Drobné krádeže přivedly schizofrenika do zabezpečovací detence, kde setrvává už desátým rokem, protože podle soudů je nebezpečný společnosti. U Ústavního soudu si stěžoval, že se v jeho případě může jednat o celoživotní žalář, a uspěl.
Krádeže chipsů, rumu, kávy, cigaret nebo drobné hotovosti a pokus o odcizení kabelky v jeskyni, kde přespávala jeho známá, přivedl muže z Blanska v roce 2015 do hledáčku policie. Celkem 12 skutků se škodou kolem 20 tisíc korun vyšetřovatelé vyhodnotili jako přečin. V době spáchání ale nebyl příčetný.
Nepříčetný, patří na psychiatrii
Navzdory diagnóze hebefrenní schizofrenie muž dlouhodobě zneužíval alkohol a drogy a nedodržoval stanovenou psychiatrickou léčbu. Soudy mu proto ambulantní péči přeměnily na ústavní. I v brněnské psychiatrické nemocnici však opakovaně užíval marihuanu a pervitin a navíc z oddělení opakovaně utíkal. Za to ho blanenský okresní soud potrestal osmiměsíční podmínkou za maření výkonu úředního rozhodnutí.
Nemocnice proto navrhla změnit ochranné léčení na zabezpečovací detenci. „Chováním narušoval morálku na oddělení a šel špatným příkladem pro ostatní chovance,“ zdůvodnila. Soudy návrhu vyhověly a umístily muže do opavského ústavu zabezpečovací detence, který je součástí tamní věznice. A ani po devíti letech mu nechtějí tento režim zmírnit.
Chovanci jej vnímají jako otravného, skáče druhým do řeči
Ačkoliv se pacient zúčastnil výchovného programu Motivátor a Zuřivec, podle zprávy ústavu bez významného efektu. „Ostatní chovanci jej vnímají jako otravného. Má překotnou řeč. Nemá patřičný náhled na svou diagnózu a bagatelizuje užívání drog v minulosti,“ vypočítal okresní soud v zamítavém usnesení důvody, proč ambulantní ochranné léčení není možné.
Ústavní soud připomněl, že institut zabezpečovací detence zavedený do právního řádu v roce 2009 představuje nejpřísnější druh ochranného opatření. Z ústavního pohledu jde o velmi intenzivní zásah do osobní svobody jednotlivce. „Intenzitě tohoto typu zásahu musí odpovídat též nároky kladené na obecné soudy při rozhodování o této formě omezení osobní svobody,“ uvedl senát Pavla Šámala odůvodnění svého nálezu spisové značky II. ÚS 2022/25.
Detence srovnatelná s výjimečným trestem
Podle něj musí existovat proporcionalita mezi hrozícím nebezpečím ze strany pachatele a závažností zásahu do jeho práv. „Čím vyšší nebezpečí ze strany nepříčetné osoby hrozí, tím vyšší je možnost omezení její svobody,“ vysvětlil.
Ústavní soud také připomněl, že délka trvání zabezpečovací detence není omezená, což souvisí s nebezpečností pachatelů, kterým je ukládaná. Ale soudy musí minimálně jednou za rok (a u mladistvých jednou za polovinu této doby) přezkoumávat, jestli důvody pro její pokračování trvají.
Mohlo by vás zajímat
Primárně má jít o zařízení určené vysoce nebezpečným jedincům, když už v minulosti Ústavní soud ve vztahu k zabezpečovací detenci určil, že jeho nařízení je srovnatelné jedině s uložením výjimečného trestu odnětí svobody.
Porušuje režim? To není důvod k celoživotnímu žaláři
Ústavní soud připustil, že stěžovatel je osobou společensky problematickou. „Otázkou však zůstává, zda neschopnost dodržovat režim na oddělení detenčního zařízení představuje proporcionální důvod pro více než 9 let trvající zbavení svobody stěžovatele,“ uvádí nález zároveň s tím, že na tuto otázku odpovídá záporně.
„Je tak nutné přisvědčit stěžovateli, že detence by se v jeho případě mohla fakticky stát celoživotním žalářem, neboť nikdy vzhledem ke své nemoci a svým osobnostním charakteristikám nedosáhne takového stavu, který by se soudům mohl jevit jako uspokojivý,“ dává mu za pravdu v jeho obavách. Bez zásahu ústavních soudců tak hrozilo, že by navždy zůstal psychiatrickým pacientem, což by ho dle závěrů soudů fakticky předurčilo k doživotní detenci.
Okresní soud v Blansku tak bude o případu muset rozhodovat znovu. Za tím účelem si bude muset opatřit i nový znalecký posudek. Tři roky staré hodnocení znalce totiž nedává obraz o aktuálním stavu chovance.
