Česko se po letech váhání konečně pokusilo dohnat svět. Od ledna platí nový daňový režim zaměstnaneckých akcií, který má začínajícím firmám pomoci získat a udržet špičkové lidi. Nová pravidla si u zákonodárců na sklonku minulého volebního období prosadily samy startupy. Podle Jakuba Málka, partnera advokátní kanceláře Peyton Legal, ale nejde o jednoduché řešení pro každého. Zákon sice otevírá zaměstnancům finanční výhody, avšak zároveň nastavuje přísné podmínky, upozornil v podcastu Ekonomického deníku a České justice Perspektivy Česka. Kdo nová pravidla skutečně využije?

Nová pravidla zdanění zaměstnaneckých akcií přináší několik zásadních výhod. Předně zbavují zaměstnance a firmy povinnosti odvádět z příjmů z nich sociální a zdravotní pojištění. Jde o úsporu, která může ušetřit i desítky tisíc korun. Odkládá také zdanění až do okamžiku, kdy zaměstnanec akcie prodá a obdrží z nich skutečné peníze. Ve dvou starších režimech zdanění, které dál zůstávají v platnosti, se daně platí ve chvíli, kdy firma zahrne zaměstnance do akciového programu.

„Možnost takto ‚odměnit zaměstnance‘ bez přímé finanční zátěže bude jistě výhodou především pro startupy s růstovým potenciálem, a naopak napjatým cash-flow,“ říká o novince Jakub Málek. Pro startupy, které často nemají hotovost, ale potřebují konkurovat globálním firmám v boji o talenty, je to zásadní posun. Zaměstnanecké akcie se z teoretického benefitu stávají reálným nástrojem.

Nejde ale o zázračný zákon, spíš o první krok na dlouhé cestě k podpoře nového byznysu v Česku. Málek se na tom v podcastu Perspektivy Česka shodl s ředitelkou Czech Founders Barborou Werdmölder a vedoucí sekce daně z příjmu fyzických osob Komory daňových poradců Lenkou Novákovou.

Mohlo by vás zajímat

Jak si zakladatelé vybírají?

Podle Jakuba Málka nový režim zásadně nemění samotnou existenci zaměstnaneckých akcií, ale nutí zakladatele víc přemýšlet o tom, koho a jak chtějí do firmy pustit. Volba režimu podle něj není technické rozhodnutí, ale strategická otázka, která se dotýká vlastnictví, řízení firmy i jejího budoucího prodeje.

Zákon je totiž nastavený poměrně přísně a funguje jako filtr. Režim je jen pro zaměstnance, nikoli pro kontraktory nebo externisty. Zaměstnanec zároveň musí splnit minimální mzdovou podmínku. Ta je navázaná na vývoj minimální mzdy, odpovídá jejímu 1,2násobku. „Je to někde pod 30 000 korun, což je málo peněz. Ale minimálně tato mzda tam musí být,“ popisuje Málek.

Zákon se podle něj také snaží podporovat dlouhodobé pracovní vztahy, nikoli krátkodobé motivační experimenty. Zaměstnanec musí být ve firmě alespoň 12 měsíců a samotná konverze opce na podíl je typicky nastavena až na tři roky, pokud mezitím nedojde k prodeji společnosti.

Ne pro korporace, ale nejen pro startupy

Vedle osobních podmínek stanovuje zákon i limity na velikost firem. Režim je omezený obratem a aktivy. Zjednodušeně řečeno: není určený pro velké společnosti. Firmy, které po něm sáhnou, nesmí překročit dvě miliardy ročního obratu ani vlastnit majetek za více než 2,5 miliardy korun.

„Nový režim může využít i standardní společnost, která se třeba ani za startup nepovažuje, ale chce takto motivovat zaměstnance,“ říká Málek. Musí se pouze vejít do zákonem stanovených limitů.

