V Polsku se nyní vyšetřovatelé musí vypořádat s jinými otázkami. Michał O. měl sportovní povolení, na jeho jméno evidovali dvě zbraně a do stejného střeleckého klubu chodil také jeho otec, který vlastnil jedenáct kusů zbraní. Policie zkoumá, odkud pocházela puška použitá při útoku a zda pachatel sáhl také po zbraních svého otce.
Zatím tedy nelze říci, že polský systém vydávání povolení k držení zbraní selhal. Stejně tak nelze tvrdit, že by česká pravidla po změnách podobnému činu určitě zabránila. Oba případy ale ukazují, že posouzení žadatele v okamžiku vydání oprávnění je pouze jednou částí celého systému. Stejně důležité je, jak stát získává nové informace o držiteli, jak na ně reaguje a zda dokáže včas zasáhnout, když se okolnosti změní.
Článek vyšel původně na Ekonomickém deníku, který stejně jako Česká justice a Zdravotnický deník patří pod vydavatelství Media Network.
