Ústavní soud (ÚS) zamítl stížnost seniorky, která nesouhlasila s rozhodnutím Nejvyššího soudu (NS) zprostit obžaloby matku dítěte, s níž se dostala do konfliktu. Rozepře tehdy vyústila v potyčku a vážné zranění starší z žen. Ta v ústavní stížnosti fakticky napadla rozhodnutí o zproštění obžaloby a dožadovala se svého práva na účinné vyšetřování.
Trestní soudy rozhodovaly případ sedmkrát, což podle ÚS svědčí o tom, že věci věnovaly mimořádnou pozornost. Ústavně zaručené právo poškozené na účinné vyšetřování samotným zproštěním tak porušeno nebylo.
Ústavní stížnost směřovala proti rozsudku NS z loňského února. Ten přinesl rozuzlení konfliktu z roku 2020. Tehdy se dvouleté batole na odrážedle zastavilo v jedné z brněnských ulic v blízkosti auta starší ženy, která se kvůli tomu s matkou dítěte dostala do rozepře. V potyčce seniorka podle matky napadla batole stažením z odrážedla, načež ona reagovala strčením. Seniorka upadla a zranila se.
Verze obou účastnic konfliktu se rozcházely. Matka trvala na tom, že s ní žena mluvila vulgárně a ona chránila své dítě. Stěžovatelka popírá, že by dítě napadla, což jí také nikdo nedokázal. Tvrdí rovněž, že s matkou jednala klidně a kultivovaně.
Mohlo by vás zajímat
Trestní soudy o obžalobě rozhodovaly opakovaně. Justice matku nejdříve potrestala podmínkou, verdikt ale zvrátil Nejvyšší soud s tím, že šlo o nutnou obranu.
Soudní maraton
Následovala ústavní stížnost, v níž stěžovatelka argumentovala závažným procesním pochybením ze strany krajského soudu. ÚS se případu věnoval, ale ženě nevyhověl.
„Při rozhodování o ústavní stížnosti poškozené nemá Ústavní soud přezkoumávat každé tvrzené pochybení orgánů činných v trestním řízení, pokud jde svou povahou o izolované chyby či ojedinělá opomenutí v řízení jinak vedeném s náležitou péčí,“ uvedl soudce zpravodaj Zdeněk Kühn.
Trestní soudy rozhodovaly sedmkrát v rozmezí dvou let a pěti měsíců. To podle Kühna svědčí o tom, že nenastaly významné průtahy, i o tom, že trestní soudy věnovaly věci mimořádnou pozornost a provedly veškeré myslitelné důkazy.
„Stěžovatelka nicméně kritizovala, že krajský soud bez dokazování změnil klíčový skutkový závěr (o fyzickém útoku stěžovatelky na dítě obviněné). A právě z něj pak Nejvyšší soud dovodil splnění podmínek nutné obrany. Ústavní soud však tomuto postoji stěžovatelky nepřisvědčil,“ doplnil soudce.
Soudce Milan Hulmák uplatnil odlišné stanovisko. „Krajský soud i Nejvyšší soud provedly zásadní posuny ve skutkovém stavu. Zatímco městský soud uvěřil skutkové verzi stěžovatelky a krajský soud vyšel částečně z verze stěžovatelky a částečně z verze obviněné, Nejvyšší soud již vyšel plně z verze obviněné. Žádná z těchto změn přitom nebyla provedena bez porušení procesních předpisů, ani řádně odůvodněna,“ míní. K zásahu do stěžovatelčiných práv podle jeho názoru došlo.