Skutečný podíl přináší skutečné komplikace

Splnění zákonných limitů ale zároveň advokát nevidí jako jedinou podmínku, která nakonec rozhodne o tom, zda firma po nových pravidlech skutečně sáhne. Za klíčové považuje rozhodnutí zakladatelů, že chtějí pustit zaměstnance do vlastnické struktury firmy. „Nový režim je určený pro firmy, které jsou připraveny dát zaměstnancům majetkový podíl,“ upozorňuje Málek.

Řada zakladatelů k tomu ale chuť nemá. Nechtějí řešit účast zaměstnanců na valných hromadách, hlasovací práva ani komplikace při prodeji společnosti. Právě v tu chvíli se podle něj často ukáže, že větší počet spoluvlastníků může celý proces výrazně zkomplikovat.

V praxi to vede k nutnosti vytvářet další právní dokumenty – akcionářské smlouvy, klauzule nebo detailní pravidla spolupráce. „Smluvně se snažíte zaměstnance donutit s vámi kooperovat. Když se zaseknou, musíte jít proti nim,“ popisuje Málek realitu právní praxe.

Proto podle něj nový režim není pro každého. „Tento program je pro toho, kdo je připraven hrát podle striktnějších pravidel,“ pokračuje.

Dva starší režimy proto zůstávají atraktivní právě proto, že jsou flexibilnější. Pokud zaměstnanci nejsou skutečnými spoluvlastníky firmy, pracuje se s nimi z právního hlediska jednodušeji.

Daňový kompromis, který bolí poradce

Podle Lenky Novákové z Komory daňových poradců je výhodou předchozích modelů také to, že už mají vyjasněná pravidla a výklad. Ani cesta k němu přitom nebyla snadná.

„Rok 2024 a 2025 byl pro daňové poradce i státní správu opravdu pekelný,“ říká. „Generální finanční ředitelství rychle vydávalo informaci na to, jak vůbec nakládat se zdaněním příjmů v roce 2024,“ popisuje Nováková.

Za hlavní problém považuje nekoncepční řešení. Pravidla pro zaměstnanecké akcie se v Česku nastavovala cestou poslaneckých pozměňovacích návrhů až ve sněmovně. Výsledkem jsou podle ní přechodná ustanovení měněná na poslední chvíli a nejistota, jak se budou pravidla vykládat v praxi.

To jí vadí i na nejnovějším režimu. „Všichni víme, že jde o příjem ze závislé činnosti, ale zákon říká, že se daní jako ostatní příjem. Dělá se to jen proto, aby se z toho neplatilo pojistné,“ upozorňuje Nováková.

Startupy pod drobnohledem: zvládnou to?

Kromě daní se navíc otevírá další citlivé téma – oceňování. Firmy totiž budou muset správci daně dokládat hodnotu podílu při přidělení i při realizaci.

„To může být největší kámen úrazu celého režimu,“ varuje Nováková. „Každý zaměstnanec může mít jiný okamžik přidělení, jiný okamžik realizace. A vy to budete muset doložit znaleckým oceněním.“

Podle Barbory Werdmölder, ředitelky Czech Founders, to ale startupy neodradí. „Oceňování řeší už dnes, i u virtuálních podílů, které jsou právně ještě méně čitelné. Tohle není jen problémem Česka, ale všech států,“ vysvětluje.

Signál státu: všimli jsme si startupů

Pro startupovou komunitu má nová úprava význam, který jde dál než jen k daním. „Je to první moment, kdy si stát všiml, že tady startupy existují a tvoří až pět procent HDP,“ uvádí Werdmölder.

Podle ní je klíčové i to, že stát začíná zaměstnance startupů vnímat jako investory. „Když neplatíte sociální a zdravotní z nárůstu hodnoty podílu, je to stejné, jako kdyby si někdo koupil akcie na veřejném trhu,“ vysvětluje.

A má to ještě jeden rozměr: vzniká nová firemní kultura. Zaměstnanecké akcie totiž přitahují lidi, kteří jsou ochotní nést riziko a růst spolu s firmou. „Z těch pak vznikají další zakladatelé nového byznysu,“ míní Werdmölder. To znásobuje výhody pro celou českou ekonomiku.